Variace na téma XI: Musica Iberica

Živá, sugestivní, vášnivá, barvitá - to jsou přívlastky, jimiž se nejčastěji popisuje španělská hudba. Za více než dva tisíce let vývoje se ve španělské hudbě smísily nejrůznější vlivy a vyústily v širokou škálu jedinečných hudebních tradic.

Od Římanů přes Maury až po Řeky a rané křesťany - španělská hudba je zakořeněná v historii a přijímá různé hudební motivy z celého Středomoří a Evropy. Od rychlých cikánských rytmů až po zádumčivé trhané akordy - španělští skladatelé si ze své domoviny odnesli osobitý styl, který se promítá do jejich hudby. Z nástrojů dominuje samozřejmě klasická kytara, neodmyslitelné jsou kastaněty a různé perkuse.

V historii se objevilo obrovské množství Španělskem ovlivněných skladeb od skladatelů, kteří zemi navštívili, nebo jen zaslechli soubory španělské hudby: Boccherini, Rimskij-Korsakov, Lizst, Ravel, Debussy a mnoho dalších, jejichž španělské kreace si teď představaíme.

Granada, Aragon, habanera

Mezi typickými rytmy a tanci známými odpradávna najdeme tonadu, folíu, jácaru, aragonéskou jotu, canario nebo romanesku. Z pozdějších jmenujme například bolero. Jak zní Canario ve formě variací, si můžete poslechnout zde:

Jordi Savall a jeho soubor Hesperion XII je sám o sobě takovým španělským národním pokladem. Canario je také poslední větou Fantazie pro šlechtice slepého skladatele Joaquína Rodriga.

Maurice Ravel ztělesnil španělský kolorit ve své nejznámější skladbě Bolero. Hypnotický ostinátní rytmus bubínku je jeho autorskou invencí. Ke španělsku měl díky matčinu původu silný vztah a španělské inspirace vetkl například do Habanery pro dva klavíry, skladby Alborada del gracioso z cyklu Zrcadla, baletu Španělská hodinka nebo do svého prvního většího orchestrálního díla, Španělské rapsodie.

Skladeb se stejným názvem, tedy Španělská rapsodie, najdeme vícero. Známá a krásná je ta od Franze Liszta, kde použil výše zmíněné motivy folie a jota aragonesa.

Zůstěňme ještě chvíli u klavírní hudby. Pianista a skladatel Enrique Granados je autorem této virtuózní suity Goyascas:

Také Iberia Isaaka Albenize je původně komponovaná pro klavír. Pro změnu si ale dáme její orchestrální verzi:

Zatímco Albenizova Iberia je převážně snivá, dílo s názvem Iberia, část suity Obrazy Clauda Debussyho začíná patřičně temperamentně:

Byla tu řeč o kytarách, tak nabízíme k poslechu dva výjimečně krásné kousky. Francisco Tarrega a jeho Recuerdos de la Alhambra (Vzpomínky na Alhambru):

Nostalgii střídá v Asturias Isaaka Albenize tajuplný a temnější tón. Také užívá efektu tremola a přidává flamenkové rasgueado:

Kdo jednou usínal pod pod piniemi za svitu měsíce, vánku od moře a vůně rododendronů - zkrátka ve španělské zahradě, ten ocení skladbu Manuela de Fally Noci ve španělských zahradách.

Také Claude Debussy se pokusil vykreslit Večery v Granadě. Posuďte sami, jak se mu to podařilo: skaldba je z cyklu Rytiny.

Toto téma si koleduje o nekonečné pokračování. Opery, balety a orchestrální kusy těží z jedinečného koloritu Španělska. Emmanuel Chabrier a jeho Espaňa, Gioacchino Rossini a Lazebník sevillský; Edouard Lalo: se svou Symphonie Espagnole, Jules Massenet má balet Cid a v něm španělskou hudbu; Giuseppe Verdi v opeře Don Carlos nešetřil španělským kořením. Z baletů to jsou napříkald Manuel de Falla: Třírohý klobouk či Alexander Glazunov: Raymonda.

Čajkovskij zařadil španělské tance do baletu Louskáček a Labutí jezero, Leo Delibes má v Coppelii tanec Bolero. Neodoláme a zařazujeme Cachucha Galop od Johanna Strausse st.

Pro zpestření uvádíme dvojí zpracování tance jota aragonesa. Nejprve ruský skladatel Michail Glinka:

A na stejné téma Francouz Camille Saint-Saëns: Jota Aragonesa

Inspirace Španělskem nevysychají ani v našem století a v hudbě populární. Mnoho z nás u táboráků dvojhlasně vyřvávavlo "Žízeň je velká, život mi utíká..." v době, kdy měl celý život před sebou. Tak tedy pojďme ke zdroji, ke zpěvákovi Waldemaru Matuškovi.

Foto Profimedia