Variace na téma XXIII: Shakespeare podruhé

Italský skladatel Giuseppe Verdi byl geniálním hudebním dramatikem. Jeho opery jsou dodnes živé, protože svou hudbou dokázal umocnit účinek dramatu a postavy nám připadají, jako by vystoupili z dnešních kulis. I proto se Verdiho díla nevzpírají aktualizaci a modernímu režijnímu pojetí.

Verdi Shakespeara bezmezně obdivoval, byl podle něj nejlepší ze všech dramatiků, antické Řeky nevyjímaje. Macbeth, o němž prohlásil, že je "jedním z nejvelkolepějších výtvorů lidstva", byl prvním Shakespearovým dílem, které ho inspirovalo k opeře. Bohatá zápletka plná bezohledné ctižádosti, čarodějnictví, duchů a šílenství mu poskytla spoustu inspirace.

Zakládal si na tom, aby byly zachovány všechny prvky hry i její temná atmosféra. Málokterý okamžik v opeře se ve své znepokojivosti vyrovná scéně somnambulní Lady Macbeth s árií "Una macchia è qui tuttora".

Téměř pětatřicet let po premiéře Macbetha se Verdi rozhodl vrátit k Shakespearovi. Otello na libreto Arriga Boita je jedním z jeho nejlepších děl - dramatický, svižný a intenzivně dojemný.

Velká část geniality Verdiho partitury spočívá ve způsobu, jakým vykreslil charaktery protagonistů: titulní tenorová role je autoritativní a mohutná; Desdemona je zářivě lyrický soprán a barytonový part Jaga je úlisný, zlověstný a znepokojivě nenápadný.

Poslední operní dílo Giuseppa Verdiho, Falstaff, je překvapivě komedie. Sir John Falstaff z Veselých paniček Windsorských je ve středním věku, má nadváhu a je skoupý na peníze, ale přesto má ambici svést paní Fordovou a paní Pageovou. Falstaffovy šance se sníží, když se jeho vyhlédnuté oběti dozvědí o jeho záměrech a spojí se, aby z něj udělaly hlupáka.

Pro libreto se Verdi opět obrátil na Arrigia Boita a výsledkem spolupráce bylo dílo plné rychlého děje, okouzlující charakterizace postav a brilantního komického účinku.

Stejně jako v předchozích zpracováních Shakespeara zůstal Verdi do značné míry věrný předloze, ale protože cítil, že ústřední postava potřebuje trochu víc hloubky než jen šaškovství, využili s Boitem i prvky z dalších dvou her, v nichž Falstaff vystupuje: Jindřicha IV., část I a II.

Verdi nakonec dokončil tři opery podle Shakespearových her, o několika dalších však uvažoval: Hamletovi, Cymbelínovi, Antoniovi a Kleopatře, Bouři a Romeovi a Julii. Plány však nikdy neuskutečnil. Nejblíže byl zkomponování Krále Leara. I tak velký dramatický duch jako Verdi byl všakna tuto Shakespearovu látky krátký. S libretem se potýkal čtyřicet let, ale bezvýsledně. "Lear je tak ohromný, tak složitý, že se zdá nemožné udělat z něj operu," rezignoval nakonec. A tak musel Král Lear čekat na svou operní podobu až do 20. století.

Foto z inscenace Macbetha v English National Opera - Profimedia