Vlak, kterým se vozil Hercule Poirot i Agent 007, slaví 140 let

5. června je tomu rovných 140 let, kdy poprvé vyjel na svou pravidelnou plánovanou trasu z pařížského Východního nádraží legendární Orient Express, vlak, podle nějž si v minulosti seřizovali lidé hodinky.

profimedia-0372576013 orient expres 4.jpg

Proslulý Orient Express byla luxusní mezinárodní vlaková souprava, která spojovala Paříž s někdejší exotickou Konstantinopolí. Je úzce spjata s evropskými dějinami 20. století a stala se nejen synonymem komfortu a intrik, ale i prostředím, do nějž zasadili své příběhy mnozí literární či filmoví tvůrci. A nutno přiznat, že v některých případech se ani nejednalo o pouhou fikci; na palubě Orient Expressu skutečně cestovala řada umělců či špionů a došlo i na skutečné zločiny.

profimedia-0585726480 orient expres 2.jpg

Poprvé vyjel Orient Express z pařížského Východního nádraží v úterý 5. června 1883. Jednalo se o vlak hotelového typu, složený výlučně z vozů tehdejší 1. třídy, zejména z vozů salonních, jídelních a lůžkových. V prvních letech končil tento spoj v rumunském Giurgiu, cestující do Konstantinopole museli přestoupit na trajekt přes Dunaj a dál pokračovat obyčejným vlakem do Varny, odkud byli dopraveni lodí do Konstantinopole. Teprve od roku 1888 projížděl Orient Express celou trasu přes Budapešť, Bělehrad a Sofii až na provizorní nádraží v Konstantinopoli. V roce 1890 pak bylo otevřeno nové nádraží Müşir-Ahmet-Paşa-Station, dnešní Istanbul Sirkeçi a na opačném konci trasy přibyly přímé vozy Londýn – Calais– Paříž a Ostende– Paříž. Trasa byla dlouhá 3186 kilometrů a vlak ji ujel za 69 a půl hodiny. Kromě rychlíkové jízdenky si cestující museli připlatit ještě 20 % příplatek. Za to ovšem byla cestujícím v projížděných zemích nabízena místní jídla i folklórní vystoupení. Později byl na této trase mezi Konstantinopolí a Bělehradem provozován i klasický rychlík s vozy všech tří tříd, který nabízel také cenově výhodnější cestování.

Trasu vlaku přerušila první světová válka; od 15. ledna 1916 jezdil pouze tzv. Balkánský vlak, který spojoval trasu mezi Berlínem a Konstantinopolí a jehož trasa procházela i obsazeným Srbskem a propojovala území válečných spojenců – Německa, Rakouska-Uherska a Osmanské říše.

Po skončení války byl Orient expres zaveden jako „train de luxe militaire“ a byl vyhrazen pouze pro přepravu politiků a vojenských hodnostářů. Pro civilní cestující byl od 15. dubna 1919 zaveden „Simplon-Orient-Express“, jehož trasa vedla přes Švýcarsko, Simplonský tunel, Terst a Záhřeb do Konstantinopole a obcházela tak poražené Německo a Rakousko. Teprve od roku 1921 začal Orient Express jezdit pro veřejnost, avšak zpočátku pouze do Bukurešti. Až do jara 1940 jezdily Orient Express a Simplon-Orient expres jako luxusní vlaky do Konstantinopole, roku 1930 úředně přejmenované na Istanbul.

Po skončení 2. světové války jezdily oba vlaky v podobě obyčejných rychlíků. Od 1. dubna 1946 spojil Orient Express Paříž, Stuttgart, Mnichov a Vídeň. V roce 1950 vezl poprvé také vozy 3. třídy. Od roku 1961 z důvodu existence tzv. železné opony vlak končil ve Vídni. Od roku 1964 ale už opět jezdil do Budapešti a později dokonce až do Bukurešti. Po dalších změnách se v polovině 80. let z Orient Expressu stal obyčejný noční vlak mezi Budapeští a Paříží. Do 90. let vozil i kurzovní vůz do Bukurešti a jídelní vůz mezi Salcburkem a Vídní. Na konci 90. let byl opuštěn úsek Vídeň – Budapešť. Posledním pozůstatkem slavné éry byl vlak Orient Express, který od června 2007 jezdil na trase Štrasburk – Vídeň. Se změnou jízdního řádu v prosinci roku 2009 přišel definitivní konec legendárního spoje.

profimedia-0071387532 orient expres 5.jpg

I dnes můžete zažít exkluzivitu mimořádného prostředí Orient Expressu

Od 70. let 20. století jsou jako Orient Express provozovány nostalgické vlaky složené z původních vozů z 20. a 30. let 20. století, přizpůsobených dnešním požadavkům. Cestující se tak mohou svézt v „historické kabině“, která poskytuje na malém prostoru dvě lůžka, většinou umístěná nad sebou, stolek a umyvadlo a sociální zařízení včetně toalety sdílejí pasažéři s ostatními cestujícími. Lepší komfort nabízí vyšší kategorie Suit, která disponuje vlastní koupelnou, manželskou postelí a „obývacím“ pokojem. Skutečný luxus nabízí kategorie Grand Suit, kde je k dispozici například neomezená konzumace šampaňského, 24hodinový servis osobního komorníka nebo mramorová koupelna vyššího standardu. Snídaně se u všech kategorií servíruje v soukromí vlastního kupé nebo v jídelním voze a do jídelního vozu je na večeři vstup pouze ve smokingu.

Skandály kolem Orient Expressu

  • V roce 1891 vykolejil vlak 100 km od Konstantinopole řecký lupič Anasthasos, zajal čtyři muže a propustil je až poté, co dostal výkupné 8000 liber šterlinků ve zlatě.
  • O několik let později byl ve svém kupé zavražděn vyslanec francouzské vlády.
  • V roce 1950 byl ve vlaku přepaden a oloupen východními agenty vojenský atašé Spojených států.
profimedia-0763457287 orien expres.jpg

K věhlasu vlaku přispěla i královna detektivky Agatha Christie

Právě na trase toho legendárního vlakového spojení se odehrává román Agathy Christie Vražda v Orient espresu se slavným belgickým soukromým detektivem Hercule Poirotem, který se dočkal i své filmové podoby. Poprvé byl zfilmován v roce 1974 s Albertem Finneyem v hlavní roli. Další filmová britsko-americká adaptace slavného románu byla uvedena v roce 2017 a v ní se Herculem Poirotem stal Kenneth Brangh, který se ujal i režie.

I v televizní detektivní sérii Hercule Poirot, v níž proslulého detektiva s charakteristickým knírem ztvárnil David Suchet, najdeme díl s názvem Vražda v Orient expresu, a to ve 12. sérii z roku 2010.

Na trase Simplon-Orient expresu se z části odehrává i bondovka Srdečné pozdravy z Ruska se Seanem Connerym.

Dalším románem z tohoto prostředí je Orient-Express (v originále: The Orient Express nebo Stamboul Train), jehož autorem je Graham Greene.

Své zobrazení našel Orient Express i v hudbě. Britský skladatel Philip Sparke dokonce se svou skladbou Orient Express pro symfonický dechový orchestr zvítězil v soutěži nových skladeb pro dechové orchestry Evropské vysílací unie.

Foto (©Profimedia)

Podcast