Zahrála si v jednom z prvních českých zvukových filmů, slávu jí přinesly operní role ve Zlaté kapličce. Před 20 lety zemřela Maria Tauberová

Celých 40 let oslňovala domácí i zahraniční diváky svou zářivou koloraturou a spolu s Eduardem Hakenem, Beno Blachutem, Marií Podvalovou a dalšími pěvci své doby spoluvytvářela proslulou talichovskou operní generaci. S Národním divadlem se rozloučila na vrcholu pěvecké slávy v pětašedesáti letech. Na jeviště se vrátila v roce 1995, aby převzala Cenu Thálie za celoživotní dílo.

(Rigoletto, Foto: Archív ND, Jaromír Svoboda)

Maria Tauberová se narodila 28. dubna 1911 ve Vysokém Mýtě jako Marie Proskeová do rodiny hulánského důstojníka c. a k. armády. Když byl v roce 1918 otec převelen do Vídně, o rok později se za ním přestěhovala i jeho rodina. Maria původně studovala na vídeňské Hudební akademii a mistrovské škole hru na klavír, ale její pedagog rozpoznal její pěvecké vlohy a doporučil jí, aby se věnovala zpěvu. Údajně odhalení k jejího talentu dopomohla náhoda – Maria se o přestávce mezi výukou přehrávala u opuštěného klavíru spolu se svou spolužačkou noty neznámých písní. Zatímco ji kamarádka doprovázela, Maria začala melodie zpívat rovnou z listu. Jejich profesor je čirou náhodou vyslechl a hned následující den přesvědčil dívčinu matku, aby dceru dala na studium zpěvu. Maria tak získala pěvecké vzdělání mimo jiné od jednoho z tehdejších předních členů Vídeňské státní opery Hanse Dubana a později pak studovala ještě u věhlasného pedagoga Fernanda Capriho, u nějž se zdokonalila především v technice belcanta.

( Figarova svatba, Foto: Archív ND, Josef Heinrich)

Ve čtyřiadvaceti letech se Maria Tauberová (už pod tímto uměleckým pseudonymem) představila v Praze jako sólistka Mahlerovy Druhé symfonii pod taktovkou dirigenta Bruno Waltera a v následujícím roce, tedy roku 1936, debutovala i na operním jevišti jako Gilda v plzeňské opeře. Za necelé tři týdny vstoupila s tou rolí na prkna pražského Národního divadla a ještě v témže roce se na doporučení Václava Talicha stala řádnou členkou operního souboru naší první scény, jíž zůstala věrná celých sedmatřicet let. Ještě ve svých dvaašedesáti zpívala Karolínu ve Smetanově opeře Dvě vdovy, když jen o pár týdnů před tím zpívala v premiéře Wagnerovy Valkýry Helmwigu.

Už na počátku třicátých let ovšem vstoupila Maria Tauberová také do světa československého filmu. V melodramatickém snímku Když struny lkají z roku 1930, jednom z prvních českých zvukových filmů, se objevila v epizodě návštěvnice v baru. O tři roky později ztvárnila sestřenici hlavní hrdinky v opět melodramaticky pojatém filmu Jindra, hraběnka ostrovínová, následující rok pak přinesl Tauberové další dvě nevelké role, a sice ve filmech U nás v Kocourkově a Na růžích ustláno, kde si také i zazpívala.

(Hubička, Foto: Archív ND, Jaromír Svoboda)

Maria Tauberová se jako jedna z mála tehdejších sopranistek prakticky striktně držela svého koloraturního oboru, za ony bezmála čtyři desetiletí si v Národním divadle zazpívala až nečekaně široký repertoár. Vedle již zmíněné Karolíny ze Smetanových Dvou vdov často vystupovala jako Barče v Hubičce a První žínka v Rusalce, legendární jsou dodnes v jejím podání titulní role v operách Bohuslava Martinů Mirandolina a Julietta, stejně jako i Foersterova Jessika. K Verdiho Gildě a Violettě přibyl i Oskar, nechyběla Rossiniho Rosina a Donizettiho Norina, Offenbachova Olympia, Gounodova Markéta a hned několik postav mozartovských: Donna Elvíra, Papagena i Královna noci, Zuzanka, Konstance. Nastudovala také Sofii z Růžového kavalíra, Evu z Mistrů pěvců norimberských, Prokofjevovu Natašu a Brittenovu slečnu Wordswortovou z Alberta Herringa, což jen potvrzuje její kladný vztah i k modernímu repertoáru. Zapomenout nelze ani na další velkou roli v jejím jen nadlouho bezkonkurenčním podání: Janáčkovu Lišku Bystroušku.

Marii Tauberové vedle Vídně tleskal i Mnichov, Ženeva, Lausanne, Monte Carlo, Norsko, Švédsko, společně se svým manželem, legendárním dirigentem Jaroslavem Krombholcem absolvovali turné po Jižní Americe. Maria Tauberová ovšem také zpívala v operetě – v Divadle na Vídeňce byla Kreislerovou Sisi, jako herečka natočila i několik filmů, a na svou dobu byla také velmi častým hostem nahrávacích studií.

S Národním divadlem se Maria Tauberová rozloučila v roce 1973, kdy sice byla ještě na vrcholu sil, nevytratil se ani její půvab, ale sama sebekriticky přiznala, že je lepší skončit dříve než později. V soukromí pak žila v Praze-Podolí. Na jeviště se vrátila v roce 1995, aby převzala Cenu Thálie za celoživotní dílo. Zemřela v Praze 16. ledna 2003 ve věku 91 let.

Pochována je společně se svým Jaroslavem Kromblohcem manželem v rodinné hrobce v Mělníku. Kromě zmiňované Ceny Thálie byla v roce 1958 byla jmenována Zasloužilou umělkyní, o dva roky později následoval titul Národní umělkyně a Nadací Život umělce byla oceněna trofejí Senior Prix v roce 1993.

Úvodní foto: Archív ND, Josef Heinrich