Ženy spoluvytvářejí klasickou hudbu už nejméně 900 let. Které skladatelky v průběhu dějin patřily k nejvýznamnějším?

U příležitosti Mezinárodního dne žen dnes připomínáme některé z významných skladatelek hudební historie.

Ačkoli po staletí byla skladatelská profese téměř výhradně hájemstvím mužů, historie západní hudby eviduje díla vytvořená ženami už minimálně od vrcholného středověku. Mezinárodní den žen je ideální příležitostí připomenout si některé z nejvýznamnějších komponistek uplynulých staletí, jejichž zásluhy o vývoj klasické hudby jsou nezřídka stále přehlíženy.

Začalo to Hildegardou

První ženskou skladatelkou, jejíž identitu známe, byla v západní hudbě Hildegarda z Bingenu (1098 - 1179), kterou katolická církev dokonce uznává jako svatou. Její zájem o mystiku a její údajná "božská vidění" jí také vysloužily přezdívku "Sibyla Rýnská". V rámci svých mystických praktik vytvořila i vlastní umělý jazyk, pojmenovaný lingua ignota - "neznámý jazyk". Byla členkou benediktinského řádu a abatyší kláštera sv. Disiboda; dva kláštery během svého dlouhého života rovněž založila.

Její hudební dílo čítá nejméně 70 skladeb, včetně divadelní morality s písněmi nazvané Ordo Virtutum, která je ve svém žánru vůbec nejstarší dochovanou hrou. Napsala ale i desítky duchovních písní na vlastní texty, v nichž originálním a invenčním způsobem pracovala s melodikou gregoriánského chorálu. Velký význam měla tato všestranná osobnost ovšem třeba i pro středověkou medicínu a přírodovědu.

Portrét Hildegardy z Bingenu ze 17. století (©Profimedia)

Zpěvačky sobě

Přece jen o něco dříve než jako skladatelky se ženy v západní hudbě zavedly jako zpěvačky, ačkoli ani to nebylo dlouho samozřejmé. V barokním období mezi zpěvačkami/skladatelkami vynikala například Francesca Caccini, dcera Giulia Cacciniho, která byla mimo jiné autorkou zřejmě vůbec první opery napsané ženou: La liberazione di Ruggiero. S Benátkami je zase spojená Barbara Strozzi, která tam v polovině 17. století platila za nejspíše vůbec nejplodnějšího autora světských písní.

Ženy byly do té míry spojené pouze s vokální hudbou, že až v roce 1693 vydala barokní skladatelka a jeptiška Isabella Leonarda své triové sonáty jakožto historicky vůbec první publikované instrumentální kompozice napsané ženou. Zpěvačkou byla ovšem třeba i jedna z nejvýraznějších skladatelek 19. století - mezzosopranistka Pauline Viardot, kterou údajně sám Franz Liszt označil za "první geniální skladatelku". Předloni si hudební svět připomínal 200 let od jejího narození.

Portrét Pauline Viardot (©Profimedia)

Schumannová a Mendelssohnová

Pauline Viardot byla současnicí dnes zřejmě vůbec nejznámější ženské skladatelky: Clary Schumann. Ta už ve 14 letech složila klavírní koncert a sama patřila svého času k předním klavírním virtuosům Evropy. Významná jsou i její komorní díla. Během života však postupně ve skladatelské oblasti ztratila sebedůvěru: mimo jiné právě na základě toho, že byla žena.

Další romantickou skladatelkou nesoucí "příjmení známějšího muže" byla Fanny Mendelssohn - Felixova sestra, která spolu s ním také studovala skladbu u Carla Zeltera. Napsala na 460 skladeb, z nichž některé byly publikovány pod bratrovým jménem. Vyžívala se zejména v útvaru "písně beze slov", který známe i z tvorby jejího sourozence.

Ženských jmen pomalu přibývá

Na přelomu 19. a 20. století už přece jen začaly být skladatelky o něco častějším jevem. První úspěšnou skladatelkou v USA se stala Amy Beach. Zdatná pianistka po svatbě sice slíbila, že svá klavírní vystoupení omezí na jeden benefiční koncert ročně, po smrti svého manžela se však osvobodila a začala podnikat zdařilá koncertní turné po Evropě. K jejím nejznámějším dílům patří takzvaná Galská symfonie. O 20 let mladší Florence Price se pak stala první afroamerickou autorkou, jejíž díla prováděly profesionální symfonické orchestry. Renesanci její tvorba zažívá nyní, mimo jiné i zásluhou oceňovaných nahrávek dirigenta Yannicka Nézet-Séguina.

Ve Francii se žena - Germaine Tailleferre - stala členkou vlivné skladatelské skupiny Pařížská šestka. Pozoruhodným úkazem francouzské hudební scény byly i sestry Boulangerovy. Extrémně talentovaná skladatelka Lili Boulanger, žákyně Gabriela Faurého, bohužel zemřela tragicky mladá, v pouhých 24 letech. Její sestra Nadia Boulanger - skladatelka, dirigentka a muzikoložka - byla zase učitelkou předních hudebních osobností 20. století: Aarona Coplanda, Ástora Piazzolly, Philipa Glasse, ale i Johna Eliota Gardinera či Daniela Barenboima.

Ani v tak mladém uměleckém odvětví jako film se ovšem ženy jako skladatelky neprosazovaly snadno. Nejprestižnější cenu za filmovou hudbu, Oscara, získala první žena až v roce 1996. Byla to skladatelka Rachel Portman za hudbu k snímku Emma. O rok později cenu získala ještě Anne Dudley, poté až v roce 2019 Islanďanka Hildur Guðnadóttir.

Ačkoli dnes - téměř ve čtvrtině 21. století - už ženy běžně získávají nejváženější skladatelská ocenění a objednávky od předních světových orchestrů, mnoho skvělé hudby napsané ženskými autorkami stále ještě čeká na znovuobjevení a uvedení na koncertní pódia.