Byl jedním z předních francouzských skladatelů své generace a jeho hudební styl ovlivnil mnoho skladatelů 20. století. Gabriel Fauré

Mezi jeho nejznámější díla patří Pavane , Requiem , Sicilienne, Balada pro orchestr či Aprés un rêve.

Francouzský hudební skladatel 20. století Gabriel Fauré se narodil se 12. května 1845 jako šesté, nejmladší dítě svých rodičů, v jihofrancouzské provincii Ariège, nedaleko Pyrenejí a španělských hranic. Jeho otec byl školním inspektorem a později ředitelem školy pro budoucí ředitele. Přesto, že se mezi jeho předky žádní hudebníci nenacházeli, Gabriel projevoval hudební nadání již od devíti let. V roce 1854 získal od zakladatele Louise Niedermeyera Školy klasické a duchovní hudby v Paříži stipendium a zůstal tu až do svých dvaceti let. Jeho učitelem klavíru tu byl mimo jiné Camille Saint-Saens.

V kostele hrál operní hudbu a kouřil

Po ukončení školy se Fauré v roce 1866 stal varhaníkem chrámu v Rennes, kde zůstal do roku 1870. Duchovní tu šokoval tím, že hrál v kostele operní hudbu a při bohoslužbách kouřil. Současně dával hodiny a komponoval, hledal svůj osobní styl. Na krátký čas přijal místo v pařížském kostele a poté strávil několik měsíců během prusko-francouzské války 1870-1871 v armádě. Za službu vlasti oceněn válečným křížem. Po demobilizaci vystřídal rychle za sebou dvě místa v kostelích, nejprve v St. Honoré d’Eylau a pak v říjnu 1871 se stal asistentem Charlese Widora u sv. Sulpicia. O tři roky později opustil i toto místo a stal se zástupcem Camille Saint-Saënse u Madeleine. Když jeho učitel v roce 1877 z tohoto místa odstoupil, stal se tu i sbormistrem.

Se Saint-Saënsem nicméně udržoval velmi přátelské vztahy a díky němu a v jeho domě se také setkával s mnohými význačnými hudebníky, k nimž patřil například Vincent d´Indy, Emanuel Chabrier, ale i spisovateli Gustavem Flaubertem, George Sandovou či Ivanem Sergejevičem Turgeněvem. V tomto období také prožil románek s Marianne Viardotovou, dcerou zpěvačky Pauline Viardotové. V roce 1877 se zasnoubili, ale v říjnu zasnoubení zrušili. Jeho zjitřené city z té doby se odrazily patrně v jeho první houslové sonátě, prvním klavírním kvartetu a baladě pro klavír a orchestr.

Manželství se mu nevydařilo, uspokojení mu přinášela hudba

V březnu 1883 se Gabriel Fauré se oženil s Marií Fremietovou, dcerou sochaře. Měli spolu dva syny, z nichž první se narodil téhož roku a druhý o šest let později. Nebyli však spolu příliš šťastní a skladatel vyhledával rozptýlení v mimomanželských vztazích.

Jeho hudební dráha se ovšem vyvíjela slibně. V listopadu 1871 se Fauré spojil se Saint-Saensem, d’Indym, Chabrierem, Bizetem a dalšími hudebníky a společně založili Národní společnost pro francouzskou hudbu, těleso zasvěcené podpoře „galského umění“, které mělo za úkol přivodit obrození francouzské hudby, a v roce 1874 stal jejím tajemníkem. V téže době se stal horlivým obdivovatelem Richarda Wagnera a jezdil na představení jeho cyklu Prsten Nibelungův. Smrt jeho otce v roce 1885 uspíšila práci na Rekviem, jednom z jeho nejoblíbenějších děl, které však dokončil teprve v roce 1900, když zemřela i jeho matka.

Více prozradí a hudební ukázky nabídne Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 12. května v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 14. 5. v 9:00 a středu 17. 5.. ve 22:00.