Od filmu na prkna Zlaté kapličky
Od návštěvnice baru k Mozartově Zuzance. Cesta Marie Tauberové do pražského Národního divadla.
Další Hudba podle kalendáře je věnována jedné z nejpřednějších interpretek takzvané zlaté éry opery pražského Národního divadla. A tou je operní diva, manželka dirigenta Jaroslava Krombholce, Maria Tauberová, která si celých 40 let svou zářivou koloraturou způsobem podmaňovala obecenstvo doma i v zahraničí. Spolu s vynikajícími pěvci Eduardem Hakenem, Benem Blachutem, Marií Podvalovou a dalšími pak spoluvytvářela proslulou talichovskou operní generaci.
Maria Tauberová se narodila 28. dubna 1911 – tedy před rovnými 110ti lety - ve Vysokém Mýtě do rodiny důstojníka c. k. armády a její vlastní jméno je Proskeová. Vzhledem k otcově příslušnosti k armádě se rodina několikrát stěhovala, od roku 1918 žili ve Vídni. Maria Tauberová tady začala studovat hru na klavír na Hudební akademii, souběžně se školila ve zpěvu, soukromě studovala u renomovaných osobností tamní opery.
Už na počátku třicátých let vstoupila do světa československého filmu. V melodramatickém snímku Když struny lkají z roku 1930, jednom z prvních českých zvukových filmů, se objevila v epizodě návštěvnice v baru. O tři roky později ztvárnila sestřenici hlavní hrdinky v opět melodramaticky pojatém filmu Jindra, hraběnka ostrovínová, následující rok pak přinesl Tauberové další dvě nevelké role, a sice ve filmech U nás v Kocourkově a Na růžích ustláno, kde už si také i zazpívala. Mezitím v letech 1933-1935 žila v Miláně, kde se zdokonalovala ve zpěvu pod dohledem slavného italského umělce Fernanda Carpiho.
A jaká byla její cesta na prkna pražského Národního divadla?
Více prozradí Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 15. ledna 2021 v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 17.1. v 9:00 a středu 20.1. ve 22:00.
Foto: Archiv ND ( Josef Heinrich )
