Barbarská krása hudby a další hudební novinky Supraphonu

V březnu hudební trh obohatí CD souborů Collegium Marianum a Belfiato Quintet i komplet live nahrávek Karla Ančerla.

Březnové novinky hudebního vydavatelství Supraphon přinášejí hned několik zajímavých novinek. Příští rok si připomeneme 115. výročí narození a 50. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších dirigentů poválečné Evropy Karla Ančerla. Supraphon v úvodu tohoto roku vydal komplet 15 CD Karel Ančerl Live Recordings, kterým tato výročí předznamenává a především doplňuje obdivuhodnou diskografii tohoto nezapomenutelného umělce.
Karel Ančerl přežil nacistické lágry i nepokrytý antisemitismus komunistického Československa; je to umělec, který povznesl Českou filharmonii na světový orchestr a uvedl ji s úspěchem do nejvýznamnějších koncertních sálů.
Už v letech 2002-2008 vydal Supraphon podstatnou část Ančerlova uměleckého odkazu. Jednalo se o komplet 48 CD studiových nahrávek s filharmonií a názvem Ančerl Gold Edition. Protože ovšem archiv Českého rozhlasu skrýval bohatství živých nahrávek z Ančerlových koncertů, Supraphon z tohoto pokladu nyní vybral repertoár, na který se nedostalo při studiovém natáčení; repertoár doširoka rozkročený od Mozarta po díla Ančerlových současníků. Mezi nahrávkami jsou skvosty vrcholného Dvořáka (Symfonie č. 7 a 8, Biblické písně) a Suka (Asrael, Zrání), dirigentem milovaný o prosazovaný Martinů (Symfonie č. 1) a Kabeláč (Symfonie č. 5) i velké opusy světového repertoáru 20. století (Debussy, Ravel, Strauss, Prokofjev ad.). Jedinou výjimkou, jež „zdvojuje“ studiový snímek, je Smetanova Má vlast. Koncertní snímek z Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro je jedním z posledních Ančerlových záznamů z května 1968 před jeho definitivním odchodem do Toronta.

Další supraphonská nahrávka přináší novinku renomovaného souboru Collegium Marianum, který letos oslaví pětadvacet let od svého založení. Ten, jak známo, se intenzivně věnuje provádění hudby 17. a 18. století se zaměřením na české a ve střední Evropě působící autory. Před patnácti lety zahájilo Collegium Marianum úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon, které vydalo již osm jeho nahrávek, a to nejen v rámci pozoruhodné řady Hudba Prahy 18. století. V pátek 25. února 2022 přibylo album deváté, které dostalo tajemný název: Cachua Serranita. Přináší díla českého skladatele Josefa Brentnera, italského jezuity Domenica Zipoliho či švýcarského misionáře Martina Schmida, která se rozezněla před mnoha staletími v indiánských obcích uprostřed džungle a v horách. Jejich díla se mísila s tradiční hudbou, jako se kečua, jazyk místních obyvatel, mísil se španělštinou.
Umělecká vedoucí Collegia Marianum Jana Semerádová k novému albu Cachua Serranita uvedla: „Ke spojení dvou od sebe tolik vzdálených koutů světa mě přivedl nejen pomyslný lodní kufr, v němž se do Jižní Ameriky dostávaly partitury barokních mistrů, mezi nimi i oblíbeného Brentnera, ale především vášeň pro lidovou hudbu a objevování ‚vskutku barbarské krásy‘, jak se Telemann vyjádřil o hanáckých písních a tancích. Stejně tak byli evropští misionáři uchváceni muzikalitou původních obyvatel dnešní Bolívie a Peru.“
Album Cachua Serranita vyšlo u Supraphonu jak na CD, tak i digitálně.

Třetí jarní supraphonskou novinkou je nové CD světově renomovaného souboru Belfiato Quintet, které hraje ve složení Oto Reiprich – flétna, Jan Souček – hoboj, Jiří Javůrek – klarinet, Jan Hudeček – fagot, Kateřina Javůrková – lesní roh. Nahrávka nese název Elements a přináší hudbu Carla Nielsena, Paula Hindemitha, Samuela Barbera, Henriho Tomasiho a Arvo Pärta.
Skladby, které Belfiato Quintet představuje na tomto albu, patří k elementárnímu modernímu repertoáru souboru, ale především jsou jejich srdeční záležitostí. Soubor se tu poprvé na nahrávce představuje v repertoáru světovém, nikoli však v „cizím“. Každá jedna skladba je součástí příběhu ansámblu. Například Nielsenův kvintet nastudovali jako svou vůbec první skladbu; jejich provedení Pěti světských a posvátných tanců Henri Tomasiho bylo na soutěži nesoucí jméno tohoto skladatele v Marseille v roce 2011 oceněno jako nejlepší.
Pětice skladeb dokončených v rozmezí let 1922–1964 představuje různé „živly“ jejich autorů i hudební tradice velmi odlišných zemí, z nichž pocházeli. Elementy v názvu alba lze však vztáhnout i k pětici velmi rozličných osobností, jež – snad právě díky té rozličnosti – tvoří skvěle sehraný soubor disponující pozoruhodnou barevností ve zvuku i výrazových odstínech. Belfiato Quintet bezesporu patří do světového kontextu, a to nejen výběrem repertoáru tohoto alba.