Cesty Josefa Špačka s Tomášem Jamníkem i Johannes Brahms skvělého Pavel Haas Quartet

Tou první je album s názvem Syrinx, a hudby znalí jistě dobře vědí, že tento název odkazuje na Panovu flétnu, nástroj, který je znám už od doby starověku a středověku. Ovšem přesto, že už v tomto období byla Panova flétna často zobrazována a zachovala se i celá řada hudebních nástrojů, nic nenasvědčuje tomu, že byla používána v klasické hudbě. Teprve po druhé světové válce se objevila, a to především v Rumunsku, celá řada virtuozních hráčů na tento nástroj – Damian Luca, Radu Simon, Nicolae Pirvu, Gheorghe Zamfir a Simion Stanciu. A právě tento romský virtuos, autodidakt a propagátor klasického i jazzového žánru na Panovu flétnu, dal tomuto nástroji pseudonym Syrinx a proslavil se zejména interpretací klasických skladeb na Panovu flétnu. Na tuto, řekněme „velkou pětku“, navazuje nyní Holanďanka žijící v České republice Liselotta Rokyta, která pro Supraphon natočila spolu s klavíristkou Eliškou Novotnou cédéčko s více i méně známými úpravami, ať už pro Panovu flétnu sólo nebo s doprovodem klavíru. Najdeme mezi nimi díla Claude Debussyho, Arthura Honeggera, André Capleta, Oliviera Messiaena, Cipriana Porumbescu, Edgara Varése či Bély Bartóka.

Druhou novinkou je kompaktní disk s názvem Cesty, které je společnou nahrávkou skvělých českých interpretů – houslisty Josefa Špačka a violoncellisty Tomáše Jamníka. Kde se cesty kříží a kde rozcházejí, jaké si sami vybíráme a jaké jsou osudové a nevyhnutelné; to je prizma, kterým se houslista Josef Špaček a violoncellista Tomáš Jamník podívali na díla Leoše Janáčka, Gideona Kleina, Bohuslava Martinů a Ervína Schulhoffa, napsaná v rozmezí pouhých pětatřiceti let 20. století.
Název alba Cesty nezvolili náhodou. Zajímalo je, z jakých inspiračních zdrojů skladatelé čerpali, a zjistili, že často to je právě pohyb. Postupně dávali dohromady seznam všech míst pobytů, až vznikla speciální skládací mapa, která je k CD přiložena. Posluchač tak sám může postupně hledat trasy, kterými osud všechny čtyři autory vedl.

(Foto: Petra Hajská)

Další Supraphonskou novinkou je nahrávka Dvořákova klavírního kvarteta, které hraje ve složení Slávka Vernerová – pft, Štěpán Pražák – vl, Petr Verner – vla a Jan Žďánský - vcl. Pro Supraphon nahráli komorní díla německého romantického skladatele Roberta Schumanna. Schumannovy komorní skladby patří k nejkrásnějším a emocionálně nejpůsobivějším hudebním dílům. Na nahrávce Dvořákova klavírního kvarteta najdeme dva z Schumannových klavírních kvartetů, a sice c moll a Es dur. Klavírní kvartet c moll patří ke skladatelovým raným dílům a je dokladem mimořádného talentu 18ti letého samouka. Kvartet Es dur vznikl o 14 let později, v roce 1842, a je dílem zralého mistra s vlastním, zcela osobitým klavírním jazykem. Nahrávku doplňuje Schumannův opus 132, tedy Pohádková vyprávění pro klavír, klarinet a violu. K tomuto tehdy neobvyklému nástrojovému obsazení autora s největší pravděpodobností inspirovalo Mozartova „Kegelstatt Trio“, které dva roky před vznikem tohoto Schumannova opusu uvedla na komorním koncertu v Düsselforfu jeho manželka Clara. Skladba o čtyřech částech záhy vyšla tiskem a součástí vydání byl i houslový part, jelikož sám skladatel umožnil, aby místo klarinetu mohl případně hrát dostupnější nástroj, tedy housle. Na nahrávce Dvořákova klavírního kvarteta se tedy členové souboru ujali tohoto Schumannova díla právě v obsazení housle, viola a klavír.

Poslední cédéčko ze supraphonských novinek přináší dvě díla Johannesa Brahmse v podání skvělého Pavel Haas Quartet. Pavel Haas Quartet, jenž letos slaví dvacet let na scéně a je držitelem šesti Gramophone Award, vydal v pátek 13. května u Supraphonu velmi očekávané a v pořadí již deváté album, které obsahuje Smyčcový kvintet č. 2 G dur op. 111 a Klavírní kvintet f moll op. 34 Johannese Brahmse. Podobně jako v případě titulu s kvintety Antonína Dvořáka, si PHQ přizval speciální hosty – Pavla Nikla (viola, bývalý člen PHQ) a Borise Giltburga (klavír). 

Úvodní foto: Marco Borggreve