Anglický lord Yehudi Menuhin

Podle našich představ, ovlivněných literaturou a filmy či televizními seriály, patří pravý anglický lord do klubu. Tato ostrovní tradice, založená v Londýně koncem 18. století, má dodnes specifickou atmosféru. Dá se tam jíst, pít, kouřit, hrát kulečník, číst knihy, vyprávět si příběhy – ale vše v tichu, bez řečí o byznysu, bez pípání mobilů a blikání obrazovek iPadů. Takto provozovaný pánský klub funguje dodnes jako společenská alternativa k rodině a k podnikání, k povolání.

Občas se ale může stát, že lord touto idylou nad Temží pohrdne, zamiluje se do hor a se svojí druhou manželkou a dvěma syny se usadí ve švýcarských horách. Jelikož jde však o lorda poněkud netypického, navíc na svoje povýšení do šlechtického stavu teprve čekajícího, není nutné se divit. Yehudi Menuhin, protože o něm je řeč, byl přece odjakživa nejen výraznou, ale také svéráznou osobností.

Narozen roku 1916 v New Yorku do rodiny bělorusko-ukrajinských Židů, zemře takřka o třiaosmdesát let později v Berlíně. Ovšem drtivou většinu života strávil tento houslista, dirigent, humanista a jogín buď v Londýně nebo ve vesnici Gstaadt. Když ji v polovině 50. let 20. století – a také v polovině své dlouhé životní pouti – objevil, měl leccos za sebou. Pod vlivem otce Mosheho, zdatného houslisty, a matky Marushy ovládající hru na klavír, se od čtyř let věnoval hudbě. Svými výkony ohromoval. Psal se 12. duben 1929, když vystoupil jako dvanáctiletý klučík, mimochodem buclatý a nežidovsky blonďatý, v Berlíně pod taktovkou Bruno Waltera. Na housle zahrál skladby tří velkých B, Bacha, Brahmse, Beethovena. „Byl ještě dítě,“ řekl o něm dirigent, „a přece už muž a umělec; hudbu nejen technicky ovládal, ale také opanoval duchovně.“ Mezi diváky byl tehdy Albert Einstein, jehož výrok po koncertu vešel do dějin: „Teď už vím, že Bůh existuje...“

Za druhé světové války absolvoval Yehudi Menuhin 500 koncertů pro vojáky spojeneckých armád; roku 1947 vystoupil jako první významný židovský hudebník v Německu pod taktovkou Wilhelma Furwanglera, aby zdůraznil potřebu usmíření; sedmdesát let natáčel pro jednu gramofonovou firmu; jeden z jeho synů, Gerald, se paradoxně stal horlivým popíračem holocaustu, druhý, Jeremy, kvalitním klavíristou.

Že se Menuhin do alpské přírody rázem zamiloval, není divu. Brzy se novému domovu odvděčil festivalovým projektem.

V příštím dílu pořadu Slavná auditoria nám Jiří Vejvoda osvětlí zákulisí vzniku Menuhin Gstaadt Festival. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 24. května v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 27.5. v 18:00 a v sobotu 29.5. v 10:00.

Foto: Mehnuhin Gstaadt Festival