Baroko, traktory, rekonstrukce

Zámecké divadlo ve Valticích.

Pomyslný trojúhelník mezi Lednicí, Mikulovem a Valticemi patří k nejpřitažlivějším místům naší země. Včetně soustavy rozhlehlých parků, rybníků, úhledných vinic a půvabných letohrádků. Každé ze zmíněných měst má odlišnou atmosféru. Mikulov pod strmým kopcem s křížovou cestou, která se po jeho úbočí vine až ke kapli na vrcholu. Lednice se zámkem, který napůl připomíná Windsor a napůl Hlubokou. Z Valtic s honosnými kostely a rozlehlým náměstím dýchá historický fakt, že právě toto město ustanovil roku 1627 kníže Karel z Lichtensteinu rezidenčním sídlem rodu. A zahájil rozsáhlé stavební úpravy zdejšího zámku, vybudovaného na moravsko-rakouské hranici v místě, kde se kdysi na vyvýšeném ostrohu vypínal strážní hrad.

Když dnes návštěvník stoupá ze vzorně upraveného náměstí na zámek, marně očima hledá kulturní skvost, který byl kdysi jeho pýchou. Někdejší barokní divadlo, které se mohlo měřit s českokrumlovským. Už Karlův syn, Eusebius z Lichtensteinu, najímal profesionální herce a hudebníky, aby vznešeným hostům zpříjemňovali chvíle odpočinku i lovu. Je zdokumentováno, že roku 1684, nedlouho před Eusebiovou smrtí, se zde odehrálo velkolepé představení pod širým nebem, na vozech. Zmínky o práci na „malování divadla“ pocházejí z roku 1696. A historici soudí, že první valtické divadlo bylo v zámeckém areálu postaveno nejpozději roku 1725. Na něj pak koncem 18. století navázalo to nesmírně cenné, barokní. Kam jej umístili? Kde se nacházelo?

Místo, které mu bylo vyhrazeno, může být pro leckoho zklamáním. Není přehnané říct, že – viděno z čelního pohledu na valtický zámek – se krčí kdesi vlevo dole. Poblíž někdejší konírny. Jasně z toho vyplývá pozice, kterou - v tehdejší hierarchii hodnot - zaujímala divadelní představení, koncerty či operní produkce. Řečeno mluvou dnešních politiků, byly považovány za „volnočasovou aktivitu“. Panstvo si prostě ve volném čase buď vyjelo na koních anebo zašlo za zábavou.

Tím není řečeno, že se ve valtickém barokní divadle neodehrával kvalitní kumšt. Právě naopak. Traduje se, že zde dokonce měla svou premiéru jedna z Mozartových oper. To může být spíš zbožné přání než skutečnost. Důvěryhodně zní zato sdělení, že tu brzy po zprovoznění zazněla opera Didone Abbandonata neapolského skladatele Domenica Sarriho. A pak už díla Purcellova, Lullyho či Händelova.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 19. července v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 22.7. ve 22:00 a v sobotu 24.7. v 10:00.

Foto: Profimedia

Podcast