Básník hořkosti a něhy

Slovo šanson neznamená ve francouzštině nic jiného než píseň. A přece nabylo na své pouti do češtiny vznešeného rázu. Po právu k němu přiřazujeme Edith Piaf, Juliette Gréco či Georgese Brassense. A příliš velkoryse i velikány na pomezí popu jako Gilbért Bécaud či Charles Aznavour. Ten ale pronesl na toto téma trefnou úvahu. Jsa dotázán,  proč jsou francouzští zpěváci jeho typu považováni ve světě za šansoniéry, odpověděl: „Víte, když píšete texty v zemi, která má za sebou tradici básníků od středověku až do současnosti, měly by i ty vaše veršíky mít úroveň...“ Bezezbytku to platí o zpívajícím básníkovi, který se přiřadil k legendám šansonu, přestože nepocházel z Francie. Jacques Brel. Jaké úctě se těší v rodné zemi, potvrdila roku 2005 anketa rozhlasové a televizní stanice RTBF. Byl v ní vyhlášen největším Belgičanem všech dob. Přitom nejsou jeho písně, plné hořkosti i něhy, nikterak snadné. Natož líbivé. Ano, Brel napsal, zhudebnil a nazpíval šanson tak známý a slavný jako je Láska prokletá. Uměl být ve verších zamilovaný. Jindy však vzteklý. Smutný. Provokující. Nostalgický. A vše, čemu tu a tam zůstal dlužen v přitažlivosti svých melodií, vynahrazoval projevem. Vášnivým, křehkým, neúnavně přesvědčivým. Takový byl i na pódiu. Proto se mu přezdívalo „rváč šansonu“.
Jeho životním peripetiím a jeho hudbě se bude věnovat Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 16. září v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 19.9. ve 22:00 a v sobotu 21.9. v 10:00.