Bílá velryba v Praze

Kongresové centrum v Praze a jeho hlavní sál.

Není v Praze mnoho míst, navíc prostorných, ze kterých se nabízí tak úchvatný výhled. Vějíř staveb i zeleně, který se ze severní hrany pražské čtvrti Pankrác očím rozevře, je vskutku panoramatický.

Vlevo za řekou stoupají petřínské stráně desítkami cestiček až ke zmenšenině pařížské Eiffelovy věže či ke strahovskému stadionu, silně zanedbanému, společně s brazilským Maracaná ale prý stále největšímu svého druhu na světě. Odtud je to už jen coby kamenem dohodil k majestátní siluetě Pražského hradu, který se zdvihá k obzoru s klidem prožitých staletí, během nichž slávu střídala potupa a hrdost musela ustupovat ostudě.

Pomyslnou kamerou, jakou nám úslužně nabízí náš zrak, zaostřujeme ještě víc do dáli. Tam, na zamlženém horizontu, je vidět nekonečná hradba severních pražských sídlišť. A je-li naopak viditelnost výtečná, lze ve vzdálenosti desítek kilometrů zahlédnout horu Říp.

Oči se vrací zpět, aby švenkovaly mozaikou vinohradských střech, kterým vévodí neogotika svaté Ludmily. Ale ještě před nimi, hned nad parkem Folimanka, se na protější straně nuselského údolí vypíná možná nejpozoruhodnější z pražských kostelů. Sídlí na Karlově, působí stavitelsky neobvykle a navíc tvoří jeden ze spirituálních bodů, který – po vzoru biblického Jeruzaléma – nechal Karel IV. rozprostřít nad Novým Městem při jeho založení.

Je s podivem, že tato pankrácká vyhlídka zůstala až do 70. let 20. století ušetřena výstavby. Profukoval tudy vítr od Vyšehradu, do mičudy čutali kluci na plácku a dospělí na hřišti fotbalového klubu. Ne že by městští plánovači neměli na toto místo zálusk. Zvlášť od chvíle, kdy se začalo uvažovat o tom, jak Pankrác, ležící kousek od historického centra, ale zároveň od něj oddělenou nuselským údolím, pražskému jádru dopravně přiblížit. Neboli postavit přes údolí most. S myšlenkou na překlenutí se první vizionář vytasil roku 1903. A když byl jeho nápad o třiadvacet let později doplněn tím, že uvnitř mostního tubusu budou jezdit po kolejích tramvaje, zdálo se vše velmi blízko.

Nakonec vývoj trval až do první poloviny 70. let, kdy na most navázala výstavba ohromné budovy Kongresového centra, která kromě mnoha záporů nabízí i nepříliš využívané klady. Mezi ně patří na čelném místě Kongresový sál s opěvovanou akustikou, kde občas zní i klasická hudba.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším dílu pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 17. ledna v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 20.1. v 22:00 a v sobotu 22.1. v 10:00.

Foto: Profimedia

Podcast