Být jednou provždy mladá. Australská dirigentka Simone Young

Nejen mnoho žen, ale i mužů má ruku v ruce se svým pokračujícím věkem utkvělé přání. Být stále mlád. A u veřejně činných osob, jako jsou například dirigenti či dirigentky, to logicky platí dvojnásob.

Vždyť kromě svého umění nabízejí publiku i pohled, často velmi zblízka, na svůj vzhled, na svoji tělesnou schránku. A jsou-li s ní sami alespoň přiměřeně spokojeni, posiluje to podvědomě jejich sebevědomí na pódiu. V opačném případě je tomu naopak.

Jak ovšem kdysi kdesi sama pobaveně podotkla, existuje mezi dirigentkami osoba, která si se zmíněným problémem hlavu neláme. Neboť si díky svému příjmení, které si nezměnila ani sňatkem, mládí jaksi vetkla do štítu. Jmenuje se totiž Simone Young.

Pochází ze vzdálené Austrálie, ale její kořeny jsou smíšené. Zatímco otec byl odjakživa spjatý s předměstím metropole Sydney, kde se Simone Young 2. března 1961 narodila, maminka pocházela z Chorvatska. To ona vnesla do rodiny špetku uměleckého cítění, protože se prosadila v novém domově jako módní návrhářka. A u její matky, čili své babičky, se tříletá Simone Young taky poprvé posadila k údajně rozvrzanému pianinu a začala z něj vyluzovat první tóny. Nejspíš příšerné, pro ni samotnou však asi čímsi libé, protože od té doby si v sobě nesla náklonnost k hudbě – a postupně taky touhu se jí věnovat.

Ještě za něco ale prý svému rodinnému zázemí Simone Young vděčí. Podle jejích vlastních slov byli oba, tatínek i maminka, zdravě urputní. A to až do pokročilejšího věku. Otec si třeba usmyslel, že se stane právníkem, a při své dosavadní, poměrně odlišné práci – byl totiž učitelem – skutečně tento obor vystudoval. Matka se zase jednoho dne rozhodla, že svoji angličtinu musí dotáhnout na úroveň srovnatelnou s rodilými mluvčími, a přihlásila se do intenzivních kurzů. Tuto urputnost, pro oba tak typickou, budoucí dirigentka podědila – a nesčetněkrát se jí hodila v její profesi, náročné umělecky i lidsky.

Například ve zlomovém období, kdy ji – jako čtyřiadvacetiletou – postavil její starší kolega, australský dirigent Stuart Challender, před zásadní dilema. „Ve zdejším moři jsi moc velká ryba,“ řekl jí obrazně, ale důrazně. „Jestli chceš něco pořádného dokázat, musíš do Evropy, do Ameriky. Vezmi si vzor třeba z Charlese Mackerrase...“

Po studiích v rodném Sydney, které zasvětila skladbě a klavíru, začala Simone Young působit od roku 1983, tedy od svých dvaadvaceti let, jako korepetitorka v souboru zvaném Opera Australia. Ten vznikl roku 1956 se záměrem šířit operní hudbu v rozměrné vlasti takříkajíc od pobřeží k pobřeží, coast to coast. A tak pěvkyně a pěvci dělí během každé kulturní sezóny svůj čas mezi působením v Sydney, kde je doprovází místní Symfonikové, a vzdáleným Melbourne, které jim poskytuje zázemí v podobě zdejšího orchestru zvaného Victoria.

V rámci Opera Australia získala Simone Young v roli korepetitorky bezpočet cenný zkušeností. Během let, která tam strávila, měla možnost pozorovat zblízka při práci významné dirigenty. Byli mezi nimi Richard Bonynge, Carla Felice Cillario nebo již zmínění Charles Mackerras, Australan narozený v Americe, či Stuart Challender. Ten mimochodem vystřídal také na šéfdirigentském stupínku Symfoniků ze Sydney našeho Zdeňka Mácala.

Mluvě o tomto tělese, k němuž to měla Simone Young v rámci Sydney z operního souboru blízko, je třeba zmínit rok 1985. To se jí poprvé splnil sen, který měla už od dětství. Jak později poznamenala, od raného věku sledovala, jak dlouze, komplikovaně, ale jedinečně se ve městě – na úžasném místě u vody – staví ikonická Opera v Sydney. V níž po dokončení přirozeně koncertovali i místní Symfonici. A právě před nimi pozdvihla ve svých čtyřiadvaceti taktovku. Načež si vyslechla onu radu, že musí do světa, aby umělecky dál rostla a zrála.

Coby Mladá Australanka roku, jíž byla příslušnou porotou tehdy jmenována, měla reálnou naději získat stipendium k pobytu v zahraničí od australské rady, Australian Council, pečující mimo jiné právě o poskytování podpory talentům. A tak se Simone Young ocitla v Kolíně nad Rýnem, kde v místní Opeře asistovala americkému dirigentovi Jamesi Conlonovi, který ji dokonce doporučil do Metropolitní opery, kde se objevila roku 1988. Zároveň se v Německu posunula do Berlína, kde ve Státní opeře asistovala věhlasnému Danielu Barenboimovi. Ten ji s sebou vzal také do Salzburku.

Přitom všem ale Simone Young nešla ve stopách kolegyň, které se oddají své profesi natolik, že na soukromý život rezignují. Naopak. Nejenže se vdala z Angličana Grega Gordona, s nímž spokojeně žije dodnes. Mají spolu dvě děti. Syna – pozdějšího absolventa Oxfordu, který nemá s hudbou nic společného – a mladší dceru, naopak k hudbě lnoucí. Když čekala prvního potomka, oddrigovala představení v Metropolitní opeře, ačkoli byla v pátém měsíci těhotenství. Taková šance se přece neodmítá! Nemusela by přijít znovu…

Více prozradí Jiří Vejvoda v pořadu, jehož premiéra je připravena na pondělí 24. října v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 27.10. v 22:00 a v sobotu 29.10. 27.8. v 10:00.

Foto: Reto Klar

Podcast