Ceny, jež nejsou trestem

Cena Antonína Dvořáka

Soutěžení. Úspěch. Sláva. Ocenění. To vše patří k životu i k umění. Přestože mnohdy platí, že ten, který některého z těchto cílů – či dokonce všech – dosáhl, vidí jejich význam a smysl relativně. A není divu.

S nadhledem sobě vlastním to komentoval filmový režisér, herec, ale také zdatný jazzový hudebník Woody Allen: „Slavná osobnost je bytost,“ napsal, „která se celý život dřela, aby získala slávu, načež si nasadí černé brýle, aby ji nikdo nepoznal.“

O tom, že veškerá sláva či ocenění člověku nezajistí šťastné soukromí, se lakonicky zmínila herečka a občasná zpěvačka Marylin Monroe: „Sláva je příjemná věc, ale v noci se k ní nepřitulíte...“

A trefný je rovněž výrok filmového a divadelního režiséra Ingmara Bergmana: „Popularita,“ pravil, „je trest, který vypadá jako ocenění.“

Své si k tématu ostatně už před mnoha lety řekl také skladatel Antonín Dvořák, jak dosvědčil jeden z jeho žáků v oboru skladba Josef Michl. „Já ty slavnosti nemám rád,“ ulevil si Dvořák v jeho přítomnosti a dodal: „Když se to stane a na nějaké musím být, jsem jako na jehlách.“

Otázkou je, co by Mistr říkal v prvních desetiletích 21. století na to, že česká Akademie klasické hudby od roku 2009 každoročně vyhlašuje a její Rada akademiků uděluje Cenu Antonína Dvořáka. Na velké oslavy zjevně nebyl – a při své skromnosti a pokoře by možná dokonce zapochyboval, zda být uveden v názvu tohoto ocenění si vůbec zaslouží.

Pokud by však zkoumavým okem prolétl seznam laureátů, jistě by byl spokojen. A snad by mu vyhovovalo i zadání, přesněji základní ustanovení, kterým je Cena Antonína Dvořáka definována ve Statutu. Jedná se podle něj o „prestižní ocenění v oblasti klasické hudby, jejímž smyslem je vyzdvihnout osobnosti, umělecké týmy či instituce za mimořádné umělecké počiny nebo významné zásluhy na propagaci a popularizaci české klasické hudby v České republice i v zahraničí.“

Ve výčtu těch, kteří dosud byli Cenou Antonína Dvořáka vyznamenáni, nacházíme jména, která toho pro českou hudební kulturu hodně vykonala. A navíc byla – jak se rovněž ve Statutu dočteme - „v době ocenění stále aktivní v oblasti kulturní, společenské či ekonomické“.

Logiku mělo hned první udělení této ceny. Roku 2009 ji získal Dvořákův pravnuk a úspěšný šiřitel jeho proslulosti. Houslista Josef Suk.

Více o těchto cenách prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 8. března v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 11.3. v 18:00 a v sobotu 13.3. v 10:00.

Foto: antonin-dvorak.cz

Podcast