České stopy na Balkáně. Koncertní sály a operní domy v Lublani, Sarajevu a Novém Sadu
Vydat se za koncertními sály či operními domy na Balkán znamená narazit ve většině míst na českou stopu. Vlastně není divu, že máme bývalou „Jugošku“ v krvi. A není to jen kvůli tomu, jak rádi tam už desítky let jezdíme k moři. Vzájemná pouta jsou historická, jazyková i kulturní, v jejichž rámci hraje významnou roli hudba.
Leccos nás dodnes pojí s Chorvaty – třeba to, že někteří z nich se kdysi před Turky, postupujícími až k Vídni, uchýlili na jižní Moravu. Srbům bychom neměli zapomínat, že během dvou osudových chvil minulého století nám byli jejich dobrovolníci připraveni přijít vojensky na pomoc – v květnu 1938 a v srpnu 1968. V Bosně se zase velice proslavil český architekt Karel Pařík, který tam navrhl kolem sto padesáti budov. A Lublaň nám nemůže být vzdálená už proto, že z ní pocházel jeho slovinský kolega Jože Plečnik, který pro změnu vykonal spoustu tvůrčí práce u nás v Praze. Především, ale nejen na Pražském hradě.
Už řadu let ovšem neexistuje někdejší Jugoslávie, kterou coby propletenec různých etnik držel pevnou rukou pohromadě maršál Josip Broz Tito, u nás během jeho roztržky se Stalinem servilně přezdívaný „krvavý pes“. Po jeho smrti v roce 1980 vyvřely nastřádané animozity naplno. „Jugoška“ se začala drolit. A protože balkánská krev je horká, neobešlo se to mnohdy bez bojů či dokonce zvěrstev, jaké do té doby Evropa od konce druhé světové války nepoznala.
Hudba má ale snad všude tuhý kořínek. A platí to nejen o té lidové, ale též takzvaně vážné, klasické. Jistá část populace, sice nevelká ale společensky vesměs významná, ji prostě k životu potřebuje za nejrůznějších okolností. To platí odjakživa – a byla a je to pravda i v oblasti, kterou nazvat Balkánem je trefné sotva zpola. Slyšet to Slovinci, mající civilizačně blízko k Itálii či někdejší monarchii, jistě by vehementně protestovali. Když člověk přijede do Záhřebu a prochází se historickým centrem, cítí se tu skoro jako doma. Srbové se zase považují za Slovany se vším všudy. Takže slovo Balkán asi vlastně platí jen pro Bosnu, respektive dnešní Bosnu Hercegovinu s jejím nepřehlédnutelným muslimským vkladem.
Ať tak či onak, vydejme se tímto směrem za hudbou i českými stopami v ní. Jsou poměrně četné a různorodé. Včetně jednoho velkého jména. Oskar Nedbal.
Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 7.listopadu v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 10.11. v 22:00 a v sobotu 12.11. v 10:00.
Foto: Lublaň (Profimedia)
