Dirigovat a zpívat, dirigovat a hrát. Barbara Hannigan a Ariane Mathiakh

Říkává se, že mozek ženy je schopen – na rozdíl od mužského – zvládat několik činností najednou, aniž by to mělo vliv na jejich kvalitu. A lehce trpký komentář k tomu dodává, že často ženě bohužel ani nic jiného nezbývá, má-li zvládnout vše, co od ní život v práci i v soukromí žádá. Ať už je tomu jakkoli, najdou se mezi světovými dirigentkami dneška dvě, které – k překvapení mnohých odborníků i diváků – zvládají na pódiu buď střídavě, anebo dokonce zároveň dvě disciplíny.

Do jisté míry pochopitelnější je to u tmavovlasé Francouzky jménem Ariane Matiakh. Ta totiž ve svém bohatém koncertním programu dokáže někdy třímat taktovku a soustředit se pouze na dirigování, zatímco jindy naopak jen – to „jen“ je přirozeně v uvozovkách – hraje na klavír. Občas si ovšem troufá obě činnosti spojit v rámci jednoho večera či aspoň jedné skladby v něm interpretované. Jakkoli jde o souběh úctyhodný, není však v dějinách hudby ani v její současnosti zcela výjimečný.

Zato dvojrozměrný výkon, jakým na pódiích oslňuje plavovlasá Kanaďanka Barbara Hannigan, patří svým způsobem do říše snů. Je to totiž schopna – a díky tomu i ochotna – s taktovkou v ruce vést orchestr a zároveň zpívat. To už je opravdu výjimečné. A když k tomu přičteme její zájem o navýšení dojmu z hudby pomocí různých videoprojekcí, jaké se při jejích kreacích objevují, pak se v jejím případě nesporně jedná o umělkyni mnoha tváří.

Nepřekvapí, že takto nekonvenční dirigentky se sice věnují i klasické hudbě vzdálených staletí, ale v oblibě mají také – a leckdy možná především – skladby z oblasti hudby soudobé. Jak Barbara Hannigan, tak Ariane Matiakh jsou prostě novátorsky se vším všude. Přitom ale vystupují se špičkovými symfonickými tělesy světa anebo před orchestry předních operních scén planety. Znamená to jednak, že neotřelost a touha po experimentování nachází ohlas i v konzervativních hudebních kruzích, ale současně schopnost obou žen být profesionálkami každým coulem, neboť se dokáží dohodnout, co z jejich představ je v praxi možné a myslitelné. Nejít, jak říkal už kdysi dávno vynálezce Ernst von Siemens, hlavou proti zdi, ale najít v ní očima dveře…

Ariane Mathiakh se s hudbou v krvi už narodila a že ji v sobě rozvíjela doslova od kolébky, nejde o přehnané tvrzení. Tato Francouzska je totiž dcerou operní pěvkyně a operního pěvce. Klasika ji proto provázela naprosto přirozeným způsobem po celé dětství. Brzy se soustředila na několik studijních oborů. Věnovala se klavíru, hře v komorních souborech i dirigování – a to jak orchestrálnímu, tak sborovému.

O devět let starší než Ariane Mathiakh je rodačka z nejvýchodnější kanadské provincie Nové Skotsko, Barbara Hannigan. Na svět tam přišla 8. května 1971 v předměstské oblasti města Halifax, zvané Waverly, kde se většina obyvatel věnuje manuální práci. Takže je trochu s podivem, jak se právě v tomto místě objevil nesporný talent nejenom na hudbu, ale i na vizuální umění.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 28. listopadu v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 1.12. v 22:00 a v sobotu 3.12. v 10:00.

Foto: Barbara Hannigan (Profimedia)

Podcast