Dlouhé čekání na Janáčka

Janáčkovo divadlo Brno.

Říkává se, že když člověk přijede do města, jehož historii si předtím nenastudoval a tudíž ji nezná, nejspolehlivější metodou je zamířit na místní hřbitov. Zní to možná morbidně, ale kus pravdy na tom je. Nejen v ohromném pařížském Pere Lachaise, kde se to náhrobky se jmény významných osobností vědy i umění jen hemží, ale i v jinde po světě včetně naší země návštěvník absolvuje rychlokurz. Zjistí, kdo byl v místních dějinách klíčový, čím vynikl, o co se zasloužil… Zkrátka, co se v daném městy kdy dělo, odehrávalo.

Existují však i jiné metody, jak nahlédnout městům a jejich historii pod pokličku. Jednou z nich je například rozhodnutí navštívit místní kulturní centra. U nás asi především divadla, která se významně profilovala ve zdejší společnosti, která tradičně kladla důraz na jazyk, na slovo. Mluveného i zpívané. A tak vznik, budování a rozvoj či naopak zánik těchto budov, kde se mimo činohry a baletu provozuje opera, hodně napoví. Nejen o tom, jaké byly v té které době stavební styly, ale také o společenských souvislostech a politických okolnostech.

Příkladů najdeme bezpočet a v tomto cyklu je ostatně mapujeme. Rozhodně k nim patří dlouhé, konkrétně čtyřiaosmdesátileté brněnské čekání na Janáčkovo divadlo zaměřené přednostně právě na operu. Přesto tolik let totiž muselo uplynout od roku 1881, kdy bylo založeno Družstvo pro postavení Českého národního divadla v Brně, do roku 1965, kdy se moravská metropole dočkala kýžené budovy. Mezitím proběhlo sedm architektonických soutěží, kterých se účastnily veličiny naší architektury. Bohuslav Fuchs, Josef Gočár, Pavel Janák, Josef Chochola, Jan Kotěra a další…

Do záměru budovat, do procesu vyhodnocování i schvalování toho, jak bude stavba vypadat a kdo se na jejím vzniku bude podílet, promlouvala rovněž politika. Od původní snahy o svatostánek národní kultury přes dvě světové války s jejich důsledky až po kádrování za socialismu. Zkrátka a dobře, Janáčkovo divadlo v Brně má do svých zdí obtisknut velký příběh. Oficiálně byl zahájen 2. října 1965 provedením opery Leoše Janáčka Příběhy lišky Bystroušky.

Co se dělo předtím i poté, budiž námětem dalšího dílu pořadu Světová auditoria. Více prozradí Jiří Vejvoda v pořadu s premiérou v pondělí 21. února v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 24.2. v 22:00 a v sobotu 26.2. v 10:00.

Foto: Profimedia

Podcast