Hitler, rockeři, filharmonici

Berlínská Waldbuhne.

Nejspíš je výjimečný případ, kdy architekt navrhne olympijský stadion, na kterém se ovšem olympiáda nakonec neuskuteční; po letech je jeho dílo zbouráno, aby na jeho místě vznikl stadion nový. A ten už navrhuje jeho syn, a další olympijské hry se na něm tentokrát uskuteční. Celý zamotaný příběh, jakkoli se zdá být tématu světových auditorií na hony vzdálený, s nimi však docela silnou souvislost má. V sousedství stadionu byl totiž zároveň vybudován rozlehlý amfiteátr pod širým nebem. A od počátku 90. let minulého století se v něm konají rok co rok koncem června světově proslulé koncerty Berlínských filharmoniků. Přenášené na televizních obrazovkách do mnoha zemí světa. Řeč je o Lesní scéně, Waldbuhne, ležící v západní části rozlehlé německé metropole.

Cesta autem, ale i metrem z centra sem proto chvíli trvá. Návštěvník se kolem zoo vydá směrem k zámku Charlottenburg. A místo aby poté odbočil vlevo a zamířil si to kolem jezera Wannsee až do Postupimi, vyhledá trasu k betonovému monstru, za nímž lze z dálky spíš tušit než vidět amfiteátr Waldbuhne. Je totiž umístěn v úžlabině, kterou lemuje vzrostlá zeleň. Pokud zde nezní hudba, a kromě symfonické to bývá často rocková, působí toto místo idylicky, bezmála jako balzám na duši. Nabízí možnost vydýchnout, nechat ze sebou ryčný tep městského centra. Není snadné uvěřit, co zla sem bylo obtisknuto. A jak dlouhodobý horizont má léčba, kterou tu pomocí tónů nabízí divákům symfonická hudba. Ať už ryze instrumentální či se zpěvem. Jak léta plynou, pozitivní energie začíná převládat, vyzařovat. Minulosti se ale přesto nelze vyhnout. Patří k tomuto místu tak silně, že je nezbytné si ji – pro úplnost a pro její kontrast s dneškem – připomínat.
Co a proč vedlo k datu 2. srpna 1936, kdy byla berlínská Lesní scéna slavnostně zpřístupněna veřejnosti, je příběhem vážným a varovným. Příběhem o pýše, s níž chtěl se chtěl jeden národ povznést nad ostatní za jakoukoli cenu. O pádu, k němuž takové kolektivní šílenství nakonec vedlo. A v neposlední řadě o tom, jak složité je se s minulostí vyrovnat. Právě kultura, hudba, pomáhá dávné rány zacelovat. Nic z toho netušili diváci, kteří v tomto afiteátru tehdy tajili dech při provedení Handlova oratoria Herkules. Anebo, o rok později, v létě 1937, za zvuků Gluckovy opery Orfeus a Euridika.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 6. prosince v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 9.12. v 18:00 a v sobotu 11.12. v 10:00.

Foto: Profimedia

Podcast