Hudba na posvátném místě. Kostel sv. Františka v Anežském klášteře
Areál v severovýchodním cípu Starého Města Pražského, poblíž řeky Vltavy, se díky ženě, která jej před osmi staletími založila, jmenuje Anežský klášter. Spleť jeho budov včetně dvou kostelů se rozkládá v místě, které od první polovině 13. století bývalo výspou pražské chudiny. Dnes tu zní klasická hudba.
Kdysi, ve středověku, to mělo i své územní opodstatnění. V místech, kde Anežský klášter postupně vyrostl, byla podvědomě pociťována přítomnost městských hradeb. Šlo tedy o jakýsi kout stranou, území mimo obecný zájem, bezmála zemi nikoho, do níž se stahovali ti nejchudší z nejchudších, nejubožejší z nejubožejších. Ti, kteří nebýt péče milosrdných sester či bratří, by končili na ulici. A v nejednom případě tam i umírali.
Že čas oponou trhl a z areálu svaté Anežky je dnes citlivě zrekonstruovaný objekt v péči Národní galerie, je zásluhou nadšenců, kteří se koncem 19. století spojili do klubu s cílem tuto oblast, tak cennou pro naše dějiny, uchránit před demolicí. Skutečně se jim to podařilo – a pak byl, zprvu opatrně, ale po druhé světové válce razantněji, nastartován proces obnovy. Korunovaný tím, že sem dnes směřují kroky našinců i cizinců, které zajímá středověké umění v Čechách a ve střední Evropy, jež je zde vystavené.
Mnohdy však tyto denní návštěvníky vystřídá večer jiný druh milovníků umění. Jsou to ti, kteří ke svému životu potřebují hudbu zvanou klasickou. Vzhledem ke členitým prostorám uvnitř areálu především komorní. Anežský klášter na čele s jeho kostelem sv. Františka z Assisi, který dal název celé této pražské oblasti, si oblíbili pořadatele Pražského jara, Dvořákovy Prahy, ale odehrávají se tu i koncerty či cykly v režii jiných institucí. Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK počínaje a třeba Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu konče.
Že je Anežka Česká legendární postavou našich dějin, se až nečekaně prokázalo dost nedávno. Koncem 20. století, dávno poté, co se její životní příběh odehrál a mohl být snadno zapomenut, zavát prachem. Nestalo se tak díky duchovní síle, kterou v sobě obnáší.
Dlouho předlouho směřoval vývoj k Anežčině svatořečení, snad i Karel IV. jej měl na mysli, ale nedotáhl do konce. Až k němu došlo 12. 11. 1989, roku někdy přezdívaného jako annus mirabilis. Symbolickým se toto datum stalo ze dvou důvodů. Tři dni předtím padla Berlínská zeď, pět dní poté odstartoval náš Listopad. Obojí vedlo k zásadním změnám v Evropě i u nás. A je těžké, aby se i racionální pohled na svět ubránil pocitu, jako by se nad touto přelomovou dobou vznášelo Anežčino dědictví. Ať pak naplňované či opuštěné, je jiná věc.
Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 21. listopadu v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 24.11. v 22:00 a v sobotu 26.11. v 10:00.
Foto: Profimedia
