Hudba v katedrálách umění

V dalším dílu pořadu Slavná auditoria se s Jiřím Vejvodou za hudbou vypravíme bezmála 10 tisíc kilometrů daleko od Prahy. Do megalopole, v níž žije skoro 10 milionů obyvatel. Tedy tolik, kolik v celé naší republice. Nemluvě o tom, že širší aglomerace už do sebe vstřebala více než dvakrát tolik obyvatel. Lidské mraveniště, ve kterém se nalézají dva odlišné koncertní sály, leží pár desítek kilometrů od proslulé sopky Popocatépetl. Jmenuje se Mexico City.

Život, kterým kypí jeho ulice, domy, paláce i chatrče, je nesmírně barvitý. Spontánní, jiskřivý, ale v mnoha místech – alespoň z našeho pohledu – materiálně velmi chudý. V jedné z takových čtvrtí s nevyslovitelným jménem Nezahuyalcóyotl se překvapivě nachází nový a znamenitý koncertní sál. Předtím se ovšem ještě zastavme v historickém centru rozhlehlé metropole.

Zde, v samém srdci Mexico City, se dá procházet rozlehlou zelenou oázou, podle níž byl ve 40. letech 19. století navržen Centrální park v New Yorku. Zdejší Alameda Central Park sice nabízí stejně potřebnou zeleň v zajetí budov, ale vypadá odlišně. Nachází se na místě dávného aztéckého tržiště, které zde vzniklo ve 14. století. O více než dvě stě let později zde založili park podle francouzského vzoru. Tedy vzorně symetrický, ale – snad kvůli potřebě čelit vedru – plný nejrůznějších stromů. Těch je dnes v parku Alameda přes tři sta, a nejrůznějších druhů. Stín poskytují nejen návštěvníkům všech generací, ale i některým z osmi soch, z nichž jedna patří Ludwigu van Beethovenovi.

Nedaleko odtud, míněno ovšem v proporcích ohromného velkoměsta, se nad historické stavby vypíná mrakodrap z poloviny 50. let minulého století. Jmenuje se Torre latinoamericana, Latinsko-americký věžák. Proslul tím, že navzdory své výšce, šplhající skoro ke dvě metrům, přečkal roku 1985 ničivé zemětřesení. Ručička Richterovy stupnice se tehdy zastavila na hodnotě 8,1 stupňů…

Z horní vyhlídky, zvané Mirador, je před návštěvníky jako na dlani celé město. Včetně takřka sousední honosné budovy s neméně honosným názvem. Pallacio de Bellas Artes. Palác umění. V jeho výtvarně pestrých útrobách se kromě galerií a muzea skrývá koncertní sál pro 1677 diváků. Zažil bezpočet různých událostí, které vstoupily do místních dějin. Roku 1950 například prý právě zde vystoupila legendární Maria Callas poprvé v titulní roli Normy ze stejnojmenné opery Vincenza Belliniho.

Více v pořadu s premiérou v pondělí 5. července v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 8.7. ve 22:00 a v sobotu 10.7. v 10:00.

Foto: Profimedia