Komedie o konci času

Nejožehavější – ale zároveň nejlákavější – je psát a hovořit o veřejných postavách uměleckého zaměření, o nichž se i řadu let po jejich smrti vedou vášnivé spory. Jedni velebí jejich dílo do té míry, že jsou schopni i nelichotivé údaje ze života svých idolů opomíjet. Druzí naopak s rozkoší sběratelů špíny zveličují cokoli, čeho se hudebník ve svém občanském životě dopustil, jen aby tím byl význam jeho díla potlačen.
Na druhou stranu je ovšem pochopitelné, že lze jen stěží abstrahovat curiculum vitae od těch, kteří tvořili nedávno. Za dob, které mnohým ublížily. A proto se poté jen stěží smiřují s tím, že některé z ikon nemravných dob se vrátily na výsluní po společenských změnách, které je údajně měly smést. O jedné z těchto postav – a jejím vztahu k proměnlivému okolí – bude v dalším díle pořadu Slavná auditoria vyprávět Jiří Vejvoda. Touto postavou je německý skladatel a pedagog Carl Orff, který se během svých šestaosmdesáti let, které mu osud vyměřil, stal zároveň účastníkem i svědkem čtyř různých společensko-politických epoch.