Megakoncert u Eiffelovy věže

Snad všechny národy na světě prošly ve svých dějinách zlomovým obdobím, k němuž se upínají a oslavují jej, přestože jeho nesporný přínos do historie byl vykoupen otřesnými krutostmi. My si rok co rok počátkem července připomínám rozporuplnou éru husitství; Francouzi jen o pár dnů později Velkou buržoazní revoluci. Oslavy se konají po celé zemi. Nejrozsáhlejší v Paříži, kde vše začíná dopolední vojenskou přehlídkou na Elysejských polích, nad nimiž sviští po nebi stíhačky, a vrcholí velkým večerním koncertem klasické hudby pod Eiffelovou věží.

Hodnotit období mezi lety 1789 až 1799 přitom není jednoduché. Přineslo osvícenství a památnou první větu z Deklarace práv člověka a občana: „Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovnoprávní“. Revoluce vyvřela z bídy, znásobené neúrodou po výbuchu islandské sopky, jejíž popílek zahalil oblohu nad Evropou do mraků a zakryl slunce. Sedmadevadesát procent obyvatel země galského kohouta trpělo hlady. A zjevnou absenci empatie ze strany vládnoucí menšiny vystihuje údiv Marie Antoinetty nad tím, že lidé nemají už ani chléb: „Tak proč nejedí koláče?“

Jenomže revoluční kvas přetekl v nekonečný řetězec násilností. Paradoxně pod dohledem orwellovsky znějícího Výboru pro všeobecné blaho. Během dekády přišly o život – popravami či dalšími krutostmi – desítky tisíc vesměs nevinných lidí. A postupně začala revoluce likvidovat své klíčové osobnosti, takříkajíc „požírat své vlastní děti“: Robespierra, Marata a další. Nakonec se ujal moci mladý generál Napoleon, který svým válčením rozvrátil málem celou Evropu.

Ať tak či onak, dobytí či správně řečeno pád Bastilly, nenáviděného vězení v srdci Paříže, který se odehrál 14. července 1789, je dodnes v tento den připomínán a veleben. Mimo jiné večerním megakoncertem klasické hudby pod Eiffelovou věží. 

Více se dozvíte od Jiřího Vejvody v dalším díle pořadu Slavná auditoria, který má premiéru v pondělí 31. srpna v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 3.9. ve 22:00 a v sobotu 5.9. v 10:00.