Pochybné zdroje, poctivé úmysly

Dirigentská soutěž Donatelly Flick.

Že si lze penězi vykoupit ctihodnost, je příběh možná starý jako svět. A řečeno slovy Járy Cimrmana, nemusí se nám to líbit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Neboli – plané moralizování je k ničemu. Věcněji působí zjištění, k čemu jsou poněkud kontroverzně nabyté finance, často zděděné po předcích či příbuzných, využívány. A pokud jde o podporu bohulibých účelů, dá se smířlivě konstatovat, že zdroje byly sice pochybné, ale nyní naštěstí slouží dobré myšlence.

To je i případ zdrojů, které věnovala londýnské Soutěži mladých dirigentů a dirigentek zajímavá žena, po níž je toto klání pojmenováno. Paní Donatella Flick. Pochází prý napůl z rodů osetinských princů. Osetie, to není jen oblast plná přírodních krás na úpatí Kavkazu s jeho pětitisícovými vrcholky, ale též územních sporů mezi Ruskem a Gruzií po rozpadu Sovětského svazu. Dodnes působí Osetie odlehle, tajemně – a součástí této magie může být rovněž legenda o šlechtickém původu. Kdo ví. A vlastně je to z pohledu současné londýnské hudební soutěže už nepodstatné.

Zásadnější pro její vznik je skutečnost, že paní Donatella Flick, po matce Valerii napůl Italka, se svého času vdala za příslušníka nedozírně bohaté podnikatelské rodiny Flicků z Německa. Muže jménem Gert-Rudolf Flick. Narodil se uprostřed druhé světové války, zdědil – a rozhojnil - obří dědečkův a otcův majetek vytvořený vesměs nemravným způsobem, ale sám se jako absolvent Mnichovské univerzity věnoval především výtvarnému umění. A oženil se s intelektuálkou, za jakou lze Donatellu Flick coby absolventku Římské univerzity v oboru filozofie považovat.

Psal se konec 80. let 20. století, když se rozhodla investovat do klasické hudby s úmyslem podporovat mladé talenty s taktovkou v počátcích jejich umělecké dráhy. Začínala skromně, v londýnském East Endu. Ale vzbudila v oboru zájem, takže se roku 1991 uskutečnil první ročník, který nabral vítr do plachet o pět let později, když se soutěž spojila s respektovaným tělesem London Symphony Orchestra.

profimedia-0093611516 london east end.jpg

Původ bohatství německé rodiny Flicků, jehož část záslužně odplynula ve prospěch klasické hudby díky dirigentské soutěži v Londýně, stojí za zmínku. Je výmluvným svědectvím o tom, že jistý typ lidí se dokáže prosmyknout každým režimem a uplatní se v každé době.

Patřil k nim Friedrich Flick, ročník 1883. Za Výmarské republiky vydělal majlant podnikáním v uhelných dolem a v ocelářství, ovšem i spekulacemi na burze. Finačně podporoval budoucího prezidenta Hindenburga, ale roku 1932 „pochopil, kdy běží zajíc“, a věnoval peníze Hitlerovi – celkem šlo během následujících třinácti let o miliony. Bohatě se mu to vyplatilo. Vypracoval se k členství v Kepplerově kroužku, jehož protagonistu Hitler pověřil „sestavením studijní skupiny zaměřené na národohospodářství“. Díky tomu získával přednostní přístup k podnikům, zabavovaným Židům v rámci arizace. Pak přišla druhá světová válka a s ní ve Flickově továrnách, zaměřených i na zbrojní průmysl, osmačtyřicet tisíc živořících otroků. Námezdních sil vyvázaných za tímto účelem z koncentračních táborů. Čtyři pětiny z nich zahynuly.

V rámci druhé vlny Norimberských procesů vyfasoval Friedrich Flick roku 1947 osmileté vězení, ale za třicet měsíců byl venku na amnestii. Majetek rodině nezabavili, takže byl použit mj. k nákupu rozhodujícího balíku akcí firmy Daimler-Benz. Friedrichu Flickovi až do smrti v roce 1972 dařilo, ve svých 330 firmách zaměstnával 300 tisíc lidí a obdržel tři vysoká státní vyznamenání Spolkové republiky Německo.

Sňatkem s Flickovým vnukem, který v 90. letech vedl časopis o výtvarném umění Apollo a sám napsal dvě knihy, jednu o Zmizelých mistrovských dílech a druhou o Mistrech a jejich žácích, se k paní Donatelle Flick část rodinných financí přesunula. Díky tomu mohla vzniknout soutěž mladých adeptů dirigování, která se od roku 1992 konala až do vypuknutí covidu pravidelně jednou za dva roky. A mezi jejími vítězi najdeme jména, která se později uplatnila na prestižních pódiích. Například Španěla Pabla Gonzalese, jenž následně zamířil do čela Barcelonských filharmoniků. Za zmínku stojí též předěl datovaný rokem 2014, kdy v soutěži zvítězila poprvé mladá žena. Elim Chan pocházející z Hongkongu, ale naturalizovaná Anglii.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 13. června v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 16.6. v 22:00 a v sobotu 18.6. v 10:00.

Foto: Profimedia

Podcast