Postavit se k hudbě cellem. Seznamte se s finskou dirigentkou Susannou Mälkki

Hudba není sport. Neudělují se v ní zlaté, stříbrné a bronzové medaile, nevznikají tabulky odrážející současnou výkonnost či historický vývoj různých disciplínách. Umění plave jiných vodách, volněji, nevyzpytatelněji. A vesměs nezměřitelně.

Přesto se však dá z určitých hledisek odvodit, zda jsou umělec či umělkyně hodnotní, kvalitní, nezastupitelní. Třeba u dirigentů či dirigentek, protože o jedné z nich bude za okamžik řeč, lze leccos poznat z výčtu špičkových symfonických orchestrů či operních scén, na nichž se objevují. A to nikoli jednou, jako – řekněme – dramaturgický pokus o zpestření sezóny, nýbrž opakovaně. Ne-li pravidelně. Z příležitostného hostování se pak může vyvinout pozice stálé hostující dirigentky a na pomyslném vrcholu pyramidy je místo stálé šéfdirigentky. Žena, která se u nejlepších orchestrů planety podobných poct dočká, může být právem považována za pomyslnou šlehačku na dortu své profese.

Cyklus, který se na vlnách Rádia Classic Praha zabývá právě dirigentkami coby rozrůstajícím se jevem v globálním měřítku, se už na některé z nejuznávanějších mistryň taktovky zaměřil. Namátkou na legendární Američanku Marin Alson, která svým příkladem takříkajíc prošlapala cestu řadě následnic, těžících z jejího renomé. Totéž se dá prohlásit také o Australance Simon Young, jejíž výkony jsou ceněny v Hamburku, který si ji vybral do čela symfonického orchestru i operní scény. Ale i při hostování na nejrůznějších pódiích světa.

Zdá se, že do této výsostné společnosti se tím, co už dokázala a kam má dále namířeno, probojovala rovněž zdvořilá, tiše ambiciózní a neúnavně pracující Finka jménem Susanna Ulla Marjuka Mälkki. Přitom je její umělecká dráha nevšední. Že jako mnozí či některé, jež se věnují dirigentství, začala původně v roli řadové hudebnice, zase tak výjimečné není. Originální je ovšem chronologie jejích počinů, postupná posloupnost, s níž se Susanna Mälkki šplhala na vrchol.

Na svět přišla Susanna Mälkki 13. března 1969 v Helsinkách. Zda se někdo z rodičů či širšího příbuzenstva věnoval hudbě, se z jejího životopisu ani z mediálních výstupů vyčíst nedá. Vůbec je Mälkki ve sděleních o svém soukromí víc než skoupá, zatímco když se řeč stočí na hudbu, švitoří ráda a o překot.

Každopádně jí samotné hudba učarovala už v raném věku. Jen si dlouho neuměla srovnat priority a rozhodnout se, kterému hudebnímu nástroji se bude opravdu cíleně věnovat. Zkoušela to s houslemi pod bradou, s prsty na klávesách. A také se časem posadila k violoncellu. To jí nakonec učarovalo nejvíc. A propracovala se až ke studiu na Sibeliově akademii, což je jedna ze tří klíčových větví helsinské University of Arts. Ta totiž pod svá křídla před časem převzala – k již existujícím hudebním a divadelním fakultám – rovněž výtvarné umění. Čili jde o instituci, která je součtem našich AMU, HAMU i AVU.

Ale pryč od zkratek k životopisu Susanny Mälkki. Ten je totiž všechno možné jenom ne zkratkovitý. Sice si na Sibeliově akademii přibrala k violoncellu také dirigování, když jejím prvním profesorem byl nestor finské taktovky Jorma Panula. Absolvovala ovšem jako primárně violoncellistka – a hrou na tento nástroj se také pak několik let živila. Působila v Symfonickém orchestru švédského Göteborgu. A když jako pětadvacetiletá zvítězila doma v Národní violoncellové soutěži, pořádané ve městě Turku, bylo jí nabídnuto povýšení. Ač mladší než drtivá většina kolegů či kolegyň, stala se vedoucí violoncellové sekce.

Nezdálo se tedy, že by se její studentská snaha o dirigování přetavila v seriózní pokusy v čele symfonických těles. Učinit několik kroku od violoncella na dirigentský stupínek jí muselo připadat jako ta nejdelší a nejtěžší cesta na světě. A pak přišel výrok, který ji nastartoval nevídanou silou. Postaral se o něj manažer orchestru, když jí neomaleně řekl: „Ty jsi tak všestranně talentovaná, že to nakonec nikam nedotáhneš!“

Ještě po letech prý Susanna Mälkki cítí, jak ji tato věta v jejich devětadvaceti letech zranila. Psal se rok 1998 a ona se rozhodla, že – mimo jiné i na just dotyčnému nezdvořákovi – se s taktovkou v ruce prosadí. Přesněji řečeno, že svýma rukama a jejich nevídaně plavnými pohyby bude řídit symfonická tělesa i bez taktovky.

Dnes si ji váží v Evropě i v zámoří, kde – jmenovitě ve Spojených státech amerických – udělala Mälkki skutečně výjimečnou kariéru.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 26. září v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 29.9. v 22:00 a v sobotu 1.10. v 10:00.

Foto: Profimedia