Rozkoš skýtá akustika

Sluchový vjem z hudby v koncertní síni lze sice technickými prostředky moderní doby docela exaktně změřit. Ovšem už proto, že je individuální záležitostí, osobním prožitkem každého z diváků, existuje takříkajíc něco mezi nebem a zemí, co je čísly a grafy nezachytitelné. Jedním z důkazů budiž skutečnost, které z koncertních sálů na celém světě jsou dodnes považovány za akusticky nejideálnější. Tvůrci zbrusu nových od Hamburku po Paříž přitom zesmutní. Dirigenti, hudebníci i poučení diváci dávají dodnes přednost trojici koncertních síní, které byly postaveny ve druhé polovině 19. století.

Nejstarší z nich je ve Vídni. Jedná se samozřejmě o proslulý svatostánek, vzniklý na objednávku tamního Spolku přátel hudby, neboli Musicverein. Další, který je veleben coby akustický skvost, se nachází v Amsterdamu a proslul pod názvem Concertgebow. Zajímavé je, že byl vybudován podle vzoru lipského Gewandhausu, později bohužel rozbořeného při bombardování města za druhé světové války, roku 1944. Jinak by, kdo ví, možná – co se zvukových poměrů v sále týká - aspiroval rovnou na zlatou medaili. Což už teď ovšem nikdo spolehlivě nezjistí.

Každopádně si také třetí ze šampiónů v akustice vybral na konci předminulého století za vzor svého předchůdce z Lipska. Řeč je o Boston Symphony Hall neboli o Symfonickém sálu v Bostonu na východním pobřeží Spojených států amerických.

Dost možná není náhodou, že v rámci Nového světa vznikl právě v tomto městě. Symfonický orchestr byl sice v Bostonu založen až šestačtyřicet let po Newyorské filharmonii, jmenovitě roku 1888. Celkově však Boston byl – a stále je – považován za město vzdělané, intelektuální, vědecké i umělecké. A také sídlo s významnou historií, jak společenskou tak politickou. Na koncertní sál v neorenesančním stylu jako by zde tudíž bylo díky těmto tradicím zaděláno. Když se k tomu přidal šťastný nápad přizvat k architektům a stavitelům i odborníka na akustiku, což koncem 19. století vůbec nebylo běžné, nemohlo to dopadnout jinak než výborně.

Bostonský symfonický orchestr se do nového působiště přesunul po dvanácti letech, strávených v Old Boston Music Hall neboli Staré hudební síni. Od té doby se na jeho čele vystřídalo několik legend s taktovkou. Patřil k nim rozhodně Serge Kousewitzky, který zde od roku 1924 do roku 1949 strávil celé čtvrtstoletí.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí  7. prosince v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 10.12. ve 22:00 a v sobotu 12.12. v 10:00.

Foto: Twitter BSO