Součástí cesty jsou překážky. Operní manažer, politik a pedagog Dominique Meyer
Špičkové operní domy současné Evropy, například Vídeňskou státní operou počínaje a milánskou La Scalou konče, vykazují - navzdory celé řadě rozdílů a specifik - dvě, případně tři podobnosti. Vyskytují se v rovině nejvyšších funkcí, na pomyslných kapitánských můstcích.
A řeč přitom není jen o Rakousku nebo Itálii, ale například také o francouzské metropoli s její Pařížskou operou, do které spadá jak historický Palais Garnier, tak nepoměrně novější Opéra Bastille. V čem tyto podobnosti spočívají?
Tou první je věk jejich šéfů, rozuměj generálních ředitelů respektive předsedů správních rad, který se pohybuje kolem sedmdesáti let. Většinou by si už mohli užívat zaslouženého důchodu. Ale jak jejich ego, tak – a to je mnohem důležitější – jejich zkušenosti jsou tím, co je z pohledu operních provozovatelů rozhodující. Proto si tyto muže najímají, neboť věří i v jejich nadhled daný věkem, který už počítá s tím, že – slovy Dominiqua Meyera - „součástí cesty jsou i překážky“. Nehroutí se z nich, hledají řešení a na základě toho, co v oboru absolvovali, ho vesměs nacházejí.
Druhý společný prvek spočívá právě v tom, že prošli v Evropě, ale někteří i v zámoří, různými řídícími funkcemi v oboru. Až se zdá, jako by se na svých pozicích vzájemně střídali, jako by v čele špičkových operních scén panovala jakási „rotace kádrů“. Anebo snad tiché spojenectví zdánlivých konkurentů, kteří si mezi sebe, do svého výlučného klubu, hned tak někoho nového nepustí?
Třetí okolnost nám připomíná, že prozatím obsazují tyto špičkové manažerské pozice v operních domech muži. Ale nemusí tomu být napořád, protože pod nimi se – v rovině uměleckého řízení anebo na šéfdirigentských stupíncích – už prosazují také ženy. A je jen otázkou času, kdy některé z nich stanou nikoli na základě kvót, ale díky svým schopnostem na samém špici pomyslné pyramidy. A operní domy povedou z titulu generálních ředitelek.
Ať tak či onak, jednou z klíčových postav mezi operními top manažery našeho světadílu je muž, jehož jméno bylo úmyslně zmíněno. Francouz Dominique Meyer, ročník 1955. Zároveň během svého dlouhého pracovního života také politik a pedagog. Od mládí ovšem ctitel Verdiho či Wagnera.
Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 27. března v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 30. 3. v 22:00 a v sobotu 1. 4. v 10:00.
Foto: Dominique Meyer (© Profimedia)
