Stará, a přece jako nová

Operní domy bývají důležitou kulturně-společenskou součástí či dokonce dominantou různých měst. Vzpomeňme na milánskou Scalu anebo koneckonců na naše pražské Národní divadlo. Někdy se jejich historie přímo či nepřímo propojuje s důležitými milníky v dějinách osídlení, které se jim stalo domovem. V plné míře to platí o budově takzvané Staré opery v hessenském hlavní městě Frankfurt nad Mohanem. Takzvané proto, že se jí tak říká spíš ze setrvačnosti nebo z úcty k tradici než že by toto její pojmenování odráželo její současný vzhled.

Jak původní stavba ze druhé poloviny 19. století, tak nová, vybudovaná během 70. let století dvacátého, každopádně odrážejí události, které městem hýbaly – a ty zase tak či onak navazovaly na příběh Německa od doby jeho prvního sjednocení. Byly součástí německé mozaiky. Včetně kulturního rozmachu během 20. letech minulého století, rozprášeného nástupem nacismu v následující dekádě. Co následovalo, je známé: destrukce zapříčiněná druhou světovou válkou a pak budování nového státu, mnohdy takříkajíc na zelené louce. S tím, že nadlouho, až do roku 1989, šlo ovšem o státy dva. A ten, v němž se nalézá Franfurt nad Mohanem s jeho Starou operou, se ke svému štěstí ocitl v západním Německu a silně z toho nadlouho profitoval.

A je tu ještě jedna zajímavost s tímto městem, či spíše velkoměstem o tři čtvrtě milionu obyvatel, spjatá. Nejenže se v jeho operním domě uskutečnila řada světových premiér včetně tak zásadní jako je první provedení kantáty Carla Orffa Carmina Burana. Frankfurt nad Mohanem vstoupil – byť možná okrajově, ale svým způsobem provokativně - také do hudebních dějin. V rámci zdejší Frankurtské školy totiž působil filozof, sociolog, ovšem zároveň vlivný muzikolog Theodor Adorno. Muž s hlubokou úctou k soudobé vážné hudbě a neméně hlubokým pohrdáním k hudbě lehké, populární coby „masovému produktu konzumní společnosti.“

Ale zpět k Alte Oper. Původně neorenesanční budově, inspirované drážďanskou Semper Oper. A poté znovu vykřesané z rozvalin, když reálně hrozilo, že na jejím historickém místě vznikne ohromný kancelářský dům. Tomu se podařilo zabránit – a dnes se do kopie původní stavby chodí za produkcemi, které zdařile navazují na doby, kdy zde zněly tóny z děl Engelberta Humperdincka či Gustava Mahlera.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 7. února v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 10.2. v 22:00 a v sobotu 12.2. v 10:00.

Foto: Profimedia