Svědek stýkání a potýkání

„Vidět každý den tytéž předměty znova jinak; ucházet se o ně zrakem každý den a získat a dobýt jich znova; to znamená být umělcem a básníkem.“
Takto uvažoval v jedné ze svých publikací František Xaver Šalda. Když se tento významný literát a kritik roku 1867 narodil, nemohl tušit, že se v jeho rodném Liberci po něm jednou pojmenuje divadlo. Tehdy se navíc město, kde přišel na svět, ještě jmenovalo Reichenberg. A Čechů v něm žilo jen asi patnáct procent z celkového počtu obyvatel.

Příběh o tom, jak a proč a kdy zde vzniklo divadlo, v němž se od první chvíle provozovala i opera, je proto zároveň ohlédnutím za jevem, který František Palacký trefně pojmenoval jako stýkání a potýkání. Na mysli měl odvěké soužití Čechů a Němců ve zdejším prostoru, které často nebylo idylické. A to ještě buditel tenkrát, v 19. století, neměl ani potuchy o tom, co přivane budoucnost s jejími dvěma světovými válkami, vyhnáním i vysídlením a složitým usmiřováním.
Vše, co zde probíhalo, se nemohlo – tu okrajově, tu přímo – nedotýkat i provozování hudby v severočeském městě, které leží jen kousek od německých hranic.

První divadelní budovu tu zpřístupnili roku 1820. Vešlo se do ní sice  760 diváků, většinou ovšem museli v přízemí stát. A pokud se chtěli dostat na balkon, nezbylo jim než šplhat po strmém žebříku. Svítilo se olejovými lampami – plyn byl zaveden až po čtyřiceti letech provozu – a kromě zděného průčelí byla celá budova ze dřeva. Nepřekvapivě roku 1879 vyhořela.
To jen uspíšilo vznik nového divadla v podobě, jakou známe dodnes. Cesta k němu nebylo přímočará, ale vedla k vítěznému datu  zahajovacího představení. Uskutečnilo se 29. září 1883 a umně spojilo činohru s operou. 

A právě do libereckého Divadla F. X. Šaldy zavede posluchače Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 20. dubna v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 23.4. ve 22:00 a v sobotu 25.4. v 10:00.