„Vidět
každý den tytéž předměty znova jinak; ucházet se o ně zrakem každý den a získat
a dobýt jich znova; to znamená být umělcem a básníkem.“
Takto
uvažoval v jedné ze svých publikací František Xaver Šalda. Když se tento
významný literát a kritik roku 1867 narodil, nemohl tušit, že se v jeho rodném
Liberci po něm jednou pojmenuje divadlo. Tehdy se navíc město, kde přišel na
svět, ještě jmenovalo Reichenberg. A Čechů v něm žilo jen asi patnáct procent z
celkového počtu obyvatel.
Příběh
o tom, jak a proč a kdy zde vzniklo divadlo, v němž se od první chvíle
provozovala i opera, je proto zároveň ohlédnutím za jevem, který František
Palacký trefně pojmenoval jako stýkání a potýkání. Na mysli měl odvěké soužití
Čechů a Němců ve zdejším prostoru, které často nebylo idylické. A to ještě
buditel tenkrát, v 19. století, neměl ani potuchy o tom, co přivane budoucnost
s jejími dvěma světovými válkami, vyhnáním i vysídlením a složitým usmiřováním.
Vše,
co zde probíhalo, se nemohlo – tu okrajově, tu přímo – nedotýkat i provozování
hudby v severočeském městě, které leží jen kousek od německých hranic.
První
divadelní budovu tu zpřístupnili roku 1820. Vešlo se do ní sice 760 diváků, většinou ovšem museli v přízemí
stát. A pokud se chtěli dostat na balkon, nezbylo jim než šplhat po strmém
žebříku. Svítilo se olejovými lampami – plyn byl zaveden až po čtyřiceti letech
provozu – a kromě zděného průčelí byla celá budova ze dřeva. Nepřekvapivě roku
1879 vyhořela.
To jen
uspíšilo vznik nového divadla v podobě, jakou známe dodnes. Cesta k němu nebylo
přímočará, ale vedla k vítěznému datu
zahajovacího představení. Uskutečnilo se 29. září 1883 a umně spojilo činohru
s operou.
A právě do libereckého Divadla F. X. Šaldy zavede posluchače Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 20. dubna v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 23.4. ve 22:00 a v sobotu 25.4. v 10:00.