Zakonzervovaná krása

Nejedno letní sídlo velmožů, vybudované kdysi úmyslně stranou hlučícího davu, se postupně včlenilo do rozrůstající se metropole. Přesně takový je i osud zámku Drottnigholm, který si ještě před dvěma stoletími užíval klidu a pohody na ostrůvku uprostřed jezera, ale dnes už je nedílnou součástí Stockholmu. Stačí se vypravit na předměstí, nasednout do výletního parníčku – a návštěvník má kromě samotného zámku  na dosah nejenom rozlehlý, vzorně upravený park se sochami od Adriana de Vriese, ukořistěnými v pražské Valdštejnské zahradě, ale také čínský pavilon anebo  cenné barokní divadlo. Podobné lze nalézt jen v Českém Krumlově či Versailles, případně v Litomyšli;  patří – slovy bývalého ředitele Per-Erika Öhma - „k barokním klenotům v pokladnici evropské divadelní kultury.“ Zní to idylicky a stejně působí samotné divadlo, spravované dnes soukromou nadací Drottningholského divadelního muzea a financované státem či sponzory. Přitom však ve své nejkrásnější podobě vzniklo a bylo pak pouhých šestnáct let v provozu uprostřed mocenských bojů na ostří nože, jaké by vydaly na detektivní román 

Tak jako sahají až do středověku dějiny zámku Drottningholm – v  překladu doslova „ženský ostrůvek“, neboť se po rekonstrukci stal především útočištěm královen - , odvíjí se příběh tamního divadla v několika dějstvích. To první má na svědomí dynastie Tessinů, šlechty ze dvora švédských panovníků; otec Nicodemus a jeho syn stejného křestního jména vybudovali v letech 1665 až 1703 první divadelní scénu, zprvu čistě barokní a postupně kontaminovanou prvky rokoka. Ta ovšem roku 1762 vyhořela do základů – a tím se otevřel prostor tehdejší královně, o které nutně musí být  ještě řeč, neboť šlo zjevně o  osobu neobyčejně zajímavou a protikladnou. Louisa Ulrika Pruská se rozhodla divadlo nejen obnovit, ale zkrášlit tak, že se stane jak její osobní chloubou, tak předmětem závisti tehdejší evropské šlechty od Paříže po Petrohrad. Proto byl najat italský mistr jevištní mechaniky Donato Stopani, který vybavil prostorné jeviště i zákulisí mnoha pomůckami, vytvářejícími zvukové či pohyblivé efekty: dodnes se zachovalo jeho původní mechanické vlnobití nebo hromobití a také  jakási létající židle, vstupující prý jako deux ex machina do děje, když bylo třeba jej rázně posunout či přímo rozetnout. Toto v pořadí druhé barokní divadlo v Drottningholmu, rozšířené pro čtyři stovky diváků, bylo slavnostně otevřeno roku 1776; hrálo se tu jen francouzsky, přístup byl vyhrazen pouze šlechtě – ale už roku 1792, po vraždě krále Gustava III., se hlediště nadlouho vyprázdnilo a hudba utichla.

A právě sem se vypravíme s Jiřím Vejvodou v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 8. května v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 11.5. ve 22:00 a v sobotu 13.5. v 10:00.