Ester Pavlů jako Santuzza ve Státní opeře Praha, Zuzana Marková jako Gilda v Caracallových lázních

• Petr Zuska (©Libor Fojtík)

Také druhý letní měsíc byl nabitý. Třetího srpna oslavil pětapadesátiny výjimečný choreograf a tanečník Petr Zuska. Od roku 2002 byl po dobu patnácti sezón uměleckým šéfem Baletu Národního divadla. Věnoval se vedení baletu, choreografii a pedagogické práci. Jako tvůrce má na svém kontě přes šedesát inscenací pro zahraniční i domácí soubory. Aktivní kariéru ukončil v roce 2014. S postem uměleckého šéfa baletu ND se pak loučil v červnu 2017 inscenací nazvanou Sólo pro dva. Měla být příležitosti pro něj i jeho nástupce Filipa Barankiewicze.
„Bude to opřené o poezii a hudbu Jarka Nohavici a Beaty Bocek. Zároveň je to tak trochu symbolický most mezi mnou a Filipem Barankiewiczm, který je z Polska a kterému soubor krátce po premiéře předám.“

• Festival Krumlov (©Libor Sváček)

Pátého srpna končil Festival Krumlov. Závěrečným koncertem v krumlovské Pivovarské zahradě nazvaným "Slavné operní sbory a Carmina Burana". Zpíval Český filharmonický sbor Brno vedený Petrem Fialou, hrál Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína.

Jak viděl Egon Schiele svět, ukázala jediná letošní premiéra před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Taneční inscenace Egon Schiele – Autoportrét poprvé představilo Jihočeské divadlo v zámecké zahradě. Před otáčivé hlediště se po několika letech vrátili hlavní tvůrci inscenace - režisérské duo Skutr, které tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, doplnil je také choreograf Jan Kodet. O představení jsme mluvili s Martinem Kukučkou:
„Když Egon Schiele maluje Český Krumlov nebo speciálně přírodu, stromy, tak ty stromy jsou dynamické, podobají se člověku. A pro nás toto byly velmi silné impulzy; nemluvě o fotografiích, kdy on ukazuje svoje ruce, záměrně se stylizuje do těch fotek, aby byly nafocené tak, jak mají být. Ale to neznamená, že bychom ilustrovali Egona Schieleho jako jeho obrazy nebo jeho příběh, ale spíš se snažíme nahlédnout svět jeho očima.“

• Zuzana Marková (©Lorenzo Motanelli)

Sopranistka Zuzana Marková vystoupila v Římě jako Gilda ve Verdiho opeře Rigoletto. Dílo znělo na open air festivalu v Terme di Caracalla během čtyř večerů od 3. do 10. srpna.
„Je to zajímavá inscenace, moderní, zasazená do 80. let, zvláštní tím, že máme kolem sebe kameramany, kteří nás snímají a jde to live na velkou obrazovku za námi. Pan režisér Damian Michieletti to situoval do 80. let. Byla to velice zajímavá spolupráce, krásně hudbě připravená i ze strany pana dirigenta Riccarda Frizzy, který je expertem na italský repretoár, a v neposlední řadě mám úžasné kolegy - Roberto Frontali, Piero Pretti, Martina Belli, Riccardo Zanellato… „

• Jana Semerádová (©Petra Hajská)

Koncertem v Kostele sv. Šimona a Judy končil 24. ročník Slavností staré hudby. V podání rezidenčního souboru Collegium Marianum na něm vystoupila i francouzská altistka Delphine Galou, podrobnosti nám prozradila flétnistka, a zároveň dramaturgyně festivalu, Jana Semerádová:
„Uslyšíme v jejím podání Orfeův zpěv, ten koncert se přímo i tak nazývá – Canto d´Orfeo. Vybrala jsem árie z oper z 18. století, tedy od Johanna Josepha Fuxe, věhlasného autora a také učitele mnohých barokních skladatelů, a také méně známého skladatele Carla Heinricha Grauna, který působil na dvoře v Potsdamu. On napsal též Orfeo. Nebude chybět nejznámější orfická opera Christopha Willibalda Glucka a jeho známá árie „Che farò senza Euridice“.“

Na zámku Dobříš devátého srpna v půl osmé začal už třetí ročník Festivalu hudby, který je spjatý s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným.
„Tento festival dělám se spolupráci s herečkou Dejvického divadla Zdeňkou Žádníkovou-Volencovou a dáváme jak dramaturgickou, ale i další náplň; je to festival, kam ti lidé přijdou a i po degustační lince si přijdou na své. Jsou to formy koncerty, které jsou zároveň i o přestávce společenskými večery, kde se lidé na tom nádvoří společně setkají. Takže je to vlastně na jednom zámku, ale na několika místech a každý si tam přijde na své.“

• Pocta novému cirkusu (©František Ortmann)

Několik tisíc lidí se šestnáctého srpna večer přišlo podívat do pražských Letenských sadů, kde začal 20. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná. K jubilejnímu ročníku pořadatelé pro jeho otevření připravili večer nazvaný Pocta novému cirkusu, popisuje ředitel Letní Letní Jiří Turek.
„Je to speciální projekt, dělaný tady na míru; zapojují se do něj další čeští artisté z La Putyky, z Losers Cirk Company, AirGym, akvabely; bude to, myslím, velké a krásné. My se vždycky snažíme na ty open-airy přilákat lidi, kteří si třeba nechtějí koupit lístek, a ukázat jim něco zajímavého, aby si to vyzkoušeli. Takže ty zahajovací představení jsou zdarma, lidé se rozprostřou kolem té plochy a odevšud je dobře vidět, protože se to odehrává ve vzduchu.“
Na projektu spolupracovali švédští Cirkus Cirkör a řada českých akrobatů například z Cirku La Putyka nebo Losers Cirk Company. Představení, které v sobě spojí 4 živly a zavede diváky i pod vodní hladinu, režíroval Jasper Nikolajeff.
„Za tímto účelem jsme dali dohromady padesát umělců, kteří v průběhu této show budou vystupovat nad hladinou vody i pod ní. Jsme velmi rádi, že jsme zpátky v Praze, je to pro nás jako vrátit se domů. A jsme také velmi rádi, že můžeme vidět, jak se v České republice nový cirkus za tu doby, co jsme tady nebyli, rozvinul. Jsme velmi pyšní na to, že můžeme jako švédský soubor své představení přivést českému publiku.“

• Sedlák kavalír v SOP (©Jan Hromádko)

Ani přívalový déšť neohrozil zahájení nové divadelní sezony ve Státní opeře Praha. V sobotu šestadvacátého uvedla dva slavné italské příběhy o vášnivé lásce a smrtelné žárlivosti. Režie kombinace dvou oper - Komedianti a Sedlák kavalír - se ujal Ondřej Havelka. V roli Santuzzi se v Sedlákovi kavalírovi objevila mezzosopranistka Ester Pavlů.
„Já jsem ji zpívala minulou sezónu v dubnu ve švýcarském Baselu, ale bylo to jenom koncertně, takže scénicky je to tady ve Státní opeře poprvé. Musím říct, že je to pro mě trošku oříšek, protože když do toho dám víc emocí, tak potom člověk trošku zapomíná na techniku a soustředění, protože ta role je opravdu těžká. Myšlenkami musím stále být – dá se říct – v hlavě chladnější, abych těm emocím tolik nepodlehla.“
Představení musel režisér Ondřej Havelka na poslední chvíli upravovat. Sklepní prostory totiž vyplavily přívalové deště a k dispozici nebyla jevištní točna. Dekorace se sice podle mluvčího Tomáše Staňka podařilo opravit a kostýmy vyčistit, ale nefungoval výtah:
„Dekorace stěhujeme do divadla ručně, a to omezeným vstupem rovnou z ulice. Voda protekla rovněž do jevištní technologie a strojovny hydrauliky; dočasně jsou tedy rovněž mimo provoz. Paralelně prochází k revizi rozvodu elektřiny v zaplavených patrech. Voda bohužel nevratně poškodila dřevěné podlahy podzemní zkušebny, která nebude k dispozici pravděpodobně po celou sezónu.“
V neděli 27. srpna se pak hrála Verdiho La Traviata.

Petr Nekoranec (©Zoltán Matuška)

A udělovaly se ceny ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let. Dostali je tenorista Petr Nekoranec, herec Šimon Krupa a tanečník Paul Irmatov. Do Síně slávy byla uvedena sopranistka Helena Tattermuschová. Národní divadlo si také při tradičním setkání vedení se zaměstnanci připomnělo nedávné 80. narozeniny dlouholetého člena činohry Františka Němce a rozloučilo se s barytonistou Ivanem Kusnjerem, který po čtyřech desítkách let angažmá v Národním divadle ukončil.

Ivan Kusnjer (©Josef Rabara)

Srpnový přehled kulturních událostí připravili Magdalena Korcová, Luděk Khebl a Kateřina Voltrová.
Úvodní foto: Ester Pavlů jako Santuzza ve Státní opeře Praha (©Jan Hromádko)