A

A cappella
Vokální hudba nebo zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů. A cappella znamená v italštině jako v kapli. V raném a vrcholném středověku totiž nebylo možné používat v rámci církevní hudby hudební nástroje.

Accelerando 
Zrychlující, postupně se zvyšující tempo

Adagio (it.)
Pomaleji, zvolna, pohodlně

Ad libitum
Dle libosti

Agigato (it.)
Nepokojně, pohnutě, vzrušeně

Akordeon
Tahací harmonika – dechový vícehlasý hudební nástroj, u něhož jsou zdrojem zvuku kovové, dřevěné či plastové jazýčky, rozechvívané proudem vzduchu. Ten je získáván pohybem měchu. Pro ovládání nástroje slouží dvě skupiny kláves.

Alla marcia 
Pochodem

Allegretto (it.)
Trochu temperamentněji, středně rychle, lehce

Allegro 
Vesele, energicky, živě, rychle

Alt
(z lat. altus – vysoký) je nejnižší ženský nebo dětský hlasový obor. Název „altus“ pochází ze středověku, kdy byl tento hlas nejvyšším v  mužském sboru. Velmi nízký alt se pak nazývá kontraalt. (Drahomíra Drobková, Teresa Berganza)

Amabile
Líbezně, něžně

Andante (it.)
Krokem ale ne zdlouhavě, mírné tempo

Anglický roh
Dvouplátkový dřevěný dechový nástroj patřící do rodiny hobojových nástrojů

Arabeska
Ornamentální skladba, jednoduchá, rychlá skladba

Arietta 
Krátká, menší árie

Atonální 
Záměrně porušující harmonii skladby

B

Bagatela
Drobná, krátká skladba

Balada 
Krátká dramatická skladba, v hudební terminologii název pro hudební ztvárnění literární balady, lyricko-epické básně, ve formě písně nebo jednověté instrumentální skladby s vypravěčským charakterem. Tyto skladby začaly vznikat v 18. století a mezi nejvýznamnější patří romantické balady pro sólový klavír.

Bandoneon
Druh knoflíkové tahací harmoniky. Byl vynalezen v Německu v roce 1854 pro účely náboženské hudby (pravděpodobně jako levnější náhrada varhan), odkud se rozšířil především do Argentiny a Urguaye, kde se dodnes používá hlavně v tangu, ale i ve folklóru.

Barkarola 
Drobná skladba, původně píseň benátských gondoliérů (veslařů na lodích) s charakteristickým mírným, houpavým pohybem v šestiosminovém taktu; později instrumentální skladba téhož charakteru, využitá zvláště v romantické klavírní tvorbě (Felix Mendelssohn-Bartholdy, Fryderyk Chopin, Ferenc Liszt).

Baroko
Umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17. a 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. Charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost.

Baryton
Mužský střední hlas, který je mezi tenorem a basem (Ivan Kusnjer, Dmitri Hvorostovsky)

Bas
Nejhlubší mužský hlas (Eduard Haken) nebo hluboký hlas hudebního nástroje

Basbaryton
Mužský hlas ležící mezi basem a barytonem. Rozsah je zhruba od velkého F do f1. Hluboký hlas spíše basové polohy, avšak s barytonovou barvou a kvalitou tónu - oproti klasickému basu zní tedy jemněji (Adam Plachetka, Erwin Schrott).

Basso continuo
Též pouze continuo, číslovaný bas nebo generální bas, způsob vytváření harmonické struktury skladby, při němž nástroj nebo skupina nástrojů hraje basovou linii a nad ní improvizuje harmonii podle číselných údajů skladatele.

Belcanto (it)
V překladu krásný zpěv, který zvýrazňuje krásu tónu a melodie, vzniklo v Itálii počátkem 17. století společně se vznikem opery.

Berceuse (fr.)
Ukolébavka

Bolero
Španělský tanec, světově proslulé je Bolero Maurice Ravela.

C

Cantabile 
Zpěvně

Capriccio
Hudební skladba žertovného charakteru. Vzniká na základě aktuální nálady skladatele, cappricio znamená v italštině „rozmar“. Tato hudební forma byla známa již v baroku. Nejznámějším skladatel capriccií byl Niccolo Paganini.

Coda
Závěrečná část skladby

Con brio
S jiskrou

Con fuoco
S ohněm, ohnivě

Crescendo
Zesilovat

Č

Celesta
Klávesový bicí hudební nástroj, zní podobně jako zvonkohra

Cembalo
Historický strunový a klávesový hudební nástroj, předchůdce klavíru

D

Da capo
Od začátku

Decrescendo (it.)
Zeslabovat, ubývat

Dolce
Sladce

Doloroso
Bolestně

E

Elegie
Skladba charakteristicky zádumčivého až smutného rázu, proto často bývá použita jako hudební nekrolog. Může být básnická nebo hudební. Původně však elegie označovala politické básnictví.

Etuda
Drobná hudební skladba pro jeden nástroj, sloužící k výuce instrumentalisty. Jejím cílem tedy není sdělit nějakou výraznější hudební myšlenku, ale představuje především způsob, jak pomoci žáku osvojit si techniku hry. Pro houslisty jsou v tomto směru nejznámějšími např.  českého houslového učitele Otakara Ševčíka, pro klavíristy vídeňského učitele a skladatele Carla Czerného.
Specifický druh etud jsou takzvané koncertní etudy, jejichž cílem je kromě tréninku techniky také koncertní představení. Mezi nejvýznamnější koncertní etudy pro klavír patří díla Fryderyka Chopina, či Ference Liszta.

Eroico
Hrdinně

Expressivo
Výrazně

F

Facile
Prostě, jednoduše (např. sonata facile - jednoduchá sonáta)

Fagot
Dechový basový hudební nástroj, patří do skupiny dřevěných nástrojů

Flamenco
Jihošpanělský tanec

Forte (it.)
Silně, hlasitě

Fuga
Kontrapunktická neperiodická hudební skladba pro tři až pět hlasů, (it. fuggire = prchat, běžet, utíkat)

Fuoco – con fuoco
Oheň, s ohněm, ohnivě

Furioso (it.)
Zběsile, zuřivě, divoce

G

Gavota / gavotte (fr.)
Skladba v tanečním stylu nebo francouzský historický tanec

Gentile (it.)
Mile

Giga /  gigue
Barokní tanec živého, veselého až skotačivého charakteru, nejčastěji v 3/8, někdy i v 6/8, 6/4, 9/8 nebo 12/16 taktu.
Gigue má zastoupení v rozsáhlejších sonátách a koncertních skladbách, avšak nejčastěji se používala jako závěr barokní suity, jak to dokládá např. 6 suit pro violoncello sólo Johanna Sebastiana Bacha.

Glissando (it.)
Plynulé sklouznutí z jednoho tónu na druhý

Grave (it.)
Těžce, pomalu a vážně nebo seriózně

Grazioso 
Elegantně

Gregoriánský chorál
Církevní chorální jednohlasý společný zpěv bez doprovodu

H

Habanera
Španělsko-americký dvoudobý tanec volného tempa, hudební skladba téhož charakteru

Humoreska
V literatuře označení pro krátkou povídku s humoristickým obsahem, psanou vtipně, vesele, úsměvným tónem. V hudbě drobná radostná skladba (viz např. cyklus Humoresek Antonína Dvořáka).

Hymnus
Duchovní oslavná píseň, chvalozpěv (lat. hymnus = píseň)

CH

Chalumeau (fr.)
Dřevěný dechový nástroj, předchůdce klarinetu

Chorál
Jednohlasá zpívaná píseň pro větší počet zpěváků bez doprovodu hudebních nástrojů. V období baroka též polyfonní skladba, která využívá melodii chorálu. Skladby tohoto charakteru najdeme např. u Johanna Sebastiana Bacha.

I

Idyla
Skladba popisující život na venkově

Impresionismus
Umělecký směr, který vznikl koncem 19. století. Jeho cílem je snaha zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle, neopakovatelné chvíle, okamžik duševního rozpoložení. Do hudby přinesl nové prostředky (uvolnění harmonie, relativní osamostatnění hlasů, používání disharmonie, septimové, nonové a undecimové akordy v dříve nepoužívaných netradičních souvislostech, nová formová řešení). Za tvůrce hudebního impresionismu je považován Claude Debussy, který navázal na rozmanité hudební vzory (vliv např. gregoriánského chorálu a hudby Dálného východu).

Impromptu
Instrumentální skladba volné formy a délky nebo menší jednoduchá skladba

Instrumentace

Technika využití možností hudebních nástrojů při komponování skladby nebo při přepracovávání pro jiné nástrojové obsazení

Intermezzo (ital.)
Drobná hudební skladbu nebo mezihra, většinou se používá v opeře

Interval
Rozmezí, vzdálenost mezi dvěma tóny

K

Kadence
Zakončení hudební myšlenky nebo celé skladby, též virtuózní vsuvka v árii nebo instrumentálním koncertu. V hudební harmonii znamená určitou posloupnost akordů základní tóniny.

Kakofonie
Nelibozvuk

Kánon
Vícehlasá píseň, v níž se jednotlivé hlasy neliší v melodii a textu, avšak jsou navzájem časově posunuty

Kantáta 
Rozsáhlejší oslavná hudební skladba

Klasicismus
Umělecký směr, který se inspiruje především antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl ve Francii 17. století za vlády "krále slunce" Ludvíka XIV. jako reakce na citové až vášnivé baroko a odtud se rozšířil do celé Evropy. Klasicismus v hudbě se obvykle spojuje s trojicí skladatelů, kteří působili ve Vídni: Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Dílo těchto skladatelů ustavilo vzor "klasické" hudby, vyvážené a melodické, a její klasické formy (sonáta, koncert, symfonie). Skladby mají obvykle tři až čtyři věty s pravidelným střídáním tempa, orchestr má stálé složení se smyčcovými a často i dechovými nástroji a v komorní hudbě převládá trio a kvarteto

Koloratura
Melodická výzdoba především zpěvného hlasu (it. – coloratura)

L

Lacrimosa
Verš z requiem, latinské mše za zemřelé, Lacrimosa dies illa...

Lacrimoso
Plačtivě

Largo
Zeširoka, pomalu

Leggiero
Lehce

Leitmotiv (z něm.)
Hlavní nebo vedoucí myšlenka, téma skladby

Lento
Pomalu zdlouhavě

Libreto
Textová část opery, operety, muzikálu, příp. oratoria

Ligatura
Symbol notového zápisu – oblouček spojující více not se stejnou výškou tónu, znamená, že se má hrát nepřerušeně

M

Ma non troppo 
Ale ne příliš

Madrigal
Druh světské vokální polyfonie (vícehlasu), písně z období renesance a baroka

Maestoso 
Majestátně, vznešeně

Marcato 
Důrazně, výrazně

Matiné
Dopolední koncert

Mazurka
Polský tanec v 3/4 taktu, většinou pro klavír. První doba bývá rytmicky členitá, objevuje se v ní například triola, trylek, nebo dvojice kratších not; zbylé dvě doby jsou rytmicky jednodušší a jedna z nich je akcentována. V 19. století se mazurka stala poměrně oblíbeným společenským tancem v mnoha částech Evropy. Mezi nejznámější mazurky, které vytvořili klasičtí hudební skladatelé, patří díla Fryderyka Chopina.

Menuet

Francouzský tanec v 3/4 taktu, hudební kompozice ve stejném času a rytmu, třetí část skladby. Dále se tak nazývá hudební forma, která se vyvinula z doprovodu tohoto tance a od doby Jeana Baptista Lullyho často navíc obsahuje i kontrastní střední část zvanou trio, zvanou tak proto, že byla psána pro tři hudební nástroje. Menuet pravděpodobně vznikl počátkem 17. století a stal se typickým dvorním tancem, galantním, pomalým a ceremoniálním. Jeho lidovou obdobou je minet.

Mezza voce 
Polohlasem, tlumeně

Mezzo-  
Půl, mezi; předpona používaná v kombinaci s ostatními pojmy pro určení intenzity/síly/důrazu. Například mezzo forte (mf) znamená středně hlasitě/silně

Mezzoforte nebo (mf) 
středně silně, polosilně

Mezzosoprán
Hlasový obor ležící mezi sopránem a altem (Dagmar Pecková, Magdalena Kožená, Elina Garanča)

Misterioso
Záhadně

Moderato 
Mírně

Molto
Velmi

Moteto
Vícehlasá vokální církevní skladba v rychlejším tempu

N

Neoklasicismus
Návrat ke klasické římské a řecké architektuře. Ve Střední Evropě se objevuje od 60. let 19. století jako dekorativní sloh veřejných budov a pak i městských obytných domů a v rozvolněné podobě se vracel i během 20. století. Také řada hudebních skladatelů hledala v klasické hudbě přelomu 18. a 19. století oporu proti převládajícímu romantismu, například Igor Stravinskij, Maurice Ravel a další.

Nokturno
Noční hudba, hudební skladba, která je charakteristická klidnou, až snivou náladou

Noneto
Skladba pro devět hudebních nástrojů, hudební soubor skládající se z devíti instrumentalistů

O

Offertorium
Část mše (přinášení darů), jinak též dary, jimiž věřící přispívají na církevní účely

Oktáva
Hudební interval mezi prvním a osmým tónem diatonické stupnice, v rovnoměrně temperovaném ladění obsahuje dvanáct půltónů

Okteto 
Skladba pro osm hudebních nástrojů nebo hlasů, zpěv osmých zpěváků, osm současně hrajících instrumentalistů

Omaggio / hommage (fr.)
Pocta

Opera
Umělecká forma spojující dramatické divadelní představení s hudbou a zpěvem

Opera buffa 
Komická opera

Opera seria
(Většinou nazývaná dramma per musica nebo melodramma serio), italský hudební termín, který se vztahuje k šlechtickému a "serióznímu" stylu italské opery, která převládala v Evropě od roku 1710 do cca 1770.

Opereta
Hudebně–dramatický divadelní útvar lehčího zábavního rázu, v němž se střídá mluvené slovo se zpěvem

Opus (lat.)
Latinské označení pro dílo, zkratka op.

Opusové číslo 
U řady skladatelů pořadové číslo jejich děl, většinou chronologicky podle doby napsání nebo vydání

Oratorium
Rozsáhlejší hudební skladba na duchovní téma, při jejímž provedení účinkuje orchestr, sbor a pěvečtí sólisté

Ostinato
Stálé opakování melodického nebo rytmického motivu nebo fráze. Opakující se figura může být během skladby dále rozvíjena například změnou harmonie nebo tóniny.

Ouvertura / ouverture (fr.)
Předehra

P

Passacaglia
Hudební forma vzniklá v barokním období původně ve Španělsku. Passacaglia svého největšího rozkvětu dosáhla právě v barokní době, ale můžeme se s touto formou setkat i u skladatelů 20. století. Jedná se o skladbu zpravidla vážného charakteru a je často, ale ne vždy, vystavěná na ostinátním bas a třídobém taktu. Jde obvykle o  kontrapunktické variace, které vznikají tak, že skladatel neustále opřádá „tvrdošíjné“ (ostinátní) téma v basu novými a novými kontrapunkty.

Passionato 
Vášnivě

Pastorale 
Pastorálně, venkovsky

Pastorela
Vánoční koleda, píseň pastýřů

Pašije / Passion (něm.)
Části evangelií, které popisují umučení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista, hudební zpracování díla o umučení a vzkříšení Ježíše Krista, prováděné obvykle v době Velikonoc.

Pentatonika
Hudba založenou na stupnicích o pěti tónech v oktávě. Protože je jednoduchá a výrazná, vyskytuje se v mnoha starých kulturách, v lidové hudbě, v písních a popěvcích nebo v hudbě pro děti. Je běžná a oblíbená v blues a country a i v reklamě.

Perkuse
Bicí nástroje

Piano
Slabě

Pianissimo
Velmi slabě

Piacevole (tal.)
Příjemně

Pikola
Druh malé flétny

Più mosso 
Více hybně, rychleji

Pizzicato 
Brnkavě; technika hry na smyčcové nástroje, při které se nepoužívá smyčec a hráč rozechvívá struny pomocí prstů nejčastěji pravé ruky

Poco 
Trochu, např. v poco più allegro (trochu rychleji)

Polka
Společenský tanec v 2/4 taktu, který vznikl okolo roku 1830 v Čechách. Stejným výrazem se označuje i hudební skladba v jeho rytmu (viz klavírní polky Bedřicha Smetany).

Polonéza
Svým původem vznešený polský procesní tanec, tančený páry dokola v tanečním sále, hudba je v trojdobém metru a mírném tempu. Též hudební forma užívaná především v klavírní tvorbě (viz polonézy Fryderyka Chopina).

Polyfonie
Vícehlas, skladba tvořená dvěma, třemi, čtyřmi i více hlasy. Žádný z nich přitom není vedoucí, žádný doprovázející.

Preludium
Odvozeno od latinského slova Praeludere, které znamená hrát před něčím. Původně bylo myšleno jako předehra k vokálním skladbám: písním, motetům, madrigalům, chorálům. Později se rozšířilo i jako úvod instrumentálních skladeb.V19. století se osamostatnilo jako volná charakteristická skladba. Dnes je chápáno i jako volná improvizace výkonného hudebníka.

Presto
Rychle, kvapně

Primárius
Hráč na první housle, případně koncertní mistr

R

Rapsodie
Hudební kompozice s dramatickým, hrdinským, romantickým obsahem

Recitativ
Styl zpěvu, používaný především v operách, oratoriích a kantátách¨, při němž pěvec napodobuje rytmus běžné řeči. Jako (liturgický) recitativ se také někdy označují jednoduché nápěvy gregoriánského chorálu používané pro biblická čtení a modlitby

Requiem
Mše za zemřelé, (Requiem aeternam dona eis, Domine - Pokoj věčný dej jim, Pane)

Risoluto
Rozhodně

Rondo
Hudební forma, v níž se jeden díl několikrát (a to nejméně třikrát) opakuje a mezi jeho návraty jsou vkládány další kontrastní díly, krátká témata - malé rondo, delší celky - velké rondo

S

Sarabanda
Tanec ve 3/4 nebo 3/2 tempu, který se z rychlého lidového tance pravděpodobně latinskoamerického původu v 17. století změnil na pomalý dvorní tanec a stal se obvyklou třetí větou barokní suity. Asi nejstarší zmínka pochází z roku 1539, kdy panamská báseň Fernanda Guzmána Mexíi zmiňuje tanec jménem zarabanda. 

Scherzo
Hudební skladba, pro niž je typický žertovný ráz (scherzo = italsky žert), rychlé tempo a živý rytmus. Od doby klasicismu vystřídala tato forma v cyklických skladbách typu sonát a symfonií jednu z jejích běžných součástí, kterou byl menuet. Může však být i samostatnou skladbou.

Semplice
Prostě

Septet 
Skladba pro sedm hudebních nástrojů

Septeto 
Hudební soubor skládající se ze sedmi instrumentalistů nebo zpěváků

Serenáda
Hudební forma, píseň pro sólistu s doprovodem instrumentalistů

Sextet 
Skladba pro šest hudebních nástrojů

Sexteto 
Hudební soubor skládající se ze šesti instrumentalistů nebo zpěváků

Sonáta
Hudební skladba určená obvykle pro sólový nástroj nebo nástroj s doprovodem klavíru. Má dvě až čtyři samostatné části (věty).V baroku se jako sonáta označovala suita pro komorní soubor. V klasicismu došlo k rozvoji a ustálení sonáty (a zejména sonátové formy, ve které bývá psána její první věta) do podoby, ve které ji známe i dnes. Dále se název sonáta začal stále častěji používat pouze pro skladby určené buď pro sólový klavír, nebo jiný nástroj s klavírem

Sonatina 
Menší a interpretačně lehčí sonáta

Soprán
Nejvyšší ženský hlas (z ital. sopra – nahoře), ve středověku a renesanci označován také jako diskant, nejvyšší ze všech lidských hlasů. V dřívějších dobách zpíván kastráty. (Gabriela Beňačková, Anna Netrebko, Angela Gheorghiu)

Soundtrack
Hudební složka filmového díla, často bývá vydávána i samostatně

Spinet
Strunný a klávesový nástroj, menší druh cembala nebo klavíru

Staccato
Krátce, s odtahem

Suita
Nejstarší instrumentální skladba se sledem několika tanečních skladeb, zpravidla ve stejné tónině, navzájem charakterově i pohybově kontrastních. Vyvinula se z pomalého a rychlého tance přidáváním dalších tanců. V Itálii v první polovině 16. století k tanečním částem přibývají i části netaneční (např. toccata). Ve vrcholném baroku, hlavně v díle J.S.Bacha se stabilizovala schémata taneční suity: allemande - courante - sarabande - intermezzi – gigue. V romantismu cyklická skladba se 4 - 10 i více částmi, které jsou kontrastní a můžou mít udaný program. Často se využívaly různé národní tance, lyrické instrumentální skladby s idylickým, pastorálním námětem, i výňatky z větších hudebně-scénických děl, upravené pro koncert.

Symfonie
Cyklický hudební útvar sonátového typu, komponovaný pro velké nástrojové obsazení (symfonický orchestr) s možností současného uplatnění dalších komponent, např. sólového zpěvů, sborů apod.

Symfonická báseň
Patří mezi díla tzv. programní hudby, protože má od svého autora určen jiný nehudební "program". Je zhudebněním určitého příběhu nebo obrazu (opakem programní hudby je hudba absolutní, která žádný autorem stanovený program nemá). Námětem pro symfonickou báseň je nejčastěji nějaké literární či dramatické dílo nebo obraz města či krajiny. Symfonická báseň je obvykle jednovětá skladba. Více za sebou seřazených symfonických básní může vytvářet symfonickou svitu nebo cyklus symfonických básní (viz Smetanova Má vlast).

T

Tenor
Vysoký mužský hlas (z lat. tenere - držet); označení pochází ze středověkých sborů, kdy tenoristé zpívali („drželi“) cantus firmus – hlavní melodickou linii (Lucianno Pavarotti, Juan Diego Flórez, Jonas Kaufmann)

Toccata
Hudební skladba  typicky určená pro sólový klávesový nástroj (z italského toccare, "dotýkat se"). Mívá improvizační charakter, obsahuje rychlé běhy a arpeggia, které se střídají s akordickými nebo polyfonními pasážemi. Počátky této hudební formy sahají do pozdní renesance, první známé tokáty pocházejí z konce 16. století ze severní Itálie. Odtud se dostaly do Německa, kde v průběhu baroka prošly velkým vývojem - postupně nabývaly na délce, členitosti i virtuozitě. Jednou z nejznámější skladeb tohoto druhu je Toccata a fuga d moll Johanna Sebatiana Bacha.

Tremolo
Efekt, při kterém se cyklicky mění amplituda (hlasitost) hraného tónu. Používá se zejména u smyčců, u nichž se dosáhne tohoto efektu rychlým a krátkým smýkáním smyčce po struně tam a zpět.

Trio
Skladba pro tři hudební nástroje; hudební soubor skládající se ze tří instrumentalistů; prostřední část některých hudebních skladeb nebo vět, např. pochodu nebo menuetu.

U

Un poco 
Trochu

Unisono
Jednohlasně

V

Valčík
Postupový, kolový ranec v 3/4 taktu nebo zřídka (spíše dříve) v 3/8 taktu, důraz je kladen na první dobu. Tempo je 60 taktů za minutu. První tanec, který se tančil v poměrně těsném držení, což bylo v tehdejší městské společnosti převratem. Vznikl v Alpách, kde se vyvinul spolu s dalšími podobnými tanci z lidového vzoru. Též instrumentální skladba tohoto rytmu (viz např. klavírní valčíky Fryderyka Chopin či orchestrální valčíky Johanna Strausse ml.)

Vibrato
Rozechvěný zvuk nebo tón

Vivace (it.)
Velmi živě

X

Xylofon
Hudební nástroj ze skupiny bicích nástrojů. S největší pravděpodobností pochází z Indonésie a do Evropy se dostal asi v 15. století. Skládá se ze soustavy laděných dřívek (dřevěné obdélníkové destičky), na které se hraje údery dřevěnou, gumovou nebo plastovou paličkou. Pod dřívky se nachází soustava rezonátorů.

Ž

Žalm
Literární útvar známý především z Bible, zvláště ze Starého zákona. Najdeme jej však i v mimobiblické literatuře, např. v textech z Ugaritu. Jedná se o modlitbu psanou poetickou formou za pomoci klasických semitských jazykových nástrojů . Kromě modlitby spíše soukromého charakteru se může jednat i o modlitbu veřejnou, např. o zpěv při královské intronizace, při národních slavnostech apod.

 

Podcast