Baroko

Termín baroko, přejatý z dějin umění, je odvozen z portugalského a francouzského barroc, tzn. perla nepravidelných tvarů.

Barokní hudba představovala naplnění zcela nových ideálů a výrazně se lišila od hudby renesanční. Obecně lze říci, že barokní hudba je charakteristická polaritou sopránu a basu. Tyto dva hlasy provádějí základní melodii v kontrapunktu a ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň, doprovod. Pro barokní hudbu je typická zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost – hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače, působit.

Za největší barokní skladatele jsou všeobecně považováni  Claudio Monteverdi, Johann Sebastian Bach,Georg Friedrich Händel, Antonio Vivaldi, Henry Purcell, Georg Philipp Telemann, Jean-Baptiste Lully, Arcangelo Corelli, Tomaso Albinoni, , Heinrich Schütz, Jean-Philippe Rameau, Jan Dismas Zelenka.

Jacopo Peri

Jacopo Peri se zasloužil o první operu Euridice, která se dochovala dodnes.

Opera Orfeus

Claudio Monteverdi napsal Operu Orfeus pro karneval v italské Mantově. Po tamní premiéře 22. února byla o dva dny později provedena v mantovském dvorním divadle a vydána tiskem v Benátkách roku 1609. Moderní premiéru měla v koncertní podobě roku 1904 v Paříži.

Ukázky:

Mariánské nešpory

Monumentální duchovní kompozice, srovnatelná snad jen s díly jako Händelův Mesiáš nebo Bachovy Matoušovy pašije, byla tištěna v Benátkách.

Třicetiletá válka

Období tzv. Třicetileté války. Šlo o evropský ozbrojený konflikt, známý především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím. Neméně důležitou příčinou války byl také boj evropských zemí o politickou nadvládu.

Ludvík XIV.

Ve Francii se ujímá vlády Ludvík XIV., francouzský král z rodu Bourbonů. V kulturní sféře zahájila vláda Ludvíka XIV. „Zlatý věk“ Francie. Země získala na poli módy, dvorského života i písemnictví přední postavení na kontinentu. Výstavba Versailles jako nové rezidence absolutního monarchy inspirovala téměř všechny evropské panovnické dvory; francouzština se stala řečí urozených kruhů.

Jeho dvorním hudebním skladatelem a oblíbencem byl Jean-Baptiste Lully - tvůrce francouzské opery a tragédie lyrique.

Ludvík XIV. podporoval také slavného spisovatele Moliéra, jehož synovi byl Ludvík XIV. dokonce za kmotra (stejně tak i Lullyho synovi Louisovi).

Hudební nástroje

Přejímá baroko z renesance, přičemž většina nástrojů prochází konstrukčními úpravami. Mění se tvar smyčce, u dechových nástrojů (příčné flétny) se objevují klapky. Nepočítáme-li kladívkový klavír, mnoho nástrojů vynalezeno nebylo.

V umělecké hudbě se užívají housle, viola, violoncello, kontrabas, viola da gamba, loutna, kytara, theorba, harfa, cembalo, varhany, flétny příčné i zobcové, hoboj, fagot, chalimeaux (předchůdce klarinetu), cink, klarina, pozoun, lesní roh, tympány.

Arcangelo Corelli

Narodil se Arcangelo Corelli, který byl vynikající houslista, a proto nejen jeho samotné kompozice, ale i způsob interpretace díky němu znamenal výrazný pokrok ve vývoji hry na housle. Tuto stránku jeho uměleckého talentu dále rozvíjeli i jeho žáci, např. Francesco Geminiani nebo Pietro Locatelli.

Největší význam Corelliho pro dějiny hudby však spočívá v rozvoji formy concerto grosso, kterou sice převzal od Alessandra Stradelly, ale dal jí jméno a dovedl ji k formální dokonalosti, takže se stala vzorem pro díla takových skladatelů, jako byl Antonio Vivaldi, Johann Sebastian Bach nebo Georg Friedrich Händel.

Antonio Lucio Vivaldi

Houslistou v Benátkách (také u sv.Marka), od r. 1713 sbormistrem a učitelem houslové hry v dívčím útulku Ospedale della Pieta v Benátkách.

Od r. 1717 dvorním kapelníkem v Mantově. Poslední rok svého života strávil ve Vídni. Kontakty a koncertní cesty po Evropě (Holandsko, Německo, také v Čechách).

Celkové dílo není známo, obrovský rozsah: cca 40 oper, přes 400 sólových koncertů (podle Ryoma) - pro housle (přes 200, zasloužil se o rozvoj techniky houslové hry), violoncello, flétnu (různých druhů), hoboj, fagot, trubku ad., koncerty pro více instrumentů, 60 sinfonií, 90 sonát a trií, 3 oratoria, 40 světských sólových kantát, církevní skladby, concerti grossi ad.

Johann Sebastian Bach

Narodil v německém Eisenachu. Tento skladatel je považován za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a dovršitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje Mozartem a Beethovenem až po Schoenberga nebo Goreckého.

Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Umění fugy, Hudební obětina a Goldbergovy variace.

Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát.

Georg Friedrich Händel

Jeden z nejčinorodějších a nejnápaditějších skladatelů hudby 18.století. Úspěšně tvořil všechny druhy hudby a hudební formy. Byl vynikajícím hráčem na klávesové nástroje a mistrem improvizace.

Během svého života napsal kolem 40 oper, především vážného obsahu, zpracovávajících antické náměty. Dále 22 oratorií, kde čerpá z anglického překladu Starého zákona – Saul, Izrael v Egyptě, Juda Makabejský, Samson, Mesiáš atd.

Velkou část svého života prožil tento německý skladatel v Anglii, na přání anglické královské rodiny složil jednu ze svých nejslavnějších orchestrálních skladeb – Vodní hudbu (1715) a Hudbu k ohňostroji (1749). Většinu skladeb ale věnoval Londýnu, některé Dublinu.

J.S.Bach v Arnstadtu

Zde přijal místo varhaníka v Novém kostele. V té době působila Bachova novátorská a emotivní hudba na místní posluchače rušivě a rozptylovala je při bohoslužbě. Proto se komponista rozhodl odejít ze stísněných arnstadtských poměrů a vyhledat si nové místo.

J.S.Bach ve Výmaru

Získal práci jako dvorní varhaník a komorní hudebník. Z tohoto období pochází velká část jeho varhanní tvorby.

Architektura a sochařství

V baroku převládala především církevní architektura a architektura panských sídel. Mohutný sakrální prostor kostelů a chrámů působil na city člověka, kompozice vzbuzovala neklid, napětí, mystické opojení z rozsáhlosti. Interiéry budov složitých dynamických půdorysů byly plny fresek, soch, bohaté štukové výzdoby křivek a elips v osové souměrnosti.

Sochařství opustilo tvarově vyrovnaný střízlivý ideál renesanční krásy. Bylo úzce vázáno na architekturu, neboť díla většinou sloužila jako dekorace mostů, hradních nádvoří, zahrad a kostelů. Častými náměty byly sochy světců, náboženské scény a alegorie.

J.S.Bach v Köthenu

Dalším pracovním místem J. S. Bacha byla pozice v Köthenu. Zde měl titul dvorního kapelníka a přátelil se svým zaměstnavatelem hudbymilovným knížetem Leopoldem von Anhalt-Köthen. V Köthenu Bach zkomponoval mimo jiné Dobře temperovaný klavír (1 díl, BWV 846–869), šest houslových partit a sonát a řadu dalších závažných kompozic, ale i díla spíše pedagogického určení, jako je např. Klavírní knížka Anny Magdaleny Bachové.

J.S.Bach v Lipsku

Bach nastupuje do své poslední pracovní služby. Bach měl funkci jako městský hudební ředitel zodpovědný za hudební život ve městě a v jeho čtyřech kostelích.

V tomto období života Bach vytvořil další závažné kompozice, např. Janovy pašije, Matoušovy pašije, Mši h moll nebo Umění fugy. Pro církevní provoz komponoval pravidelně kantáty, zpočátku jednu každý týden, takže jich celkem napsal kolem tří set.

Malířství

Malířství kladlo nevšední důraz na objevení co nejvyššího stupně citovosti a výraznosti v dramaticky vystupňovaných kompozicích. V obrazech bylo využíváno šerosvitu, hry světla a stínu na tvářích plných emocí, k dokreslení emocionality bylo použito jemných a teplých tónů. Obzvláště v Holandsku bylo barokní malířství explozí nových témat v zátiší, mnozí umělci se přímo specializovali na určité okruhy motivů.

Bitva na Bílé hoře

Byla to jedna z bitev třicetileté války. Zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let rozhodujícím způsobem ovlivnila osud českého státu. V bitvě se střetly česká stavovská armáda a dvě armády katolické, armáda Katolické ligy a armáda císaře Svaté říše římské. Katolické armády po jedné až dvou hodinách zdolaly méně početnou, ale lépe postavenou stavovskou armádu.

Válka otřásla společností celé Evropy a její vliv byl patrný především v německé literatuře 17. století. Asi nejvýznamnější díla své doby vytvořil Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen, který popisuje poměrně realisticky tehdejší společnost, mezi tato díla patří Simplicius.

Česká hudba

V období baroka začaly České země dohánět náskok evropské špičky a v tomto období se vlastně prvně významněji zapsaly do dějin hudby.

Nejvýznamnějšími českými barokními skladateli jsou Adam Michna z Otradovic, Pavel Josef Vejvanovský, Jan Dismas Zelenka, Bohuslav Matěj Černohorský.

Jan Dismas Zelenka

V Louňovicích pod Blaníkem se narodil Jan Dismas Zelenka. Jeden z nejvýznamnějších komponistů období vrcholného baroka. Jeho skladby nabízejí pohled do světa jednoho z nejoriginálnějších a nejpozoruhodnějších hudebních géniů. Zelenkova hudba udivuje i po více než 250 letech. Dokonce i pro člověka 21. století je velmi nekonvenční.

Česká literatura

Česká barokní literatura byla z důvodu nepříznivých politicko-kulturních okolností žánrově omezená. Jedná se především o náboženskou literaturu, rozšířeným žánrem byla kazatelská próza, mnohdy velmi působivá, již tvořila celá plejáda katolických kněží, činných zejména v letech cca 1650–1730. Oblíbené a pro dobu charakteristické byly rozsáhlé kancionály, do nichž byly zařazovány i písně protestantských autorů nebo části starších utrakvistických zpěvníků.

Z hlediska historické kontinuity je velmi významná próza dějepisná. Asi nejvýznamnější český historik té doby Bohuslav Balbín psal prakticky jen latinsky.

J.D.Zelenka v Drážďanech

Zde se stává kontrabasistou v místní dvorské kapele a později získal post dvorního skladatele.

Za života získal Zelenka obdiv svých současníků, především J. S. Bacha, G. P. Telemanna a svého pravděpodobně jediného blízkého přítele, J. G. Pisendela, houslisty a po jistou dobu kapelníka Drážďanského dvorního orchestru.

Ukázky:

Podcast