Předprodej Smetanovy Litomyšle, nové premiéry v divadlech, kulaté výročí Jiřího Pavlici či nová nahrávka dua KCHUN

Festival Smetanova Litomyšl spustil začátkem listopadu prodej balíčků s operami nejslavnějšího litomyšlského rodáka Bedřicha Smetany. A zájem je podle mluvčího Smetanovy Litomyšle Luďka Březiny obrovský, pořadatelé proto uvolnili do prodeje další místa.
„V tuto chvíli vidíme, že největší zájem je o balíčky s Libuší a Prodanou nevěstou. Jednotlivé opery pak budou k dostání od 6. března 2024, kdy se do prodeje uvolní všechny programy 66. ročníku. Z programového hlediska je Smetanova Litomyšl připravená a je na co se těšit. V tuto chvíli jsme pouze oznámili, že poprvé od roku 1946 uvedeme všechny Smetanovy opery v jednom ročníku. Celý program odtajníme koncem února příštího roku.“

• Lady Macbeth Mcenského újezdu (©Zdeněk Sokol)

Státní opera představila Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu. Režisér Martin Čičvák situoval děj opery o morálním úpadku celé společnosti na jedné ruské vesnici do industriálního prostředí, kde jsou všichni pod dohledem kamer.
„Líbí se nám to industriální prostředí a líbí se nám i ta křehká žena; opuštěná, uzavřená ve fabrice, kde se jí nikdo nedotýká, nikdo se k tomu nemá… až jeden ano…“

S dramaturgem Beno Blachutem ml. jsme mluvili i o tom, v jaké době vlastně Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu vznikala.
„To historické pozadí je nesmírně zajímavé. Musíme si také uvědomit, že Šostakovičovi, když tuto operu komponoval, bylo 26 let, v době premiéry 28 let, takže myslím, že určitá dravost mladého komponisty se tam určitě projevuje. Je to opera na jednu stranu velice intimní, na druhou stranu kritizuje poměry na ruském maloměstě. Vychází z Leskovovy novely z 19. století, takže tam není úplně kritika toho už nastupujícího komunistického režimu, ale ta určitá „blbost“ toho režimu se tam určitě samozřejmě projevuje, ať už to byl carský režim, nebo ten komunistický. Takže i to možná Stalinovi, který představení v lednu 1936 ve Velkém divadle navštívil, vadilo.“

• LouTkáček (©ND, Serghei Gherciu)

Opera Národního divadla uvedla také pohádku LouTkáček, která vypráví příběh oživlé loutky. Detaily doplní režisér opery a umělecký šéf Laterny Magiky Radim Vizváry:
„Má šedesát minut a do těch šedesáti minut se vejde velmi silný příběh s činohrou, tancem, loutkami, pantomimou, krásnou scénou a kostýmy. Poselství je momentálně pro mě jasné – bez srdce se nedá žit.“

Jedenáctého listopadu to bylo přesně třicet let, kdy na scéně Metropolitní opery v New Yorku zazněla Rusalka, nejslavnější opera Antonína Dvořáka. Rusalka byla vůbec první Dvořákovou zpěvohrou, kterou tento přední světový operní svatostánek uvedl. V inscenaci původně vytvořené pro vídeňskou Státní operu a zpívané v češtině, excelovala v titulní roli slovenská sopranistka Gabriela Beňačková.

• Jiří Pavlica (©Libor Sváček)

Houslista Jiří Pavlica oslavil své sedmdesáté narozeniny mimo jiné koncertem v Obecním domě, ve Smetanově síni. Na pódiu se s ním představil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a syn Marek, houslista.
„My jsme si to tak trošičku už vyzkoušeli na jednom z koncertů s Jihočeskou filharmonií, protože jsme nenašli termín – a my už jsme vlastně tento koncert hráli už letos někdy na jaře – a tam se ten host náramně osvědčil a já se těším, že se osvědčí i tady na všech těch ostatních koncertech. Tak mám z toho radost a byl bych rád, aby mi ta radost zůstala.“

• Duo Kchun (©Martin Špelda)

Pěvecké duo KCHUN tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce vydalo novou hudební nahrávku. Jde o světovou premiéru upraveného díla Stabat Mater od současného italského skladatele Marca Rosana s doprovodem violoncella, kterou připravili už v minulém roce. Jak říká Martin Prokeš, poprvé slyšel Rosanovo Stabat Mater na jedné streamovací platformě:
„Tehdy jsem uslyšel andělský hlas německého kontratenoristy Andrease Scholla a na první poslech jsem si tu skladbu zamiloval. To mě potom ovlivnilo i v tvorbě dramaturgie festivalu Lípa Musica, do které jsme zařadili právě toto Stabat Mater a to provedení na tu audio nahrávku. Zvolili jsme taneční uskupení Dekkadancers, kterému jsme nabídli zpracování této skladby, a oni nám vytvořili překrásnou choreografii. Na Lípě Musice se to potom objevilo v tomto provedení dvakrát, na obou představeních byl také přítomen autor Marco Rosano a my jsme tehdy vyjádřili obdiv a chuť tuto věc zpívat, a on se nám nabídl, že by tu skladbu přímo pro nás upravil.“

Česká filharmonie zahrála koncem listopadu v Karlových Varech. A to v rámci projektu Variace, který je jejím společným dílem s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. Kde vznikl takový nápad nám popsal mluvčí České filharmonie Luděk Březina:
„Zájemci mohou navštívit velice zajímavé koncerty komorních těles, které jsou zdarma. Jedná se o oktet pod vedením Ondřeje Vrabce, který je šéfem Karlovarských symfoniků i sólohornistou České filharmonie, dále o komorní orchestr České filharmonie a Karlovarského Symfonického orchestru, který s Josefem Špačkem provede Beethovenův Houslový koncert, a o soubor Čarotaj, který přinese lidové písně z moravsko-slovenského pomezí v úpravách, které ctí přirozený půvab folklóru.“

• Dora Novak-Wilmington (©Jacob Schad)

Na svého otce, skladatele Jana Nováka, zavzpomínala v jednom z listopadových pořadů Hudba v miléniu na Classic Praha klavíristka Dora Novak-Wilmington. Mluvila také o svém dalším vzoru - na počátku její kariéry jím byl sám Rudolf Firkušný, český klavírista světového jména.
„Jeli jsme za ním do Švýcarska – on si mě poslechl a byl to moc krásný zážitek. Hrála jsem mu mimo jiné také Patetickou sonátu a on pak přistoupil ke klavíru, stál vedle mě a řekl – podívejte se, můžete ten akord zahrát takhle…A hrábl do kláves a byl to naprosto jiný svět…A já jsem si řekla – to chci mít také…a šla jsem si za svým. Potom jsem měla to veliké štěstí, že jsem mohla jet za ním do New Yorku a prožít tam dva šťastné roky se zaměřením právě na český repertoár.“

• Jan Pikna (©Tiskové oddělení Ministerstva kultury)

Další listopadové události v kultuře

Jeden z nejvýznamnějších dirigentů současnosti Antonio Pappano vedl 16. a 17. listopadu v Rudolfinu Českou filharmonii na Koncertech pro svobodu a demokracii.

Janáčkova filharmonie Ostrava vystoupila v Ostravě a ve Varšavě se skladbou Bedřicha Smetany Má vlast. Na obou koncertech, 17. a 19. listopadu, pod taktovkou Tomáše Netopila.

V katedrále svatého Víta v Praze proběhl koncert na podporu dostavby svatovítských varhan, představilo se více než 200 účinkujících.

Ministr kultury Martin Baxa udělil medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění) bývalému řediteli festivalu Smetanova Litomyšl Janu Piknovi.

29. listopadu začaly Dny Bohuslava Martinů.

• Valérie a týden divů (©ND, Vojtěch Brtnický)

A divadelní dění?

Laterna Magika uvedla premiéru surrealistického hororu Vítězslava Nezvala Valérie a týden divů. Režie se na Nové scéně Národního divadla ujal Jakub Šmíd. V hlavní roli Valerie se objevila Aneta Kalertová.
„Aneta Kalertová je mladá dívka, které bylo čerstvě osmnáct let, a já jsem ji objevil v představení Vyhnání Gerty Schnirch na scéně Žižkovského divadla, kde ztvárňovala právě mladou Gertu. Zaujala mě jednak svou jevištní prezentací, protože ač je mladá, tak má obrovské charisma, a zároveň také svým zpěvem, protože jsem věděl, že role Valerie bude částečně zpívaná. Inspirovali jsme se totiž poezií Vítězslava Nezvala a vytvořili jsme několik autorských písní, které v Laterně Magice zazní.“

• Já, Johan/a (©Divadlo Komedie)

Pražské divadlo Komedie uvedlo adaptaci známého evropského mýtu o Johance z Arku z pera autorky Charlie Josephine. Hra Já, Johan/a představuje válečnici jako nebinární bytost Johy, která se potýká s výzvami společnosti 21. století. Po boji za svobodu postava řeší také za právo být sám/sama sebou.
„Jsem tady, abych se s vámi podělila o svůj příběh. Jsem Johy a tohle je moje pravda... Bylo pro mě těžké ztotožnit se s tou radikalitou, ale zároveň ji obdivuji za její odvahu, že se dokázala postavit sama za sebe, protože z vlastní zkušenosti vím, že je to občas těžké, říká Martina Jindrová, představitelka hlavní role.
Každá z postav má své téma a status ve společnosti. A i souputník Tomy v podání Jiřího Svobody tak stojí před otázkou, jaký kompromis vůči sobě jsme ochotni udělat. Hru pro jeviště pražského divadla Komedie zpracovala režisérka Alžbeta Vrzgula: „Postavy se vypořádávají také se stereotypy a s rodovou rovností“, říká. „Naše Johy přichází s výzvou, že škatulky, slova, náš jazyk vlastně nestačí k vyjádření vnitřního prožívání a že autenticita a svobodná identita člověka nespadá do těchto binárních kategorií“.
V inscenaci se dále objeví například Petr Jeništa nebo platforma Pinkbus.“

Úvodní foto: Smetanova Litomyšl 2022 (©František Renza)