Ve věku 88 let zemřel v úterý 6. února proslulý japonský dirigent Seidži Ozawa

Světoznámý japonský dirigent Seidži Ozawa proslul expresivním stylem dirigování a byl znám především svými interpretacemi autorů z období pozdního romantismu. Platil třeba za jednoho z nejuznávanějších znalců díla Gustava Mahlera. Za své kariéry vedl Vídeňskou státní operu či 29 let stál (v letech 1973-2002) v čele Bostonského symfonického orchestru, což je rekord v rámci 125leté historie tohoto tělesa.

Hvězdu mezi dirigenty z něj podle kritiků učinilo originální hudební cítění a smysl pro zvukovou barevnost. I u často hraných a nahrávaných skladeb se mu dařilo najít osobitou cestu při hlubokém respektu k dílu a autorovi. Ozawa také premiéroval řadu děl moderní klasické hudby, včetně Sanfranciské polyfonie Györgyho Ligetiho či opery Svatý František z Assisi Oliviera Messiaena.

Typický byl pro něj též neortodoxní dirigentský šatník; nenosil obvyklou naškrobenou košili a vestu, ale společenský oblek s bílým rolákem.

Seidži Ozawa nahrával s celou řadou světových orchestrů, kromě Bostonských symfoniků také s berlínskou, vídeňskou a londýnskou filharmonií, Národním orchestrem Francie nebo Pařížským orchestrem.

Seidži Ozawa se narodil 1. září 1935 na území dnešní Číny. Chtěl se stát klavíristou, ovšem po zranění ruky v šestnácti se zaměřil na dirigování. Studoval v Tokiu, pod vedením Hidea Saita, poté řídil orchestr japonského rozhlasu a televize a Japonskou filharmoniit.

V roce 1959 na sebe upozornil vítězstvím v soutěži pro mladé dirigenty na festivalu v Besançonu ve Francii. Svou techniku pak zdokonaloval u Charlese Muncha. V Tanglewoodu, letním festivalovém a vzdělávacím působišti Bostonského symfonického orchestru, vyhrál Koussevitzkého cenu pro vynikajícího studentského dirigenta.

Po získání stipendia v Západním Berlíně pracoval se samotným Herbertem von Karajanem. Tehdy zaujal i Leonarda Bernsteina, který ho jmenoval pomocným dirigentem Newyorské filharmonie v sezoně 1961/1962, a odstartoval tak jeho kariéru. V dalších letech vystřídal Ozawa řadu hudebních těles. Stal se hudebním ředitelem festivalu Ravinia v Chicagu, vedl Torontský symfonický orchestr, poté symfonický orchestr v San Francisku.

Seiji-Ozawa-cr-Shintaro-Shiratori-bb-japan-billboard-1548.webp

Seidži Ozawa (©Shintaro Shiratori)

V letech 1973 až 2002 vedl Ozawa Bostonský symfonický orchestr, se kterým objel celý svět. Současně hostoval v Metropolitní opeře, milánské La Scale, Národní opeře v Paříži, v londýnské Opeře v Covent Garden i u dalších prestižních operních domů.

Na podzim 2002 se stal hudebním ředitelem Vídeňské státní opery. "Miluji lidský hlas a tohle je příležitost dělat velkou operu, dřív než umřu," řekl tehdy. V rakouské metropoli strávil osm let a dirigoval tu Salome, Toscu, Bludného Holanďana, Dona Giovanniho, Elektru či Kouzelnou flétnu pro děti.

Roku 1992 si splnil svůj dlouholetý sen založením hudebního festivalu v japonském městě Macumoto.

V roce 1998 Ozawa dirigoval mezinárodní provedení Beethovenovy Ódy na radost na zahajovacím ceremoniálu zimních olympijských her v japonském Naganu.

V roce 2010 Ozawa oznámil, že mu lékaři diagnostikovali rakovinu jícnu, a začal kvůli tomu rušit vystoupení. Zrušil tehdy i chystané vystoupení v Praze. Poté, co mu byla diagnostikována rakovina, vedl Ozawa se známým spisovatelem Harukim Murakamim sérii šesti rozhovorů o klasické hudbě, které se staly základem knihy Absolutely on Music.

Ozawovo umění bylo mnohokrát po zásluze oceněno. Francouzský prezident Jacques Chirac Ozawu jmenoval rytířem Čestné legie. "Musical America" ho v roce 1997 vyhlásila hudebníkem roku a Tanglewood jej uctil Síní Seidžiho Ozawy. V roce 1976 získal s Bostonským symfonickým orchestrem televizní cenu Emmy za seriál Večer v symfonii. Druhou Emmy vyhrál v roce 1994 za nahrávku Dvořák v Praze: Oslava.

Podle agentury Reuters bylo příčinou jeho smrti srdeční selhání.