Když loutky tančí. Co dokáží hudební modernisté 20. století
Hudba 19. a 20. století čerpá své inspirace v okolním světě. Ať už je to cestování, zajímavé příběhy, ale i příroda či hudba lidová.
Tak vás opět vítám v království paní Hudby. Už jsme poznali celou řadu hudebních období i skladatelů. A hlavně spoustu krásné hudby. Přesto stále vznikají skladby nové. To proto, že se kolem nás pořád něco nového děje. A tak i skladatelé minulého, tedy 20. století, se inspirovali světem kolem sebe – cestováním, zajímavými příběhy, ale stejně jako jejich předchůdci i přírodou, nebo hudbou lidovou. Jako například český skladatel Leoš Janáček, který lidové písničky sbíral a zapisoval si je. Slyšíte?
Už ty pilky dořezaly, už ty mlýnky domlely, už sedláci vymlátili, mají prázdné stodoly...
A teď pojďme s Leošem Janáčkem do přírody....Štěbetaly jak lastovičky. Právě tak se jmenuje tahle skladbička.
A v přírodě ještě zůstaneme. Cítíte, jak se horkem tetelí vzduch za tropické letní noci? Kolem nás jsou nádherné rozkvetlé zahrady plné exotických motýlů a nás může ochladit jen svěží voda z prýštící fontány. To jsou noci ve španělských zahradách. Tak, jak je dokázal hudbou vykreslit španělský skladatel Manuel de Falla.
Ostatně své pocity a nálady dokázali skladatelé 20. století vyjádřit hudbou dokonale. Slyšíte, jak nás hladí a kolébá tahle jemná a něžná melodie Erica Satie?
Ale nemyslete si, hudební skladatelé nebyli a nejsou jen snílci s hlavou v oblacích. Dovedou se i pěkně poveselit. Víte, co je lidové masopustní veselí? Slavnost, při které lidé převlečení za maškary procházejí ulicemi města. Jejich rozverný tanec zapsat do not ruský skladatel Igor Stravinský. A tohle křepčení masek je součástí baletní pohádky o Petruškovi - dřevěné loutce, která ožije a prožívá během masopustu různá dobrodružství.
Loutky si oblíbil i český skladatel Bohuslav Martinů a věnoval jim celý cyklus skladbiček pro klavír. Slyšíte, jak rozpustile si ta loutka poskakuje?
A tohle už je vzpoura. Ne tedy vzpoura loutek, ale vzpoura not, které odmítají posluhovat špatné hudbě :-) Že si vymýšlím? Já ne! To Bohuslav Martinů ! Napsal hudební a taneční příběh, ve kterém se tóny bouří proti mizerné hře na klavír, špatnému zpěvákovi, falešnému gramofonu, i proti taneční hudbě v baru. Nízké tóny jsou v něm podle něj tlusté a vousaté, vysoké tóny zase dlouhé, tenké a bledé. A dávají svou nespokojenost pěkně důrazně najevo.
Tak se nenechte zastrašit a zase příští s paní hudbou nashledanou....
Nezapomeňte si poslechnout i další díly pořadů Hravá Klasika - ZDE.
Obrázek: pinterest.com
