Do Císařských lázní se zakousl červený krab. Vestavba multifunkčního sálu v Karlových Lázních

Nepřekvapí, že jedním z oblíbených prvků, kterými se dají lázeňské dny a večery zpestřit, je hudba. Dávnou tradicí nejrůznějších lázní včetně těch karlovarských jsou promenádní koncerty na kolonádě, ať už v podobě nedělního matiné anebo v jiných časech. To ale zjevně nestačilo. A tak vlastně bylo docela logicky už roku 1835 založeno v Karlových Varech sezónní lázeňské těleso, místními rádo považované za nejstarší symfonický orchestr v naší zemi.

Tak úplně jednoduché to ovšem není, protože syn původního zakladatele Josefa Labitzkého August proměnil lázeňské těleso ve stálý symfonický orchestr s všestranným repertoárem až o čtyřicet let později. Tedy v polovině osmdesátých let předminulého století.

Každopádně však v našem dnešním vnímání už Karlovarský symfonický orchestr k městu neoddělitelně patří. A nic na tom alespoň prozatím nemění skutečnost, že náš nejmenší kraj, Karlovarský, paradoxně nabízí nikoli jedno, jak by se dalo čekat, ale hned dvě symfonická tělesa. Druhé v dalších významných lázních, totiž Mariánských, a také s dlouhou historií.

V době, kdy vzniká tento pořad, navíc s relativní kuriozitou v podobě dvou šéfdirigentů, kteří jsou zároveň výbornými hráči na lesní roh. V „Mariánkách“ řídí orchestr Radek Baborák, v Karlových Varech sólohornista České filharmonie Ondřej Vrabec.

Ještě jedno kulturní „eso“ mohou Karlovy Vary takříkajíc položit na stůl. A tím je půvabné pseudorokokové Městské divadlo z roku 1886, které navrhl slavný tandem architektů Ferdinand Fellner a Herman Hellmer. Má tedy Karlovarský symfonický orchestr o svůj domicil krásně postaráno? Tak jednoduché to nebylo a není.

Městské divadlo v Karlových Varech se bohužel už delší dobu nezdá pro každodenní provoz symfonického tělesa nejvhodnější. Prý nesplňuje nároky, které jsou na orchestrální zázemí kladeny, a zjevně se v něm všechny koncerty nedají uskutečnit.

Orchestr ptoto donedávna putoval městem do různých sálů, ve kterých lze symfonickou hudbu uspokojivě provozovat. Například do hotelů Pupp či Ambassador. Že to není ideální, bylo zcela zřejmé. Stavět nový sál ve městě, kterému vévodí areál hotelu Thermal, nebylo ovšem na pořadu dne. Co tedy s tím?

• Císařské lázně (©Wikipedie)

Naštěstí se vynořila varianta v podobě neorenesanční budovy Císařských lázní z roku 1895. V dobovém tisku bylo jejich vybavení přirovnáváno k zázraku. Především technický vynález z tamních koupelen: “Jako zázrakem se vany na povel vynořují z podlahy, aby pak po koupeli v podlaze znovu zmizely...“

Jenomže, dávno tomu. Císařské lázně chátraly, budova se veřejnosti uzavřela. A pokud byla od poloviny 90. let kdy zpřístupněna, pak pouze pro večírky během filmového festivalu. S tím se karlovarská radnice nehodlala smířit. V roce 2010 byly Císařské lázně prohlášeny kulturní památkou. A zároveň se začalo uvažovat o tom, že by jejich interiér mohl být přeměněn v koncertní sál. Nešlo o protimluv? Vždyť do kulturní památky se nesmí zasahovat...

Psal se rok 2019, když tým architekta Petra Hájka, představil vedení města ověřovací studii, která mě nepřestává fascinovat dodnes. Citlivě totiž vyřešila dilema, o kterém padla zmínka. Tedy jak do Císařských lázní zasáhnout, ale přitom nic historicky cenného nepoškodit?

Jádrem návrhu se stala vestavěná konstrukce, která stojí na šesti ocelových nohách. Podle přirovnání architekta Petra Hájka asi tak, jako gramofon na několika hrotech, nožičkách. Nejenže to zajistilo odpružení sálu před okolními hluky či otřesy. Především se tak do Císařských lázní vsunulo zároveň jeviště i hlediště, aniž by se kvůli tomu muselo cokoli bourat. Tedy kromě střechy.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 22. ledna v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 25.1. v 22:00 a v sobotu 27.1. ve 10:00.

Úvodní foto: Atrium v Císařských lázních, Karlovy Vary (©Císařské lázně)