Hudba sfér uprostřed Itálie. Operní areál Sferisterio ve městě Macerato

Ano, víme o veronské Aréně a koneckonců ji mnoho z nás navštívilo. Ani Caracallovy lázně v Římě nám nejsou neznámé – nejspíš od roku 1990, kdy se právě tam konal v rámci mistrovství světa v kopané první koncert tří tenoristů. Dobrá, ale trochu stranou se nachází i pozoruhodný areál zvaný Sferisterio, ve kterém sice možná nezní hudba sfér podle dávné představy starých Řeků, ale zato bezpočet slavných oper. Ve špičkovém podání a ve špičkové režii. Zkrátka a dobře, Operní festival v Maceratě je mnohými Italy stavěn na roveň těm veronským či římským. A to už něco znamená.

Kde tedy leží ono město Macerata a jak to v něm asi vypadá? K Jaderskému moři odtamtud není daleko, ale o nejvyhledávanější turistické pobřeží v Itálii se rozhodně nejedná. Do metropolí jako Florenci či Řím je to z Maceraty shodně kolem dvou set sedmdesáti kilometrů. O sto kilometrů blíž je San Marino. Zkrátka, v Maceratu sice nedávají lišky dobrou noc, ale na výlety se sem lidé nehrnou.

Nejspíš je to škoda. Čtyřicetitisícové Macerato oplývá úctyhodnou historií. Na město bylo povýšeno v srpnu roku 1138. Univerzita tu byla založena v roce 1290 a dnes ji navštěvuje kolem třinácti tisíc studentů. Městskou knihovnu tu mají od 18. století, podobně jako katedrálu, vybudovanou na troskách pozdně gotického kostela.

To vše je jistě zajímavé a cenné, přesto by to ale do Maceraty nepřivábilo rok co rok od července do srpna tisíce návštěvníků. Ti přijíždějí do neobvyklého prostředí areálu Sferisteria, kde mohli během uplynulých desetiletí slyšet a vidět pěveckou smetánku z Itálie i ze světa.

Co se domácích veličin týká, do Macerata vážili cestu například legendární Luciano Pavarotti, ale také Rugiero Raimondi, Renato Bruson anebo Katia Ricciarelli. Všem učarovalo prostředí, ve kterém lze inscenovat opery doslova ve velkém.

• Arena-Sferisterio (©Luna Simoncini)

Počátkem předminulého století si mocní a majetní ve středoitalském městě Macerata usmysleli, že by se zde mělo vybudovat rozlehlé sportoviště. V oblibě byl tehdy sport, připomínající volně dnešní házenou. A zřejmě šlo o oblibu nesmírně masovou. Jinak by nebyl pro budování hřiště a okolních tribun vyčleněn rozsáhlý pozemek, kam už se tehdy – podobně jako dnes – vešlo dva a půl tisíce diváků. A nebyl by najat uznávaný architekt dotyčné doby, jistý Ireneo Aleandri, aby se zhostil čímsi jedinečného návrhu.

Areál byl zpřístupněn roku 1829 a vzbudil zasloužený zájem. Navržen a postaven v dobově oblíbeném stylu zvaném neoklasicismus, nabízí dodnes návštěvníkům zvláštní vizuální zážitek. Na rozdíl od víceméně kruhové arény ve Veroně se zde v Maceratě vchází okázalou branou do prostoru, lemovaného z obou stran dlouhým obloukem tribun. Na protilehlém konci se oba prolínají tak, že před nimi je účinkujícím k dispozici rozlehlé pódium. A pod ním neméně velké orchestřiště, ve kterém prý hudebníci z jednoho strany orchestru jen přibližné tuší, zda jejich hra je v souladu s těmi na straně druhé.

Že to však nebude při operních festivalech v Maceratě zmatečné, dokazuje skutečnost, o které už byla řeč. Sjíždějí se sem vyhledávané a uznávané osobnosti operního zpěvu a na vyznění oper se tu pod širým nebem už dokázaly postarat špičky svého oboru. Například roku 1984 pozvali do Maceraty známého britského filmového režiséra a dokumentaristu Kena Russella. Muže, který na filmovém plátně zobrazil osobitým způsobem život Petra Iljiče Čajkovského, ale natáčel také televizní klipy písní Eltona Johna. Zde v areálu Sterisferio se zhostil nastudování Pucciniho Bohémy. Jindy zde slavily úspěch další Pucciniho Turandot a Tosca, které spojovala originální scénografie z tvůrčí dílny světoznámého Čecha Josefa Svobody.

Vše navázalo na proslulé první operní představení, které se ve Sterisferiu odehrálo roku 1921. To už někdejší míčový sport vyšel z módy a místo něj nastoupila kultura, hudba. Opera. Tou úplně první byla tehdy Verdiho Aida, na které si dali inscenátoři opravdu záležet. Kompars prý tvořila bezmála tisícovka lidí – a jako by to nestačilo, na pódiu se tu a tam promenovali koně či dokonce velbloudi.

Není divu, že se tato událost rozkřikla natolik, že pro velký zájem z celé Itálie musela být ještě sedmnáctkrát reprízována. Takže se náklady na její provedení bohatě vrátily.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 8. ledna v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 11.1. v 22:00 a v sobotu 13.1. ve 10:00.

Foto: Fotografie Leoše Janáčka na luhačovické kolonádě (©Fotografie pochází ze sbírky Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea)

Úvodní foto: Sferisterio (©Shutterstock)