Jak na Nový rok, tak po celý rok. Vídeňský Musicverain nad zemí i pod zemí

Musicverein je ovšem ve skutečnosti názvem pro celou, poměrně rozlehlou budovu v těsné blízkosti Okružního bulváru. Postaven byl na sklonku 60. let předminulého století díky velkorysému daru. Už roku 1863 totiž věnoval exkluzivní pozemek zmíněnému Spolku přátel hudby sám císař František Josef I. v souvislosti s tím, jak se bouraly již nepotřebné hradby kolem historického centra.

Vídeňský spolek přátel hudby se totiž ve městě těšil respektu a úctě. Založen byl už v roce 1812, jeho čestnými členy se stali Ludwig van Beethoven, Franz Liszt a další. Koncerty, které Spolek pořádal, se přesto musely mezi lety 1831 až 1870 konat v sále pro pouhých sedm stovek diváků, který nedokázal vyhovět zájmu vídeňského publika. Bylo jasné, že dříve či později musí být postavena koncertní síň. A čekalo se na vhodnou příležitost.

Tou byl nejen zmíněný dar císařského veličenstva, ale též okolnost, že o návrh budovy Musicvereinu projevil zájem velevážený architekt, spjatý s řadou dalších staveb na rodícím se Okružním bulváru. Byl jím svérázný Dán Theophil von Hansen, který se natrvalo usadil v Rakousku-Uhersku a těšil se ve Vídni značné oblibě. Ctil totiž tradice, měl rád neorenesanci i neoklasicismus a dodával svým budovám lesk a důležitost, po nichž byla mezi mocnými té doby poptávka.

• Musikverein (©Wikipedie)

Souběžně s Musicvereinem se ovšem pár metrů od něj, přímo na Okružním bulváru, začala hlásit o slovo další a snad ještě honosnější stavba. Vznikla sice jako dar mocného šlechtice své milované, ale poměrně brzy byla přeměněna na hotel. Nikoli náhodou dostal jméno Imperial. Dnes slouží Vídeňským filharmonikům jako vlídné zázemí buď pro společenské události či prostě jako azyl, v němž je možno si na chvíli odpočinout při kávě se sachrem.

Historicky první koncert v Musicvereinu se uskutečnil 6. ledna 1870. Program byl poctou dílu Ludwiga van Beethovena. Sestával z jeho předehry Egmont a Symfonie č. 5. Osudové. Dirigentem úvodního koncertu ve Zlatém sále vídeňského Musicvereinu byl 6. ledna 1870 Carl Heissler, žák jednoho z dynastie Hellmesbergerů. Původní profesí houslista a violista, který se o rok dříve stal prvním uměleckým ředitelem Vídeňského spolku přátel hudby. Brzy ho vystřídal, rovněž nakrátko, Anton Rubinstein a po něm byla funkce svěřena Johannesu Brahmsovi.

Slavný skladatel se do dějin Musicvereinu zapsal tak významným způsobem, že si posmrtně vysloužil hned trojí symbolické ocenění. Jeho socha shlíží z odstupu na Musicverein tak, jako se Antonín Dvořák dívá na pražské Rudolfinum. A v prvním patře Musicvereinu najdeme i rozměrnou Brahmsovu bustu. Záhy můžeme vejít do menšího ze dvou původních sálů, který od roku 1937 nese jeho jméno. Slouží především komorně laděným koncertům a do hlediště se vejde šest set diváků.

• Zlatý sál Spolku přátel hudby (©Wikipedie)

Přesně sedmnáct set čtyřicet čtyři míst k sezení a tři sta k stání nabízí hudbymilovnému publiku Zlatý neboli Velký sál. Ten, ve kterém se konají Novoroční koncerty z Vídně, zasvěcené valčíkům, polkám, kvapíkům a dalším skladbám dynastie Straussů a jejich souputníků. Bývá při této příležitosti plný květin. Donedávna se o výzdobu starali floristé z italského San Rema. Uprostřed zimy zavoněly jihem čerstvě rozkvetlé mimózy, které přiváželi. Po čase však převládl požadavek na domácí spolupráci, takže teď o vzhled Zlatého sálu 1. ledna pečují vídeňští zahradníci a floristé.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 1. ledna 2024 v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 4. 1. v 22:00 a v sobotu 6. 1. ve 10:00.

Foto: Fotografie Leoše Janáčka na luhačovické kolonádě (©Fotografie pochází ze sbírky Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea)

Úvodní foto: Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků (© Dieter Nagel)