Obří dvojdomek blízko řeky. Operní sál Stopera (a radnice) v Amsterodamu

Tam, kde se vyskytuje bohatství, se najdou také mecenáši umění. A v přístavním městě s jeho prolínáním nejrůznějších osob se vesměs daří i jistému volnomyšlenkářství, toleranci, intelektuálnímu průvanu.

V Amsterodamu té doby bylo též možné setkat s buřičskými filozofy, za které byli považováni Baruch Spinoza nebo John Locke. Spinoza sem v mládí uprchl z Lisabonu, strávil tu šestatřicet let, byl pro své nespoutané myšlení vyloučen z židovské obce, živil se jako brusič a sepsal tajné traktáty plné přelomových myšlenek. Také Lockemu posloužil Amsterdam jako azyl, když byl coby věrozvěst osvícenství vyobcován roku 1683 z Anglie. Osobně se setkat nemohli, protože Spinoza byl tou dobou už sedm let po smrti.

Zato případné setkání dvou gigantů, malíře Rembrandta a učitele národů Komenského, není vyloučeno. Byli současníky, zemřeli jen rok po sobě, a když tu Jan Amos trávil od roku 1656 poslední část svého života, pobýval v rodině bohatého obchodníka, který si objednával díla u rozporuplného umělce, za jakého byl Rembrandt tehdy považován. Nyní už delší dobu probíhá odborné zkoumání, zda jeho obraz dosud zvaný buď Portrét starého muže či Portrét rabína není ve skutečnosti podobiznou Komenského.

• Stopera, Amsterodam (©Ronald Tilleman)

A kam konkrétně se v Amsterodamu s Jiřím Vejvodou vydáme? Cílem je novodobý koncertní sál v samém srdci města, kterému se říká Stopera.

Že nový operní dům město na vodních kanálech potřebuje a že by měl být na úrovni, o tom se tam začalo diskutovat už v roce 1915. Souběžně s tím se vedla řeč o nutnosti vybudovat moderní radnici, což se také vleklo. Shoda panovala na tom, že oba objekty, opera i radnice, by se neměly krčit na okraji Amsterodamu, ale stát v jeho centru. Jenže kde vzít rozlehlý pozemek v oblasti, kde se úzké domy naklánějí nad vodními kanály, natěsnány jeden vedle druhého?

Dlouho se nedělo nic, až se z neblahých příčin vynořilo řešení. Jednou z typických částí městského centra byla židovská čtvrť, oplývající čilým životem a osobitou atmosférou. S obojím udělali za druhé světové války nacisté krátký proces. Nizozemští židé putovali do koncentračních táborů, jejich čtvrť utichla, vylidnila se, osiřela. Ti, kterým osud dopřál se vrátit, pak už neměli sílu ani kapacitu ji obnovit.

Kýžený pozemek pro operu a radnici byl tedy náhle k dispozici. Že stále přetrvávala myšlenka spojit obě tak rozdílné instituce pod jednu střechu, je pozoruhodné.

Roku 1955 vznikla komise pro výstavbu, která zadala návrh místnímu architektonickému studiu Berghoef and Vegter. Trvalo dalších deset let, než se ateliér s něčím vytasil a než to komise smetla. Na kalendáři byl už rok 1964, když byla končně vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž, ze které vzešel vítězný návrh. Jeho autorem byl vídeňský architekt Wilhelm Holzbauer – ano, ten, který se o třicet let později zasloužil o rozšíření ikonického Musikvereinu do podzemí, kam umístil čtyři moderně pojaté komorní sály.

Zdálo se, že amsterodamské opeře se konečně blýská na časy. Jenže, rozevlátá šedesátá leta minulého století se přehoupla do hospodářských potíží následující dekády. A náhle vše vázlo na nedostatku financí. Dlužno upřesnit, že tou dobou byla v plánu jen výstavba operního domu podle Holzbauerova návrhu. Opět se ale, snad kvůli propojení investic, oprášila myšlenka obřího dvojdomku, ve kterém bude sídlit i radnice. Přizván byl domácí architekt Cees Dam.

A jaké byly další osudy tohoto operní domu? Prozradí Jiří Vejvoda v premiéře v pondělí 5. února 2024 v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 8. 2. v 22:00 a v sobotu 10. 2. ve 10:00.

Úvodní foto: Stopera, Amsterodam (©Wikipedie)