Slavnost z lásky zrozená. Chopinův festival v Mariánských Lázních

Slavností bývá někdy nazýván Chopinův festival v Mariánských Lázních. A není to přehnané tvrzení. Každoroční hudební událost, obohacená navíc v sudých letech o mezinárodní klavírní soutěž, se totiž postupně rozrostla do bohaté přehlídky akcí. Kromě symfonických koncertů obsahuje i koncerty komorní, dále pak recitály, nokturna či matiné, ale také jazzová vystoupení. Rovněž probíhá doprovodný program včetně golfového turnaje, na kterém je příležitost k seznámení se se sponzory. A nelze vynechat ani výtvarnou rovinu tohoto festivalu, protože jmenný výčet spolupracujících umělců je úctyhodný.

Sečteno a podtrženo, rozhodně vznikl Chopinův festival v Mariánských Lázních z lásky. Ne že by to pro jiné projekty tohoto typu neplatilo. Vždycky musí být k jejich vzniku, udržování a rozvíjení kromě dobrých úmyslů také láska k hudbě. Ovšem zmíněný festival se opírá ještě o něco navíc. A tím je někdejší hudebníkova láska, která se naplno rozvinula právě zde.

Jak známo, dotyčným hudebníkem nebyl nikdo jiný než jeden z velikánů klavíru. Polský virtuóz Fryderyk František Chopin. Jehož prvním a vlastně jediným pedagogem byl od jeho šesti do dvanácti let Čech působící v Polsku Vojtěch Živný.

Chopinův festival vznikl ve stejném roce, ve kterém byla založena Společnost Fryderyka Chopina. Tedy v devětapadesátém. Neboli ještě za politicky tuhých dob, ale v tomto případě podle slov Ivana Klánského, pozdějšího předsedy této Společnosti, „nahrávala okolnostem skutečnost, že Chopin pocházel z Polska, toho času s námi politicky spřáteleného.“

Ke vzniku Společnosti, jejím zakladatelům a k festivalu i k soutěži se propracujeme podrobněji. Snad se úvodem sluší říct, že sice nepatří k největším chopinovským přehlídkám na světě, rozhodně nemá ambici měřit s tou varšavskou. Přesto za desítky let své existence přivábila k vystoupením nejeden z velkých pojmů klavírního umění na planetě. Ohlédnutí zpět nabízí jména jako Emanuel Ax, Eugen Injic, Krystian Zimmerman a dokonce snad též Martha Argerich. Za zmínku stojí také vietnamský klavírista Dang Thai Son, kterého pamatujeme i ze soutěže Pražského jara.

Památník Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních (©Oficiální turistický portál města Mariánské Lázně)

Mariánskolázeňský Chopinův festival určitě stojí za pozornost

Vraťme se ale bezmála o dvě století zpět. Ke konci 20. let 19. století se dospívající Fryderyk Chopin, ročník 1810, poznal ve Varšavě s útlou dívenkou mladší o devět let. V domě Chopinových byl provozován malý penzion, ve kterým pobývali dva chlapci z rodiny bohatého statkáře Wodziňského. Fryderyk, který měl doma jen samé sestry, se s nimi rád zkamarádil. A když si je přišla vyzvednout maminka s dcerkou Marií, poprvé se ti dva spatřili tváří v tvář.

Zatímco pak v roce 1831 pobýval jednadvacetiletý Chopin ve Vídni, vypuklo v Polsku povstání za nezávislost. Jeho otec Mikuláš mu písemně poradil, aby se nevracel; syn poslechl a zamířil do Paříže. Povstání sice skončilo neúspěšně, ale movité rodině Wondziňských porevoluční zmatky nevyhovovaly, takže se rovněž vydali na cesty. Jejich cílem se stala Ženeva, odkud se přemístili do Drážďan.

Nastal rok 1835 a Fryderyk, často nemocný, se léčil v Karlových Varech. Rodičům se podařilo přijet za ním z Varšavy, setkání bylo dojemné. Do té míry, že Fryderyk se s nimi vydal na kus zpáteční cesty, která vedle přes Drážďany. Když se tam šel v podvečer projít, narazil – inu, Wondziňské. Náhoda nebo osud? Marie mezitím dorostla do krásy. Přeskočila jiskra; slíbili si, že se setkají znovu.

A to už jsme v červenci 1836. Devět dní se neduživý virtuóz trmácel dostavníkem z Paříže do Mariánských Lázní, aby se tam setkal s dívkou, na kterou nemohl zapomenout. Byl totiž informován, že ženská část rodiny Wodziňských ve městě léčivých pramenů pobývá. Podobně jako řada krajanů z Polska, kteří si Mariánské Lázně oblíbili. A v tom tkvěl problém. Chopin, tehdy už slavná veličina, se z jejich společnosti ne a ne vymanit, musel hrát, ač byl vyčerpaný. Aby spolu přece jen byli pár hodin o samotě, vymyslela chytrá Marie důvod. Dobře malovala, takže v klidu a beze spěchu vytvořila Fryderikův portrét. Následovaly zásnuby.

Jenže když se Chopin vypravil do Drážďan požádat o ruku Mariina otce, dočkal se ponižujícího odmítnutí. Pro svůj nejistý zdroj příjmů, který na statkáře působil nedůvěryhodně. Marie, tehdy sedmnáctiletá, se otcovu příkazu podrobila. Do matčina dopisu, který Fryderyk záhy obdržel, ale připsala pár hřejivých slova a přibalila neméně hřejivé ponožky jako dárek. Naděje ještě nezemřela.

Čas však plynul a na pokraji smrti se v Paříži ocitl Chopin. Ujala se ho o šest let starší femme fatale Georg Sand. A ve Varšavě se Marie vdala…. Byl konec. Zbyl jen Valčík f moll, který pro dívku Fryderyk kdysi zkomponoval. A balíček vzájemné korespondence, který nalezli v jeho pozůstalosti. Na něm kratičký nápis: Můj žal.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 13. listopadu v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 16.11. v 22:00 a v sobotu 18.11. ve 10:00.