Hudební divadlo na náhorní plošině. Teatro Juaréz ve městě Guanajuato

V cyklu Slavná auditoria se vypravujeme i za skutečnou exotikou. Příkladem za jiné budiž náš někdejší výlet do operního domu v severobrazilském městě Manaus. Pátrání o tom, proč se v obklopení deštných pralesů podařilo vybudovat cosi tak nečekaného, nepostrádalo na zajímavosti.

Cestu za nečekaným cílem podnikneme ovšem i tentokrát. Nezavede nás za hudbou do stínu vysokých stromů, ale naopak na často vyprahlou náhorní plošinu, kde teploty od dubna do října neklesají po pětatřicet stupňů a co chvíli atakují čtyřicítku. Kdo by se v takovém klimatu plahočil za operní nebo symfonickou produkcí? Jaký smysl mělo v tak neobvyklých podmínkách vybudování hudebního divadla?

A přece k němu došlo. Na pouti prostorem i časem se ocitáme uprostřed Mexika. Ve výšce dvou tisíc metrů, kde se po strmých úbočích rozkládá dvousettisícové město Guanajuato.

Že jste o něm nikdy neslyšeli? Na tom není nic divného. Vždyť se v mexických, poměrně přelidněných poměrech jedná vlastně o titěrné sídlo. Například blízké město Leon má obyvatel šestkrát tolik, přes milion a čtvrt. O Mexico City, vzdáleném odtud tři sta padesát kilometrů, ani nemluvě. Čím je tedy Guanajuato tak zajímavé, že právě v něm se nachází sál, ve kterém od počátku dvacátého století vystoupily i hudební hvězdy první velikosti?

Odpověď lze najít jak v konkrétním historickém datu, tak v průběhu celého předminulého století. Právě město Guanuajato bylo totiž roku 1810 svědkem bitvy o nezávislost Mexika, o přerod země z kolonie do republikánského zřízení. A když se to podařilo, následná desetiletí byla svědkem tamního zrodu místní, relativně movité vrstvy obyvatel. Podnikatelské vrstvy, který svůj společenský statut chtěla dát najevo i vybudováním domu určeného opeře či symfonické hudbě.

Celých jednatřicet let, od roku 1872 do roku 1903, trvalo, než se sen proměnil ve skutečnost. Ta ale hned v úvodní večer, 27. října, stála za to. V podání italského operního souboru, který dirigoval zajímavý muž jménem Giorgio Pollaco, byla provedena Verdiho opera Aida.

Guajanto (©brittanica.com)

Velká kariéra třicátníka z Benátek

Zmínka o třicátníkovi z Benátek, který roku 1903 pozdvihl taktovku při provedení Aidy v Teatro Juaréz, nepadla náhodou. Poté, co přesídlil za moře, jej totiž čekala velká kariéra. Od roku 1915 působil v Metropolitní opeře v New Yorku, kde vystřídal krajana Artura Toscaniniho. Následně Giorgio Pollaco přesídlil do operního domu v Chicagu.

Ale zpět do mexického města Guanajuato. Jakkoli dnes málo známé, před dvěma staletími patřilo mezi tři nejlidnatější na západní polokouli. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Jeho tehdejších šestašedesát tisíc obyvatel překonaly jen Mexico City a Havana; v závěsu následovaly New York a perunáská Lima. Proč se sem ale tolik obyvatel stěhovalo?

Přicházeli za prací. Vědělo se totiž, že zdejší doly na stříbro a zlato nabízejí příležitost k výdělkům, o kterých se nesnilo ani dobyvačným Španělům, natož chudým domorodcům. A je vlastně logické, že právě tady se ti nejubožejší nakonec postavili na odpor. Osmadvacátého října 1810 přivedl bojovný kněz Manule Hidalgo k branám města pitoreskní vojsko složené z nádeníků a potomků zdejších Indiánů. Přesto zahnali protivníka do úzkých. Jmenovitě do rozhlehlé sýpky, kterou v davovém amoku podpálili i s těmi, kdo se v ní ukryli. Krutý čin nechtěně pozdržel mexické úsilí o nezávislost, které zvítězilo až o čtrnáct let později.

A jak šel čas, stal se v roce 1858 mexickým prezidentem historicky první potomek místních neboli zapotékovských Indiánů. Šlo ovšem o vzdělance, absolventa práv, někdejšího předsedu Nejvyššího soudu a ministra spravedlnosti. Benito Juaréz se jmenoval. Po kom jiném pojmenovat divadlo, které zdejší radnice naplánovala přesně v roce, kdy zmíněnému prezidentovi vypršel jeho mandát?

Slavní rodáci města Guanatojuato a stavba Teatra Juaréz

Stavba hudebního divadla Teatro Juaréz s hlavním sálem pro devět set diváků ovšem trvale velmi dlouho. Dvacet let se toho totiž moc nedělo. Vývoj se uspíšil až ve chvíli, kdy se roku 1892 ujal zásadních úprav místní architekt Antonio Rivas Mercado. Byl to muž na svém místě. Rázný systematik, ale zároveň vzdělaný tvůrce. Po studiích v Paříži, kde strávil velkou část mládí, se vrátil domů, aby v Mexiku navrhoval, rekonstrovalu, vyučoval. A záslužně rozdělil vysokoškolská studia v oboru architektury na umělecká a technická.

Město Guanatojuato má mezi svými rodáky ještě další dvě významné osobnosti.

Na svět tu přišel slavný malíř Diego Rivera, syn židovské konvertitky a zapálený komunista, který se dvakrát oženil s neméně proslulou malířkou Fridou Kahlo. Mexičanům se ale možná víc než ti dva zapsal do paměti znamenitý operní pěvec a oblíbený filmový herec Jorge Negrete. Ročník 1911. Mezi těmi, které v raném mládí, neřku-li v dětství Negrete zásadně ovlivnil, nacházíme i globální superstar operního světa. Placida Dominga.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 5. června v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 8..6. v 22:00 a v sobotu 10. 6. v 10:00.