Shakespearův Hamlet se vrací do Národního divadla
Na jeviště Národního divadla se po téměř pětadvaceti letech vrací Hamlet, nesmrtelná Shakespearova tragédie o nespravedlnosti světa, tíze velikosti úkolu a malosti člověka. Premiéry nového nastudování uvidí diváci ve Zlaté kapličce 7. a 8. prosince.
Dosud poslední nastudování Shakespearovy tragédie v Národním divadle mělo svou premiéru v prosinci 1999 v režii Ivo Krobota s Vladimírem Javorským v hlavní roli, nyní se režie ujímá duo SKUTR a titulní úloha byla svěřena Pavlu Neškudlovi.
Nehostinná severská krajina, vzdouvající se moře a pulzující neklid země i duší. Na hranicích obchází cizí armáda, na trůn usedá nový král a okolím zmítají nepokoje. Objevují se skrytá tajemství, neblahá znamení a navíc se zjeví mrtvý vladař, který pověří svého syna těžkým úkolem, pomstít krutou vraždu. Co je zde pravda? Co skutečnost? Jak pošpiní člověka touha po moci? A jak cesta za odplatou? Má smysl v tomhle světě milovat? Má smysl jednat? A má smysl být?
Hamlet neustále přitahuje další a další generace tvůrců, kteří se snaží postihnout přízračnou cestu hledání smyslu a významu. Zůstává věčným niterným dramatem pochyb a činu, ale také silným příběhem o rozpadu státu, společnosti a hodnotového systému. Je to tragédie o hranicích šílenství, úzkosti a křehkosti. Snad vůbec nejslavnější hra o odvaze postavit se zlu a také o tom, jak těžké je vzít na sebe zodpovědnost ve světě, který selhal.
Dramaturgyně Jana Slouková k tomu dodává: „Shakespearova nejslavnější tragédie nám nabízí pohled na dobu, kdy jsou všechny lidské hodnoty nestálé a svět je silnější než člověk. Na všudypřítomný neklid, nerv, vědomí ztráty světa starého a pocit nejistoty z budoucnosti. Je to zneklidňující obraz světa, který na všech svých dobře míněných cestách nejspíš selhal. Hamlet je pro mě hra o šílenství v šílené době. O tom, jak těžké je sebrat odvahu a vzít na sebe zodpovědnost za nápravu věcí. Je to hra o nutkání a pochybnostech. A právě zpochybnění sebe sama, rozpor ideje a stávající reálné situace, to vše nám zpřítomňuje Hamleta směrem k dnešku.“
Díky všem otázkám, které tvůrcům i divákům klade, se stává zrcadlem našeho prožívání, smýšlení a neklidu. I přesto, že nás od doby vzniku Hamleta dělí více než čtyři sta let, zůstává věčným příběhem o přelomu věků a konci starého světa, o společenských změnách a deziluzi a také o tom, jak těžké je být připraven.
Foto: Hamlet: Jan Bidlas (Francisco), Berenika Anna Mikeschová (Ofelie), Pavel Neškudla (Hamlet), Igor Orozovič (Claudius), Csongor Kassai (Duch), Filip Březina (Laertes), Marek Daniel (Barnardo) (© Pavel Hejný)
