Romantismus

Termín romantismus byl odvozen od slova román, tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické či mystické (gotický román) prvky. Romantismus našel uplatnění ve všech uměleckých disciplínách. Umělci se ve svých dílech snažili vyjádřit duchovní náplň tohoto směru prostředky, které měli k dispozici. Hudba romantismu reagovala na změny, které vyvolalo nastolení nových společenských vztahů.

Nejslavnějšími skladateli byli Franz Schubert, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Robert Schumann, Hector Berlioz, Fryderyk Chopin, Ferenc Liszt, Richard Wagner, Petr Iljič Čajkovskij, Johannes Brahms, Giuseppe Verdi, Johann Strauss ml., Gustav Mahler a mnoho dalších. Z českých autorů především Bedřich Smetana a Antonín Dvořák.

Hudba

Změny ve společnosti vedly i ke změnám postoje k hudbě. Skladatelé již zpravidla nebyli ve službách aristokracie a mohli psát svobodněji.

Hudba už nebyla jen výsadou šlechtických dvorů, přesunula se do nově vznikajících veřejných koncertních sálů a divadel. Romantický orchestr se oproti klasicistnímu zvětšil na 60-70 hudebníků a rozrostl – především o dechové nástroje (dřevěné i žesťové), ale i bicí, či harfu.

Hudba se stala samozřejmou součástí dobrého vzdělání a hudební nástroje – nejčastěji klavír – běžnou součástí každé měšťanské domácnosti.

Námětem hudebních děl se často stávala národní historie, příroda, ale i stavy lidského nitra. Oblíbeným námětem byla i literární a divadelní díla. Vzniká programní hudba, novou hudební formou je symfonická báseň.

Franz Schubert

1797 (Vídeň) – 1828 (Vídeň)

Rakouský hudební skladatel období raného romantismu s mimořádnou schopností vystižení lyrických a romantický nálad. Autor mj. 8 symfonií, těžiště jeho odkazu spočívá především v písňové a komorní tvorbě.

Hector Berlioz

1803 (La-Cote-Saint-André) – 1869 (Paříž)

Francouzský skladatel, spisovatel a hudební kritik.

Jeho hudbou se otevírá nová epocha v dějinách instrumentace. Jeho význam spočívá hlavně v užití tzv. idée fixe, neboli "utkvělé hudební myšlenky", jež se prolíná celou skladbou; viz Fantastická symfonie. Autor velké učebnice o instrumentaci moderního orchestru.

Felix Mendelssohn-Bartholdy

1809 (Hamburk) – 1847 (Lipsko)

Německý hudební skladatel, k jeho nejznámějším dílům patří hudba ke hře Sen noci svatojánské na motivy Shakespearovy hry, Koncert pro housle a orchestr e moll, Symfonie č. 4 A dur „Italská“.

Robert Schumann

1810 (Cvikov) – 1856 (Endenich)

Německý skladatel a hudební kritik. Autor 4 symfonií, velkého množství komorních a především klavírních skladeb. Jeden z nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu. Trpěl maniodepresivní psychózou, svůj život ukončil skokem do Rýna.

Frederyk Chopin

1810 (Želazova Wola) – 1849 (Paříž)

Polský klavírní virtuóz a skladatel, jeden z největších zjevů hudebního romantismu. „Básník klavíru“. Psal především pro sólový klavír (nokturna, mazurky, preludia, polonézy, valčíky). Jeho dva klavírní koncerty patří k základním pilířům klavírní literatury.

Ferenc Lizst

1811 (Raiding) – 1886 (Bayreuth)

Rakousko-uherský klavírní virtuóz a hudební skladatel.

Jeden z nejznámějších klavírních virtuózů své doby a jeden z nejproduktivnějších hudebních skladatelů 19. století. Svými symfonickými básněmi (např. Les Preludes, Mazepa) se stal jedním z průkopníků programní hudby.

Ukázky:

Giuseppe Verdi

1813 (La Ronsole) – 1901 (Milán)

Italský hudební skladatel, jeho opery jsou dodnes součástí repertoáru všech předních operních domů celého světa. K nejznámějším patří Nabucco, Ernani, Macbeth, Rigoletto, Trubadúr, La Traviata, Aida, Otello.

Richard Wagner

1813 (Lipsko) – 1883 (Benátky)

Německý skladatel hudby romantismu, reformátor opery (prohloubil vztah libreta a hudby).   Ke všem svým operám si napsal libreta sám. K těm nejznámější patří Bludný Holanďan, Lohengrin, Tristan a Izolda, Mistři pěvci norimberští, Parsifal, operní tetralogie Prsten Nibelungův.

V Bayreuthu mu bylo v roce 1873 umožněno s pomocí bavorského krále Ludvíka II. postavit pro inscenace svých oper divadlo s tehdy vynikající akustikou a založit zde tradici Hudebních slavnostní (Bayreuther Festspiele), které si svoji světovou proslulost udržují dodnes.

Johann Strauss ml.

1825 (Sankt Ulrich) – 1899 (Vídeň)

Syn „otce valčíku“ Johanna Strausse st. Autor cca 500 skladeb (valčíky, polky, pochody, operety). Nejslavnějšími jsou Na krásném modrém Dunaji, Císařský valčík, operety Netopýr a Cikánský baron.

Hector Berlioz píše Fantastickou symfonii

Ta představuje mezník v dějinách hudby. Skladatel zhudebňuje jakýsi snový příběh, který sám vytvořil a ve svých hudebních představách prožívá. Nová instrumentace, novost hudební řeči – to vše tvoří z díla neopakovatelný vstup do romantické estetiky – Berlioz je zakladatelem programní hudby.

Johannes Brahms

1833 (Hamburk) – 1897 (Vídeň)

Německý skladatel, klavírista a dirigent, dovršitel klasické německé hudební tradice. Stěžejní význam mají jeho 4 symfonie, Akademická slavnostní předehra, Houslový koncert D dur, Uherské tance. Velký propagátor hudby Antonína Dvořáka.

Petr Iljič Čajkovskij

1840 (Votkinsk) – 1893 (Petrohrad)

Jeden z nejvýznamnějších světových hudebních skladatelů. Spojoval prvky ruské lidové hudby s evropskou vážnou hudbou. Zkomponoval 6 symfonií, symfonické básně Romeo a Julie, Francesca da Rimini, světově proslulý Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll, 10 oper (Evžen Oněgin, Piková dáma, Panna Orleánská a jiné). Proslavil se svými balety Labutí jezero, Šípková Růženka, Louskáček.

Literatura

Romantismus byl dobou temných pohádek Jakoba a Wilhelma Grimmových, depresivně laděných děl básníka a dramatika Johanna Wolfganga Goetha (Faust, Utrpení mladého Werthera), hororových a fantaskních příběhů Edgara Alana Poea (Havran), či historických fresek z pera Sira Waltera Scotta (Ivanhoe). Charakteristická je rozervanost a zoufalství romantických hrdinů, pro něž je nejdůležitějším a nejzákladnějším citem láska, která má moc osvobozovat člověka i jeho ducha.

La Traviata

V Benátkách premiéra Verdiho opery La Traviata, kterou napsal na námět románu Alexandra Dumase mladšího Dáma s kaméliemi.

Ukázky:

Eugéne Delacroix

Eugène Delacroix byl nejvýznamnější francouzský malíř období romantismu, jedna z největších osobností světového malířství 19. století. V jeho malířském díle nalezneme portréty, obrazy s náboženskými podměty, scény z historie nebo z literatury. Nejvíce ho proslavil obraz Svoboda vede lid na barikády nebo slavný portrét Frédérica Chopina.

Malířství

Malířství romantismu je v podstatě reakcí na strohost klasicismu. Základními prvky jsou cit a individualita. Převládá dramatičnost, nevšednost, tajuplnost, podněty malíři čerpají především ve středověku a exotických zemích. Vzniká styl biedermeier, který se prosazuje především v německy mluvících zemích a stává se typickým měšťanským stylem této doby. Velká poptávka po spotřebním nábytku znamená rozvoj uměleckých řemesel.

Francisco de Goya

Nejčastěji se lze setkat se soudem, že Goya je posledním velkým starým mistrem, který současně přispěl ke zrození moderního malířství. Jeho dílo spojuje klasicismus a romantismus s expresionismem a dalšími rysy nových tendencí.

Chopinova nokturna

Polský skladatel Fryderyk Chopin vydává prvních 18 nokturen.

Gesamtkunstwerk

Richard Wagner přináší do světa opery „Gesamtkunstwerk“ (koncepce souborného uměleckého díla). Poprvé se tato forma projevuje v opeře Tristan a Isolda.

Gustav Mahler

1860 Kaliště u Humpolce) – 1911 (Vídeň)

Gustav Mahler se narodil v židovské, německy hovořící rodině na Vysočině v obci Kaliště, proto bývá do jisté míry považován též za českého skladatele, a to i pro jeho častou inspiraci českou lidovou hudbou. Ve své době též slavný – především operní - dirigent. Pilíři jeho díla je jeho 10 symfonií a celá řada skladeb písňové formy. 

Peer Gynt

V rámci hudby k dramatu Henryka Ibsena napsal norský skladatel Edvard Hagerup Grieg suity Peer Gynt.

Architektura a sochařství

Architektura jako samostatný styl neexistuje, zaměřuje se na nostalgické vzpomínky na minulost. Setkáváme se s neogotikou (Westminsterský palác v Londýně, Lednicko-Valtický areál, Hluboká nad Vltavou), neorenesancí (Národní muzeum v Praze, Rudolfinum), neobarokem, noklasicismem, historizující architekturou.

Sochařství podléhalo vlivu klasicismu a akademismu.  Konzervativismus přetrvával hlavně v monumentálním sochařství, jehož objednavateli byly veřejné instituce požadující pro své pomníky a památníky ověřené klasické formy.

Novinkou se stalo zobrazování zvířat, která oproti klasicismu, kde měla pouze alegorický význam, nyní získala plnohodnotné postavení s lidskou postavou. 

Vídeňská Opera

Slavnostní otevření vídeňské Opery s Mozartovou operou Don Giovanni.

Opera Garnier

V Paříži byla otevřena budova Opera Garnier.

Technika

Období druhé poloviny 19. století bylo ve znamení technických aplikací elektřiny, vynálezů různých elektrických spotřebičů. K slavným fyzikům a vynálezcům té doby lze řadit jména jako Heinrich Hertz, William Thomson lord Kelvin, Thomas Alva Edison, Werner von Siemens, Nikola Tesla, Alexander Graham Bell, z Čechů František Křižík.

Vynález telefonu

Alexander Graham Bell zkonstruoval první použitelný telefon.

Fonograf

Tomas Alva Edison představil první verzi fonografu (první přístroj na nahrávání a reprodukci hlasu).

Labutí jezero

V Moskvě se uskutečnila premiéra klasického baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského.

Mahlerova 1. symfonie

V Budapešti měla premiéru 1. symfonie Gustava Mahlera.

Zemská výstava

Jubilejní zemská výstava v Praze - hospodářská, kulturní a společenská výstava uspořádaná na oslavu jubilea první průmyslové výstavy, konané v Praze roku 1791.

V českých zemích

V českých zemích je období romantismu dobou národního obrození. Hlavním úkolem jeho vůdčích představitelů bylo pozvednout český jazyk opět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti. Mezi národní buditele patřili Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Josef Kajetán Tyl, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, Jan Evangelista Purkyně, Magdalena Dobromila Rettigová, František Palacký. 

Česká hudba

V oblasti hudby se skladatelé obracejí k lidovým kořenům (sběr lidových národních písní) a k vlasteneckým tématům a námětům z české historie.

Mezi nejdůležitější české skladatele období romantismu patří především zakladatelé české národní hudby Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich.

Karel Hynek Mácha

Za prvního českého moderního básníka je považován Karel Hynek Mácha (1810 – 1836).

Své první básnické pokusy psal v němčině, od roku 1830 psal výhradně česky.  V jeho básnické tvorbě nacházíme sonety i lyrickoepické skladby. V próze se věnoval hlavně historickým tématům. Máchův portrét se nedochoval.

Jeho stěžejním dílem je báseň Máj, jediné dílo, které vyšlo knižně ještě za jeho života. Lyrickoepická skladba považovaná za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha v této skladbě zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života.

Založena konzervatoř v Praze

Nejstarší škola tohoto typu v Evropě. Zakládací listina je z dubna 1808, v březnu 1810 vznikla „Společnost pro zvelebení hudby v Čechách“, první školní rok zahájen 24.4.1811.

Bedřich Smetana

1824 (Litomyšl) – 1884 (Praha)

Významný představitel českého hudebního romantismu. První vpravdě národní český skladatel, který tvořil díla evropské úrovně. Tvůrce národní opery (celkem 8 dokončených, nejvýznamnější jsou Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Libuše, Hubička, Tajemství). Autor světově proslulého programního cyklu symfonických básní Má vlast.

Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka

Premiéra české hudební zpěvohry Františka Škroupa Fidlovačka, v níž poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou.

Antonín Dvořák

1841 (Nelahozeves) – 1904 (Praha)

Představitel tzv. klasicko-romantické syntézy, jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů. Jeho díla plná melodické invence uchvacují dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům. Jeho hudba je charakteristická lidovou hudebností, svěží melodikou, živelnou rytmikou. Složil 9 symfonií, nejznámější je č. 9 e moll „Z Nového světa“. Dalšími významnými díly jsou dvě řady Slovanských tanců, symfonické básně Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek, opery Rusalka, Čert a Káča, oratorium Stabat Mater, Requiem.

Většinu Evropy zasahují revoluce

Proti absolutismu se zdvíhá velký odpor. V Rakousku je proti absolutismu namířeno březnové revoluční hnutí. V červnu 1848 se sešel v Praze tzv. Slovanský sjezd.

V Čechách se splněním velké části revolučních požadavků situace značně uklidnila. Svatováclavský výbor se přejmenoval na Národní výbor a do jeho čela se dostali čeští liberálové František Palacký, František Ladislav Rieger, Karel Havlíček Borovský, František August Brauner.

Zdeněk Fibich

1850 (Kamenice nad Lipou) – 1949 (Skuteč)

Vedle Smetany a Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Typický představitel hudebního romantismu, průkopník melodramatu (Hippodamie na námět Jaroslava Vrchlického, Vodník, Polednice, Štědrý den).

V letech 1875 až 1878 byl kapelníkem Prozatímního divadla. Od roku 1899 do své smrti byl operním dramaturgem v Národním divadle. 

Česká literatura

Období romantismu v české literatuře odpovídá vyvrcholení českého národního obrození, které se stalo celonárodním hnutím, znamenalo definitivní vítězství nad germanizací, postupně nabylo politického charakteru a vnitřně se diferencovalo.

Za zakladatele českého dramatu (především komedie) byl považován Václav Kliment Klicpera. Zasloužil se o pozvednutí úrovně českého divadelnictví – proměnil rytířské hry v historická dramata s vlasteneckým obsahem, které se staly základem novodobé české dramatické tvorby.

Kytice

K. J. Erben píše své stěžejní dílo – sbírku básní Kytice.

Babička

Vychází nejslavnější kniha Boženy Němcové Babička.

Prodaná nevěsta

B. Smetana dopsal svou nejhranější operu – Prodaná nevěsta, premiéra byla v Prozatímním divadle v Praze.

Architektura a umění

Romantická architektura jako svébytný styl prakticky neexistuje.

Nejčastějším slohem tohoto období je tzv. novogotika, která vychází z gotického slohu (zámky Hluboká v jižních Čechách, Lednice na jižní Moravě).

V Praze v průběhu 19. století postupně na místech původních barokních hradeb a hradebních příkopů vznikají moderní bulváry (Václavské náměstí, Karlovo náměstí, Národní třída, Na Příkopě, Na Můstku).

Mezi nejvýznačnější tvůrce architektury v Praze v 19. století patří: Josef O. Kranner, Josef Mocker, Josef Zítek, Josef Schulz, Vojtěch Ignác Ullmann.

České romantické sochařství zastupuje především Václav Levý, Josef a Emanuel Maxovi (sochy na Karlově mostě), Josef Václav Myslbek, malířství pak Antonín a Josef Mánesovi, Adolf Kosárek, Julius Mařák, pozdní romantismus Mikoláš Aleš.

Základní kámen Národního divadla

16. května 1868 slavnostně položen základní kámen pražského Národního divadla.

Katedrála sv. Víta

Na Pražském hradě byl v roce 1873 položen základní kámen k dostavbě katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. 

Otevřeno Národní divadlo

Slavnostní otevření ND 11.6.1881 premiérou opery Bedřicha Smetany Libuše, komponovanou pro tuto příležitost.

Znovuotevření Národního divadla

Budova Národního divadla byla znovuotevřena 18. listopadu 1883 po velkém požáru v roce 1881. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Budova, technicky dokonale vybavená (elektrické osvětlení, ocelová konstrukce jeviště), sloužila bez velkých přestaveb skoro sto let.

Novosvětská symfonie

Ve světovém kontextu nejpopulárnější Dvořákovo dílo vzniklo v prvním roce skladatelova pobytu ve Spojených státech amerických. Premiéra, která se konala 16. prosince 1893 v newyorské Carnegie Hall, se stala vrcholnou kulturní událostí sezóny a pro Dvořáka představovala největší triumf jeho umělecké dráhy.

Podcast