Klasicismus

Klasicismus je umělecký směr, který se inspiruje hlavně starověkými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl ve Francii 17. století za vlády "krále slunce" Ludvíka XIV. jako reakce na citové až vášnivé baroko a odtud se rozšířil do celé Evropy.

Klasicismus se vyznačuje snahou o dokonalou formu, ucelenost a přehlednost ve všech atributech díla, především v oblasti melodie a harmonie. V dějinách hudby představuje období vyrovnanosti, které bylo iniciováno potřebou kontrastu k neklidu předcházejícího baroka i pozdějšího romantismu. Klasicistní hudební styl vznikl v souvislosti s všeobecnými kulturními i vědeckými proudy.

Jedním z nejdůležitějších "vývojových skoků", které klasická éra přinesla, je rozvoj veřejných koncertů. Ačkoli aristokracie bude stále hrát významnou mecenášskou roli v hudebním životě, je nyní pro skladatele možné přežít i bez toho, aby byli stálými zaměstnanci nějakého šlechtice či jeho rodiny.

Nejvýznamnější evropští skladatelé: Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Luigi Boccherini, Muzio Clementi, Antonio Salieri.

Hudba

Oproti baroku a romantismu je klasicismus klidnější směr. Je ovlivněn racionalismem a návratem k antice.

Orchestr byl obohacen o lesní roh, trubky, tympány, nebo klarinet.

Vznikají nové hudební formy jako např.: sonátová forma, sonáta, sonatina, symfonie, smyčcový kvartet.

Franz Joseph Haydn

1732 (Rohrau) – 1809 (Vídeň)

Přední představitel klasického období v hudbě, často označován jako „otec symfonie“, nebo „otec smyčcového kvarteta“.

Haydn byl mezi svými vrstevníky oblíben hlavně pro svou laskavost a optimismus. Vynikal smyslem pro humor, evidentním v jeho lásce k žertování a často zřetelným i v jeho hudbě. Dlouhá léta Haydn působil v kapele hrabat Esterházy, kde byl respektován rodinou hraběte nejen pro své hudební nadání, ale i pro schopnost udržovat klidnou a pohodovou atmosféru mezi hudebníky a dobré vztahy mezi muzikanty a zaměstnavateli.

Haydnovo dílo je ohromující - čítá až 2000 prací. Není tomu však tak dávno, co Haydnova díla byla přijímána s vlídnou, příznivou náklonností a hlavně s úctou, ale bez skutečného chápání jejich pravého místa ve vývoji klasické hudby.

Marie Terezie

Začíná válka o dědictví rakouské, která těžce zasáhla též české země. Roku 1743 je Marie Terezie v Praze korunována na českou královnu.

Denis Diderot

Ve Francii vychází první svazek Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel z pera Denise Diderota.

Wolfgang Amadeus Mozart

1756 (Salcburk) - 1791 (Vídeň)

Mozart vytvořil během svého krátkého, leč umělecky velmi plodného života celkem 626 děl: první ve věku 5 let a poslední na smrtelné posteli. Uvědomíme-li si, že Mozart zemřel ve věku pouhých 35 let, je to neuvěřitelný výkon, který je výsledkem nejen umělcovy píle, ale zejména a především výsledkem unikátní schopnosti jeho mozku umět se soustředit na několik aktivit současně.

K Mozartovým nejznámějším dílům patří jeho opery a zpěvohry. Za dvacet pět let jich napsal více než 20, z toho 5 oper patří k největším klenotům operní tvorby vůbec. Je to především „Kouzelná flétna“ (1791) z posledního roku jeho života a dále pak „Figarova svatba“ (1786), „Don Giovanni“ (1787) a „Così fan tutte“ (1790).

Mozart napsal desítky symfonií, připomeňme alespoň „Haffnerovu“ (KV 385), „Pražskou“ (KV 504) a „Jupiter“ (KV 551), které často zaznívají z koncertních sálů. Z velkého počtu orchestrálních skladeb je třeba jmenovat na prvním místě serenádu „Malá noční hudba“, která je nejslavnějším a nejpůvabnějším dílem tohoto druhu. V Mozartově tvorbě nechybějí ani klavírní a houslové koncerty, napsal rovněž jeden jediný, avšak o to cennější, klarinetový koncert.

Literatura

Rozvíjí se zejména epická poezie a dramatická tvorba. Roku 1680 bylo založeno divadlo Comédie-Francaise, kde se klasické drama pěstuje dodnes. Dramata musela dodržovat trojjednotu času, děje a místa a psala se obvykle v alexandrijských verších. Klasicistní literatura se vyznačuje stylovou vybroušeností, srozumitelností a jasností. Vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky, na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu.

Typické pro klasicismus jsou literární salony, kde se literární díla předčítala i kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo. Salony se významně podílely na utváření uměleckého vkusu a ovlivňovaly veřejné názory.

Literární tvorba se dělila na dva hlavní proudy. Užívanými útvary byly eposy, ódy, hymny, tragedie (zpracovávaly vznešená témata, náměty z antiky) a komedie, bajka, satira (zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaté komicky).

Nejvýznamější literární autoři období klasicismu: Molière, Pierre Corneille, Jean Racine, Jean de la Fontaine, Carlo Goldoni, Johann Wolfgang Goethe.

Emil aneb O výchově

Jean-Jacques Rousseau píše pedagogické dílo „Emil aneb O výchově“.

Ludwig van Beethoven

1770 (Bonn) – 1827 (Vídeň)

V průběhu svého života rozvinul klasicistní slohové a formové prostředky do svého individuálního hudebního stylu a otevřel tak dveře nové hudební epoše – romantismu.

K jeho nejslavnějším dílům patří jeho devět symfonií, monumentální mše Missa solemnis, opera Fidelio, houslový koncert D dur op. 61, řada klavírních skladeb (Císařský koncert, sonáty Měsíční svit, Appassionata, Patetická, skladba Pro Elišku) a další skladby.

Přibližně od roku 1795 se začínaly projevovat jeho problémy se sluchem, trpěl závažnou formou tinnitu (ušního šelestu), kdy mu v uších neustále zněly nepříjemné zvuky. Používal řadu pomůcek, od různých druhů naslouchátek po speciální tyč připevněnou k ozvučné desce klavíru, kterou skousl a mohl tak lépe vnímat zvukové vibrace. Sluch se mu však neustále zhoršoval, podle výpovědi jeho žáka Carla Czerného mohl bez větších obtíží slyšet hudbu a konverzaci pouze do roku 1812, podle jiných zdrojů ale již v roce 1816 úplně ohluchl. Jeho mimořádný hudební génius mu však umožnil vytvořit největší díla v době, kdy už byl zcela hluchý.

Jezuité

Zrušení jezuitského řádu, který měl rozhodující vliv na podobu vzdělávání, včetně hudebního.

Povinná školní docházka

Byla zavedena od 6 do 12 let. Zánik tzv. partikulárních škol, kde měla velké místo výuka zpěvu. Zavedení státních škol, triviálních a normálních, zaměřených na všeobecné vzdělání a na výuku němčiny jako jednotného úředního jazyka.

Zrušení nevolnictví

Josef II. ruší nevolnictví a vydává „Toleranční patent“, zajišťující svobodu vyznání pro luterány, kalvinisty, pravoslavné a Židy.

Kritika čistého rozumu

Německý filosof Immanuel Kant vydává první verzi svého nejslavnějšího díla Kritika čistého rozumu.

Architektura a sochařství

V architektuře je kladen důraz na symetrii, geometrii a pravidelnost. Stejně jako renesance navazuje na antiku, zejména na architekturu antického Říma. Stavby mají rovné linie, trojúhelníkové štíty a antické sloupy.

Typické jsou francouzské parky – symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky; keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů.

Staví se především paláce (např. pařížský Louvre nebo Černínský palác  v Praze) a veřejné budovy (Stavovské divadlo v Praze), také celé čtvrti a plánovitá města (Terezín, Petrohrad). Od druhé poloviny 19. století se v neoklasicistním slohu staví celé obytné čtvrti velkých měst (velká část Paříže, Vídně, Budapešti, Prahy).

Pro sochařství je typická obliba bílého mramoru, z něhož se dělají dokonale propracované busty a pomníky. Za hlavní představitele klasicismu jsou považováni italský sochař Antonio Canova a Dán Bertel Thorvaldsen, ve Francii např. Jean-Antoine Houdon a Etienne Maurice Falconet, v Německu Christian Daniel Rauch.

Nosticovo divadlo

V Praze je otevřeno činoherní a operní divadlo, postavené nákladem hraběte Františka Antonína Nostitze-Rienecka, ve své době jedno z největších ve střední Evropě (dnes Stavovské divadlo).

Figarova svatba v Praze

W. A. Mozart přijíždí do Prahy na provedení své opery Figarova svatba.

Don Giovanni

V pražském Nosticově divadle je s triumfálním úspěchem poprvé provedena Mozartova opera Don Giovanni, komponovaná na objednávku pražského impressária Guardasoniho.

Ukázky:

Korunovace Leopolda II.

Korunovační operu na libretto osvědčeného dvorního básníka a libretisty Pietra Metastasia La clemenza di Tito objednávají čeští stavové u W. A. Mozarta.

U příležitosti korunovace je uspořádána první průmyslová výstava na evropském kontinentě.

Symfonie č. 105

Franz Josef Haydn píše jednu ze svých posledních symfonií.

Bitva u Slavkova

Napoleonské války se přesouvají do českých zemí, u Slavkova (Austerlitz) na Moravě dochází k Bitvě tří císařů.

Malířství

V malířství umělci často volí témata z klasického starověku (Nicolas Poussin, Claude Lorrain), od Francouzské revoluce i vážná a hrdinská témata ze současnosti (Jacques-Louis David, Jean Auguste Dominique Ingres).

Měsíční sonáta

Roku 1801 napsal Beethoven klavírní sonátu č. 14 cis moll „Měsíční svit“.

Pro Elišku

Beethoven píše známou bagatelu „Pro Elišku“. 

Beethoven a Goethe

V českých lázních Teplice se poprvé a naposledy setkávají osobně Ludwig van Beethoven a Johann Wolfgang Goethe.

Óda na radost

Poprvé uvedena Beethovenova Symfonie č. 9 s Ódou na radost. Zpívaná část a současně nejznámější motiv této skladby se stala roku 1985 hymnou Evropského společenství (dnes Evropská unie).

V českých zemích

Český hudební klasicismus měl mimořádný význam pro celou Evropu. Z českých zemí v té době vzešla velká řada nadaných a dobře vzdělaných hudebníků, kteří ovlivnili kulturu mnoha evropských center. Mnozí z nich odešli z Čech do emigrace, velmi dobře obstáli v zahraniční konkurenci a byli vyhledáváni při zakládání nových orchestrů. Českým hudebním emigrantům se přiznává důležité místo při formování hudebního klasicismu, o Čechách a Praze té doby se hovoří jako o „Konzervatoři Evropy“.

Nejvýznamnější čeští skladatelé: František Xaver Dušek, Jan Václav Stamic, Jiří Antonín Benda, František Xaver Brixi, Josef Mysliveček, Leopold Koželuh, Jakub Jan Ryba. 

Jan Václav Stamic

19.6.1717 (Německý Brod) – 27.3.1757 (Mannheim)

Český skladatel a houslista světového významu. Objevitel klasické cyklické sonátové hudební formy, měl  podíl na výstavbě čtyřvěté symfonie a rozšíření nástrojového obsazení orchestru. Díky svému novátorskému přístupu předešel dobu a stal se spolutvůrcem nově vznikajícího klasicistního hudebního slohu. Byl považován též za nejlepšího dirigenta své doby. Zpočátku se proslavil převážně jako houslový virtuóz. Založil tzv. mannheimskou školu, z níž vyšli další skladatelé klasicismu.

Jiří Antonín Benda

30.6.1722 (Staré Benátky) – 6.11.1795 (Sasko)

Zakladatel hudební formy melodramatu (např. Ariadna na Naxu, Medea). Myšlenku střídání hudby a mluveného slova přejal od J. J. Rousseaua a prakticky i umělecky ji uvedl v život a vytvořil tak nové hudební drama. Spojil hudbu a slovo takovým způsobem, aby byla slovu v největší možné míře uchována jeho sdělovací schopnost. Hudba se tím ovšem ocitla v postavení podřízené složky, jejímž hlavním úkolem bylo podporovat dramatický účinek textu. Vedle melodramat skládal i hudbu instrumentální – symfonie, koncerty, kantáty, opery, hudbu scénickou i komorní.

Architektura, sochařství a malířství v Čechách

V Čechách jsou zástupci druhého klasicismu a empíru Josef Malínský a František Xaver Lederer a bratři Josef a Emanuel Maxovi.

František Xaver Dušek

8.12.1731 (Chotěborky u Jaroměře) - 12.2.1799 (Praha)

Český hudební skladatel a jeden z nejvýznamnějších harfeníků a klavíristů ve své době. Je známý též jako hostitel W. A. Mozarta v Praze.

František Xaver Brixi

2.1.1732 (Praha) – 14.10.1771 (Praha)

Patří mezi nejvýznamnější české skladatele působící v 18. století v našich zemích. Svými kompozičními postupy velmi ovlivnil své současníky. Jeho díla lze nalézt téměř v každé naší chrámové či zámecké sbírce historických hudebnin a setkáme se s nimi i v mnoha zahraničních fondech. Jeho skladby jsou plné vnitřního napětí, které jim dodával důrazem na hudební výraz skladby, což v té době rozhodně nebylo běžné. Brixi za svůj život zkomponoval obrovské množství skladeb – převážně díla církevní. V českých zemích a mnoha zemích Evropy patřily Brixiho skladby po celou druhou polovinu 18. století k nejhranějším.

Ukázky:

Josef Mysliveček

9.3.1737 (Praha) – 4.2.1781 (Řím)

Dle rodinné tradice se měl stát mlynářem. Studoval nejprve matematiku a hydrauliku, nakonec rodinný mlýn postoupil mladšímu bratrovi a věnoval se plně hudbě.

Roku 1763 odešel do Benátek a brzy si získal celou Itálii. V Neapoli složil u příležitosti králových narozenin operu Bellerofonte. Ve své době byl zbožňován, zahrnován poctami i zlatem, získal přezdívku "il divino Boemo" (božský Čech).

Je považován za největšího českého symfonika 18. století a vzor, na němž stavěly generace našich hudebníků.

Leopold Koželuh

26.6.1747 (Velvary) – 7.5.1818 (Vídeň)

Narodil se jako Jan Antonín. Roku 1774, aby zabránil záměnám se svým bratrancem stejného jména – rovněž hudebníkem, si změnil křestní jméno na Leopold; jméno si vybral podle císaře Leopolda II., k jehož korunovaci českým králem v katedrále sv. Víta 6. září 1791 složil slavnostní kantátu.

Roku 1778 přesídlil do Vídně, kde provozoval vlastní hudební nakladatelství. Zařadil se mezi nejznámější pianisty a na císařském dvoře získal místo učitele hudby arcivévodkyně Marie Alžběty, dcery Marie Terezie. V roce 1792 po smrti W. A. Mozarta se po něm stal dvorním skladatelem v Praze.

Koželuhovo dílo se setkalo s ohlasem po celé Evropě již během jeho života. Do dnešní doby se dochovaly asi čtyři stovky Koželuhových skladeb.

Jan Ladislav Dusík

12.2.1760 (Čáslav) – 20.3.1812 (Saint-Germain-en-Laye)

Český hudební skladatel a klavírista, který patří k nejvýznamnějším českým skladatelům a klavíristům působícím na přelomu 18. a 19. století v zahraničí. Jako skladatel je důležitým předchůdcem romantického hudebního stylu a jako interpret byl jednou z klíčových osobností vývoje moderní klavírní hry.

Jakub Jan Ryba

26.10.1765 (Přeštice) – 8.4.1815 (Voltuš u Rožmitálu pod Třemšínem)

Hudební skladatel přelomu klasicismu a romantismu.

Sbíral lidové písně a sepsal je do sborníků českých písní. Jeho nejslavnější, dodnes nejhranější a nejpopulárnější skladbou pro vánoční období je Česká mše vánoční.

Václav Jan Křtitel Tomášek

17.4.1774 (Skuteč) – 3.4.1850 (Praha)

Český hudební skladatel a pedagog v době národního obrození.

Vycházel z klasické hudby Mozartova typu, obdivoval Christopha Willibalda Glucka, Josepha Haydna i tehdy mladého Beethovena. Jeho hudba však nezapírá český původ a stal se tak předchůdcem Bedřicha Smetany jako zakladatele českého romantismu.

Podcast