Starořecké báje o Polyfémovi oživnou v hudbě barokních mistrů

Polyfémos je jedna z nejznámějších mytologických postav antické řecko-latinské literatury. Objevuje se ve význačných literárních dílech, například v Ovidiových Proměnách a Homérově Odyssee. Ovidius vyprávěl o lásce pastýře Acise a nymfy Galatey (kterou miloval Polyfémos), zatímco Homér psal o útěku řeckého hrdiny Odyssea z ostrova, kde jej Polyfémos uvěznil spolu s jeho druhy, vracejícími se z vyhnanství po Trojské válce. Ovidiova a Homérova díla měla následovníky i v oblasti hudby. Od počátku 17. století tyto eposy inspirovaly libretisty a skladatele při tvorbě divadelních her na pastýřský a milostný námět. Part Polyféma byl přitom často napsán pro bas.

S dramaturgickou ideou vytvořit nahrávku i koncertní program věnovaný právě této hudbě oslovil uměleckého šéfa Collegia 1704 Václava Lukse italský basista Luigi De Donato, který s Collegiem 1704 pravidelně spolupracuje. Poprvé s orchestrem vystoupil na podzim roku 2017 v Hamburské státní opeře při provedení Monteverdiho opery Návrat Odyssea do vlasti, naposledy letos v březnu jako jeden ze sólistů v Händelově Mesiáši. „V centru koncertního programu i nahrávky stojí samozřejmě především hudba Händelovy serenády Aci, Galatea e Polifemo, kde jsou postavě Polyféma svěřeny velice působivé árie. Skladatelů, kteří se nechali okouzlit příběhy tohoto jednookého obra, byla celá řada. Zmapovat tuto oblast repertoáru bylo velice zajímavé a spolupráce s Luigim potěšující,“ uvedl Václav Luks.

Interpretovat Polyféma není podle Luigiho De Donata snadné. „Řecké báje se sice soustředí na některé jeho osobité vlastnosti, ale já jsem chtěl jít za hranice prosté dichotomie ‚rozzlobený obr – zamilovaný obr‘. Potřeboval jsem něco dalšího, co by tuto postavu obohatilo, a měl jsem to štěstí, že sama hudba mi vnukla nové interpretační nápady. Přibližně sto let znázorňoval Polyfémos ‚barokní nestvůru‘ par excellence, byl symbolem hrubé síly kontrastující s idylickou láskou, nicméně hudba nám umožňuje odhalit některé další rysy jeho povahy,“ vysvětluje. Obzvláště se těší na pastýřský rozměr bájné postavy. „Jsem velmi rád, že mohu přednést árii ‚Dalla spelonca uscite‘ ze serenády Johanna Georga Schürera La Galatea, která je skutečnou orchestrální freskou zobrazující východ slunce a probouzení života na pastvinách.“

Dnešnímu posluchači je nepochybně nejznámější Polyfémos ze zmíněné Händelovy serenády Aci, Galatea e Polifemo. Oproti jiným podobným dílům té doby vyniká impozantní velikostí instrumentálního souboru (orchestr je obohacen o flétny, trubky, hoboje), a fundovaným hudebním materiálem. Výjimečný je i její vokální part, zejména v árii „Fra l’ombre e gli orrori“. „Domnívám se, že jde vůbec o to nejobtížnější, co bylo kdy pro bas napsáno, nejen kvůli zjevně náročným místům (skoky přes dvě a půl oktávy, trylky, pasáže na jeden dlouhý dech, mezza voce), ale i vzhledem k jejímu celkovému charakteru na pomezí snu a halucinace. Dokonalý mistrovský kus,“ říká De Donato.

Luigi De Donato se narodil v Cosenze, studoval u Margaret Baker, Gianniho Raimondiho a dalších. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších interpretů repertoáru 17. a 18. století. Zpíval v milánské La Scale v Monteverdiho Orfeovi. K jeho händelovským rolím patří Ariodate (Xerxes), Lucifer (La Resurrezione), Leone (Tamerlano) či Argante (Rinaldo). V oblasti bel canta vystupoval jako Alidoro v Rossiniho Popelce, jako Podestà ve Strace zlodějce či jako Mustafa v Italce v Alžíru mimo jiné na Mezinárodním festivalu barokní a romantické opery v Beaune, kde byl rovněž obsazen do role Basilia v Lazebníku sevillském. K dalším významným momentům jeho kariéry patří hlavní role ve Figarově svatbě v Opéra de Nice, Velký inkvizitor (Don Carlos) v Hamburku či Sarastro v Kouzelné flétně v Théâtre du Capitole v Toulouse.

Zdroj: TZ
Foto: Václav Luks, Luigi De Donato (©Petra Hajská)