Američan v Paříži. Velká hudební díla 20. století
I hudba 20. století láká k poslechu - George Gershwin, Joaquín Rodrigo, Aron Copland i Leonard Bernstein. Hit vedle hitu !
Tentokrát se s paní Hudbou vypravíme do doby celkem nedávné. Tedy pro vaše rodiče a prarodiče. Některé skladatele, s nimiž se setkáme dnes, si už totiž mohou docela dobře pamatovat z konce minulého – tedy 20. století. To už se díla autorů klasické hudby začala hóódně podobat a blížit hudbě, které říkáme populární. Však už víme, že všechny nové skladby byly ve své době vlastně hudbou populární. Protože to byla hudba soudobá. Poslouchali a obdivovali ji lidé, kteří žili ve stejné době jako skladatel.
A protože hudba nezná a nemá hranice, vypravíme se teď s americkým skladatelem Georgem Gerschwinem do francouzského města Paříž. Právě se procházíme v temně modrém podvečeru po širokých ulicích, kolem nás blikají neony, okolo sviští auta. A jejichž řidiči netrpělivě troubí na klaksony. Ano – právě tohle zažívá Američan v Paříži.
A z Paříže rovnýma nohama do prosluněného Španělska. Navštívíme tu okouzlující zahrady královského paláce v Aranjuez. Jsou plné bujně rostoucích zelených keřů, najdeme tu lovecký zámeček, bílé elegantní sochy i osvěžující fontány. Tahle krása okouzlila i španělského skladatele 20. století Joaquína Rodriga. Přesto, že ji nemohl vnímat očima. Dovedete si představit, že všechnu tu krásu uměl vyjádřit hudbou navzdory tomu, že ve třech letech přišel o zrak a prakticky nic neviděl?
A honem zpátky do Ameriky, do země za velkou louží. Tedy vlastně oceánem. Abychom nepropásli návštěvu rodea! Tahle zábava a podívaná bývala zvykem v Americe v polovině minulého století. Při rodeu kovbojové na koních předváděli své jezdecké umění. Jezdili na neosedlaných koních, ale i na divokých býcích a chytali telata do lasa. Dramatické napětí a divokou jízdu skvěle zachytil americký skladatel Aaron Copland ve svém baletu Rodeo. Vidíte – nebo spíš slyšíte, jak koně bujaře vyhazují zadníma nohama a jezdci krouží nad hlavou lasem?
Aaron Coplan se - podobně jako mnoho dalších skladatelů před ním i po něm - rád vracel k lidové hudbě. V baletu Rodeo jsou to mexické lidové tance. Stejně tak i anglický skladatel Benjamin Britten se rád inspiroval folklórem. Byl, jak se říká, zázračným dítětem. Představte si - na housličky hrál od pěti let a první opravdovou skladbu složil, když mu bylo devět.
Jeho hudba dokáže být jak hravá a dovádivá, tak zasněná a uklidňující....
A teď ještě jednou šupem zpátky do Ameriky. Tohle je pěkně temperamentní muzika, co říkáte? Napsal ji skladatel Leonard Bernstein. A ani bychom nedokázali říci, jestli je to vlastně hudba klasická nebo populární. Ostatně taky proč? Důležité je, že nám přináší radost a potěšení. Hudba je totiž opravdu jen dobrá nebo špatná....
Nezapomeňte si poslechnout i další díly pořadů Hravá Klasika - ZDE.
Foto: Eiffelova věž (©Shutterstock)
