Svátek má patron stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů, krejčích a mládeže
Čtyřiadvacátého února slaví svátek Matěj. Jedná se o původně hebrejské jméno, jehož význam je „Hospodinův dar“, proto se někdy překládá jako Božidar nebo Theodor. Starší podobou jména je Matyáš.
Podle českého občanského kalendáře má toto jméno svátek 24. února, podle církevního 14. května, ve východních církvích jeho svátek slaví 9. srpna. V České republice bylo jméno Matěj v roce 2006 desátým nejčastějším mužským jménem u novorozenců.
Existuje i ženská podoba jména Matějka, která se ovšem v Česku nevyskytuje, pár nositelek tohoto jména bychom ovšem našli například ve Slovinsku, Chorvatsku nebo i na Slovensku.
Svatý Matěj byl apoštol vybraný podle knihy Skutků na místo Jidáše, aby zůstal zachován počet Dvanácti. O jeho životě víme jen tolik, že byl Žid, že s Ježíšem „chodil od křtu Janova“ a patrně pařil k širšímu okruhu Ježíšových „učedníků“. S největší pravděpodobností působil jako misionář v Judsku a v dnešní Gruzii a zemřel snad kolem roku 63, podle jedněch jako mučedník v Jeruzalémě, podle dalších pramenů v Kolchidě (Gruzii). Jeho ostatky nechala svatá Helena převézt do Říma, odkud se část dostala do Trevíru v Německu, kde je dodnes uctíván. Podle řeckých pramenů je ovšem pohřben v římské pevnosti Gonio v Gruzii.
Svatý Matěj je patronem stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů, krejčích a mládeže. Vzýván je proti manželské neplodnosti, při černém kašli a neštovicích i jako ochránce správných rozhodnutí.
Svatému Matěji je zasvěceno mnoho kostelů. V Praze každoročně kolem 24. února začíná tradiční Matějská pouť. Historie jejího konání je v Národní knihovně archivována od roku 1595, tato tradice trvá tedy déle než 420 let. Slavnou se stala proto, že byla první jarní poutí v Praze, oslavou svátku sv. Matěje 24. února. Matějská pouť je zároveň první jarní poutí v Evropě.
Původní poutě se konaly v okolí kostelíka v blízkosti Hanspaulky. Prostranství ovšem bylo malé, a tak se stánky a kolotoče pozvolna přesouvaly až k nynějšímu Vítěznému náměstí do míst, kde jsou dnes Vysoké školy a pak ještě dál, až k nynější stanici metra Hradčanská. Po výstavbě Vysokých škol Matějská pouť na Kulaťáku skončila. V roce 1960 se konala v různých lokalitách Prahy a roku 1963 se přesunula do areálu Výstaviště Praha Holešovice u pražské Stromovky.
Ke známým a slavným nositelům jména Matěj v minulosti či současnosti patřili a patří například český spisovatel a nakladatel Václav Matěj Kramerius, divadelník Matěj Kopecký, spisovatel a novinář Karel Matěj Čapek-Chod, či herec Matěj Hádek a výtvarník a divadelník Matěj Forman.
(Bohuslav Matěj Černohorský, zdroj: Wikipedie)
Padre boemo, český Bach. Bohuslav Matěj Černohorský
Z oblasti hudby připomeňme českého hudebního skladatele, varhaníka a hudebního pedagoga, minoritského kněze období baroka Bohuslava Matěje Černohorského. Narodil se 16. února 1684 v Nymburce. Základní hudební vzdělání získal společně s bratrem Václavem od svého otce a hudební znalosti si prohloubil během studií filozofie a teologie v jezuitském semináři na pražské univerzitě. Po získání titulu bakaláře vstoupil do františkánského řádu a nějaký čas působil v minoritském konventu u sv. Jakuba na Starém Městě pražském. V roce 1708 byl vysvěcen na kněze. V roce 1710 odešel do Říma, kde se stal hlavním varhaníkem baziliky sv. Františka z Assisi. Protože ale do Itálie odešel bez souhlasu svých pražských nadřízených, byl potrestán deseti lety vyhnanství. Později působil jako regenschori v bazilice sv. Antonína v Padově, kde získal doktorský titul.
Mezi žáky Bohuslava Matěje Černohorského patřil slavný houslista Giusepe Tartini, který se v padovském klášteře ukrýval před hněvem kardinála Giorgia Cornara, s jehož neteří se tajně oženil. Během svého života působil Černohorský i v dalších italských městech, např. ve Florencii, Bologni, Neapoli, Benátkách i v Římě. V roce 1720 se vrátil do Prahy, kde pokračoval ve skladatelské a pedagogické činnosti a zde byl tu např. učitelem dalšího významného českého skladatele Františka Ignáce Tůmy.
V roce 1731 se vrátil do Padovy, roku 1741 se jeho zdravotní stav zhoršil, a tak se rozhodl vrátit do Čech. Během cesty však onemocněl a zemřel v únoru nebo červenci roku 1742 ve Štýrském Hradci.
K nejvýznamnějším dílům Bohuslava Matěje Černohorského patří velikonoční dvousborová antifona Regina coeli, či offertorium Laudetur Jesus Christus. Kromě vokální tvorby napsal Černohorský několik hudebně velmi cenných varhanních skladeb, ovšem mnoho jeho děl se do dnešních dob nedochovalo. Přesto je zjevné, že Černohorský patřil k významným osobnostem období českého hudebního baroka. O jeho významu svědčí i to, že měl v italském prostředí přezdívku Padre boemo a někdy se mu také přezdívá "český Bach".
Úvodní foto: Pražský orloj, Staroměstská radnice, apoštol, sv. Matěj (Profimedia)
