Ticho před bouří. Raketový vzestup litevské dirigentky jménem Mirga Gražynité-Tyla

Když byla roku 2016 jmenována do čela Symfonického orchestru města Birmingham teprve třicetiletá litevská dirigentka jménem Mirga Gražynité-Tyla, způsobilo to v britských hudebních kruzích doslova poprask. A to v několika rovinách.

Zmíněný orchestr před ní řídily takové kapacity jako například Sir Simon Rattle anebo kolega z blízkého Lotyšska Andris Nelsons. Kde vzalo vedení orchestru odvahu k tomu, aby angažovalo mladičkou dámu s taktovkou v ruce? Samosebou jako první ženu v pětadevadesátileté historii tohoto respektovaného tělesa. A když už se to přihodilo, jakže se to její dlouhé příjmení vyslovuje? Vždyť jako by nestačilo to dlouhé „Gražinyté“, ještě si k tomu přidala ono „Tyla“. Asi po manželovi?

Nic takového. Dirigentka sice tou dobou už stálého partnera několik let měla, ale slovo Tyla znamená něco úplně jiného. V překladu z litevštiny „ticho“. Jak jeden z anglických kritiků po čase napsal, bylo to „ticho před bouří“. Protože Mirga Gražynité-Tyla vtrhla do čela Symfonického orchestru města Birmingham s neutuchající energií.

(© Ben Ealovega)

A také s nejednou zkušeností jak z nedávných let, tak z dětství. Pochází z rodiny hudbě doslova zasvěcené. Tatínek Romualdas je sbormistrem, maminka Siguté pěvkyní a klavirístkou. A klavíru se věnuje též Miržina starší sestra Onuté. To ovšem ani zdaleka není všechno. Dirigentčin prastrýc byl varhaníkem, prateta komponovala a babička hrála na housle. V zajetí takového příbuzenstva má člověk zřejmě jenom dvě možnosti. Buď se hudbě radikálně vzdálit a věnovat se něčemu zcela odlišnému, anebo jejímu vábení také propadnout.

Když byla Mirga Gražinité-Tyla, ročník 1986, školačkou, věnovala se ve volném čase francouzštině a hlavně malování. Dokonce zkoušela po prvním stupni přejít na výtvarnou školu, ale to už ji mezitím – jako jedenáctiletou – uchvátila muzika. Kam se ale narychlo přihlásit, kde by ji v rámci rodného města Vilnius ještě vzali? Jediná možnost, která se vynořila, se pro ni stala osudovou. Přijali ji na obor sborové dirigování. Poprvé stanula před školním pěveckým sborem ve věku třinácti let.

Kdo mohl tušit, kam se to nenápadně půvabné děvče časem probojuje? Kde všude se uplatní? A také, že v květnu 2022 ji přivítá 77. ročník Pražského jara, kde povede svůj domovský orchestr ve kompozicích Edwara Elgara a Antona Bruckera?

(© Frans Jansen)

Více o této pozoruhodné mladé ženě s taktovkou prozradí Jiří Vejvoda v pořadu, jehož premiéra je připravena na pondělí 16. května v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 19.5. v 22:00 a v sobotu 21.5. v 10:00.

Úvodní foto: Frans Jansen