Ucho, Sestřičky, Smrt krásných srnců i Malá mořská víla. Režisér Karel Kachyňa zemřel před dvaceti lety

Karel Kachyňa se narodil 1. května 1824 ve Vyškově. I výročí jeho narození je tedy letos kulaté. Vystudoval pražskou FAMU a po studiích se nejprve věnoval tvorbě dokumentů; později filmové režii hraných filmů i televizních seriálů.

V polovině padesátých let se Karel Kachyňa proslavil filmy Král Šumavy a Práče, později se jeho tvorba přiblížila k tvorbě české nové vlny; v tomto období vznikly snímky Ať žije republika, Kočár do Vídně nebo Ucho. Některé filmy z tohoto období a z počátku šedesátých let byly výrazně kritické vůči komunistickému režimu (Ucho, Noc nevěsty), a proto byly po nástupu normalizace zakázány, a Kachyňa byl nucen točit filmy vyhovující svým obsahem vládnoucí komunistické moci. Přesto i jeho tvorba ze sedmdesátých a osmdesátých let převyšuje dobový průměr a mnohá z jeho děl rozhodně patří k nejlepším českým a československým filmům vůbec, ať už je to Ucho, filmy natočené na motivy stejnojmenných povídek Oty Pavla Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců, Pozor vizita či Kráva.

V roce 1970 natočil Kachyňa vynikající adaptaci románu australského spisovatele Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže, která získala řadu zahraničních ocenění. V 70. letech spolu se scenáristou Otou Hofmanem realizovali několik filmů pro děti a mládež, například přepis pohádky Hanse Christiana Andersena Malá mořská víla. Hudbu k oběma filmům napsal skvělý český skladatel filmové hudby Zdeněk Liška, autor hudby i k dalším Kachyňovým filmům Vlak do stanice Nebe a Robinsonka.

Karel Kachyňa skvěle dokázal postihnout psychologii svých filmových postav. Často zobrazuje zdánlivě běžné lidské osudy, svět outsiderů a ztroskotanců., které dokáže zachytit bez zbytečného patosu a sentimentu a dodat tak snímku skutečnou pravdivost a opravdovost. S postavami soucítí, hledá příčiny a kořeny jejich jednání. Často zpracovává námětů z nedávné minulosti, například z období druhé světové války.

K častým tématům patří i dětství, první lásky, období citové nezralosti (Duhová kulička, Vlak dětství a naděje, Městem chodím Mikuláš, Lásky mezi kapkami deště). Některé z jeho filmů se odehrávají v nemocničním prostředí – Pozor, vizita!, Sestřičky, Počítání oveček. Řada jeho snímků obsahuje komediální prvky, ale jedná se spíše o hořkosladký, smutný, pohled na svět; o lyrická komorní psychologická dramata.

Své poslední snímky natočil Karel Kachyňa v 90. letech; patří k nim například válečné drama Poslední motýl z roku 1990, syrové venkovské drama Kráva z roku 1993 nebo adaptace povídky Ivana Olbrachta Hanele z roku 1999.

Na tvorbě svých filmů často Kachyňa spolupracoval s předními českými hudebními skladateli. Pro film Ucho oslovil Svatopluka Havelku, který opatřil hudbou například i Kachyňovu komedii z roku 1963 Až přijde kocour. Na filmu Trápení z roku 1961, jenž získal mj. jiné v roce 1962 Cenu Stříbrná gondola na MFF dětských filmů v Benátkách a v roce 1962 Velkou cenu poroty na Mezinárodním setkání filmů pro mládež v Cannes, s Janem Novákem, s Lubošem Fišerem (autorem hudby mj. k oblíbené komedii Adéla ještě nevečeřela) na snímcích Zlatí úhoři, Smrt krásných srnců, filmech z nemocničního prostředí Pozor, vizita!, Sestřičky, nostalgickém snímku Lásky mezi kapkami deště i televizním seriálu Vlak dětství a naděje, na psychologickém snímku Dobré světlo s Angelo Michajlovem (autorem hudby k nesmrtelné Saxaně), a na jednom ze svých posledních opusů, filmu Fany, s Petrem Hapkou.

V roce 1995 obdržel Karel Kachyňa ocenění Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu, v roce 1999 získal na Mezinárodním filmovém festivalu zvláštní cenu za dlouholetý přínos světové kinematografii a v roce 2002 získal na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.

Karel Kachyňa zemřel po delší nemoci v říčanské nemocnici dne 12. 3. 2004.

Foto: Karel Kachyňa (©ČTK/Libor Hajský)